Recenze: Oddíl B od Prušinovského a Kolečka předčí většinu českých seriálů

Dvaadvacetiletý David je smolař. Když už se rozhodne sekat latinu, omylem se připlete k loupežnému přepadení benzinky, byť původně jel jen své holce pro nachos. Právník mu sice zařídí pobyt v tom nejlehčím oddílu místní věznice, jenže zase smůla. David se dotkne dozorce, dotyčný to ohlásí jako napadení a novopečeného trestance, jimž se tu přezdívá prvosenky, čeká přesun na přísnější oddíl B.

Hrdina stejnojmenného seriálu Jana Prušinovského a Petra Kolečka, který lze od pátku sledovat ve videotéce Oneplay, rychle zjistí, že pobyt v tomto prostředí nebude žádný med.

Tvůrci seriálů Most! či Okresní přebor vytvořili další specifické panoptikum figurek, tentokrát z vězeňského prostředí. A opět se jim daří dát lokálním postavám a postavičkám nečekaně lidský rozměr. Tadeáš Moravec v roli Davida působí jako obyčejný kluk, co se dosud protloukal v Chomutově, jak to jen šlo. Občas se nevyhnul pervitinu, jinak se ale pokoušel fungovat v normálním partnerském vztahu a docela obstojně se přiživoval sportovním sázením.

Nyní se David dostává na celu, neboli „ložnici“, se samými Romy. Místním chomutovským kraluje Zdeněk Godla, který „prvosenku“ rychle naučí pravidlům kolchozu, jak se tu nazývá vězeňský způsob fungování a přežívání.

Je to tvrdá škola. Ale tvůrcům se daří balancovat mezi zachycením drsného prostředí, kde hrozí nebezpečí na každém rohu, a takřka dobrosrdečnou nadsázkou.

V prvních dvou dílech možná až moc spoléhají na přirozené herectví mnoha známých, převážně romských tváří, jako je Julius Oračko, stand-up komik Daniel Ferenc či Marsell Bendig, který dál rozvíjí svůj komediální talent patrný už ze snímku Banger.

V dalších dvou částech už se pak šířeji otevírá vězeňský svět, v němž je spousta uvěřitelných tenzí a zároveň spolu mnozí nečekaně drží „basu“.

Matěj Hádek hraje posmutnělého vychovatele Jaromíra, kterému vězni říkají Tata, velitelka celého objektu Kamila v podání Zuzany Stivínové je naopak nervní žena, jež má se vším problém. Zejména s tím, že vychovatel Jaromír, veterán z Afghánistánu a zároveň její partner, si ve válečné zóně pořídil potomka s jinou ženou, na kterou Kamila i po letech extrémně žárlí.

Oddíl B pozoruhodně mísí drsné, vulgární, místy i notně nechutné momenty s až potutelnými detaily a takřka něžnými chvilkami.

David si zvyká nejen na pravidla vlastní cely, ale i na to, že jejich ložnice je v neustálém střetu s tou děčínskou. Autoři se nebojí ukázat nejen brutalitu některých místních střetů, kdy jde přinejmenším o zdraví, ale také vykreslují vězeňskou realitu ve veškeré její nahotě.

Ne snad, že by pracovali s přílišným realismem, ale pro tuzemského televizního diváka může být překvapující třeba záběr na celu snímaný skrze rozkročené nohy a chlupatý zadek jednoho z trestanců, který zrovna provádí kosmetickou úpravu svých intimních partií. A epizoda, v níž většina věznice trpí průjmem ze zkaženého salámu v jídelně, se tělních tekutin rozhodně nebojí.

Prušinovský s Kolečkem se nicméně nepokoušejí dorovnat či trumfnout „poetiku“ snímků Martyho Pohla Na plech či Párty Hárd, které na přehlídce nechutností do značné míry staví. Jde jim spíše o vystavění světa plného kontrastů, v němž extrémní situace koexistují s obyčejným životem vězňů, kteří se dovedou s až dětskou zarputilostí věnovat nečekaným zálibám.

A tak ti největší drsňáci někdy znuděně hrají prší, jindy staví dinosaura ze sirek a nakonec se dovedou rozněžnit, když si David vzpomene na pár akordů, co se naučil v děcáku, a sborově zpívají Máš chuť majoránky. Dojme to i Jaromíra alias Tatu, který zažil válku, ale nyní ve své kanceláři maluje expresivní portréty vlastních traumat a je cítit, že se i on snaží život hlavně nějak přežít.

Po zhlédnutí čtyř z deseti dílů je obtížné hodnotit seriál jako celek, neboť Prušinovský a Kolečko obvykle až do konce trochu podrývají divácká očekávání a snaží se překvapit.

Po lehce rozpačitém startu nicméně Oddíl B vyniká specifickou dynamikou. Ta jako obvykle pochází už z toho, že Kolečko se příliš se svými postavami nemaže a dovede k nim být hrubý i hnusný. Vždy cílí především k pointě gagu – takříkajíc i přes mrtvoly. A Prušinovský má naopak protagonisty rád, jako by jim byl Tatou jako Matěj Hádek svým vězňům.

Oddíl B si pohrává s různými stereotypy. Často jde na hranu, možná pro někoho za ni, ale nikdy u klišé nekončí. Romové tu například vícekrát dělají věci, které by možná sami mnohdy označili jako gádžovské. Ale je to spíše vlídný vtípek tvůrců, toužících především zachytit všednodenní pinožení uprostřed vězeňského bezčasí a všudypřítomné nudy – s nadhledem i pokorou.

Marsell Bendig hraje gaye a rozhodně tu řada komických situací pramení z toho, jak se obléká či nakrucuje. Jenže zároveň to není posměšná karikatura, ale hrdý jedinec, který svou sexualitu netají a spíše si užívá, jak některými činy či gesty dovede rozhodit okolí.

Podobnými drobnostmi Oddíl B předčí většinu tuzemské televizní konkurence. Prušinovský snímá svět věznice s netelevizní vynalézavostí a nenuceností, stylizované momenty střídá ruční kamera, která sleduje postavy velmi zblízka.

Seriál sice neusiluje o naturalistické vězeňské drama, přesto je cítit, že vychází z autentických historek některých aktérů od Zdeňka Godly po Julia Oračka, kteří si ve věznici, kde se natáčelo, sami něco odseděli.

V žánru televizní komedie je po necelé polovině epizod Oddíl B napřed před ostatními. Uvidíme, jaké příběhy se v místních „ložnicích“ ještě odehrají.