Článek
Ve věku 88 let zemřel německý malíř a sochař Georg Baselitz. Zpravodajskému magazínu Der Spiegel to sdělil ateliér umělce, kterého německá média označují za jednoho z nejvýznamnějších a jenž se účastnil prestižních přehlídek jako Documenty v Kasselu nebo Benátského bienále.
Agentura APA připomíná, že Baselitz měl i rakouské občanství a že jeho poznávacím znamením byly obrazy vystavované hlavou dolů. Baselitzovo dílo ve druhé polovině roku 2009 představila výstava v pražské Galerii Rudolfinum.
„Hodně jsem přemýšlel o tom, zda má cenu hledat nové cesty, zda být stále rebelem. Dnes vím, že to všechno mělo smysl,“ řekl tehdy v Česku autor.
Retrospektivní přehlídka v Rudolfinu čítala téměř šedesát děl a dva filmy. Dva roky nato Baselitzovu třímetrovou sochu na svém dvoře vystavilo Museum Kampa.
Také podle deníku Die Welt patřil Baselitz mezi nejrenomovanější současné umělce. Známý byl svými expresivními obrazy, malovanými hrubě vedeným štětcem, a figurativními malbami.
Baselitz prorazil i mezinárodně, v roce 2004 získal významnou cenu Praemium Imperiale udělovanou japonskou císařskou rodinou. Vlivný představitel směru zvaného neoexpresionismus patřil mezi nejznámější německé výtvarné umělce vedle Gerharda Richtera a Anselma Kiefera.
Retrospektivní výstava děl George Baselitze v pražském Rudolfinu čítala téměř šedesát děl.
Některá jeho díla před lety vyvolala kontroverzi - například malba masturbujícího muže zvaná Velká noc ve strouze, kterou roku 1963 ze západoberlínské galerie nechala odstranit policie. Baselitz ji dostal zpět až po dvou letech soudů.
Jeho první dřevěná socha zase znázorňovala postavu, jež zdánlivě hajluje. Když ji autor poprvé představil roku 1980 na Benátském bienále, způsobil rozruch.
Za desítky let se však Baselitz z provokativního mladého umělce proměnil v doyena. Jeho styl přes všechny experimenty zůstal věrný předmětnému vyobrazení reality. Nic na tom neměnil ani fakt, že od roku 1969 malíř stavěl motiv - figuru, předmět - na hlavu.
Metoda převráceného zobrazení byla nejdůslednějším krokem jeho tvorby a figurativní motivy přibližovala abstrakci. Diváka přiměla více se soustředit na samotnou malbu než na to, co znázorňuje.
„Vždycky mi bylo nepříjemné, že se příliš spojuje obraz s tím, co je zobrazováno. Svět a zobrazení světa jsou dvě věci, které spolu nesouvisejí,“ řekl k tomu Baselitz. Dodal, že obraz je tradičně definován tím, co je nahoře, dole, napravo, nalevo, to je doktrína, kterou nikdo nikdy nezpochybnil. „Já jsem všechno postavil na hlavu. Umělecká veřejnost to měla za vtip, mě to osvobodilo,“ uvedl.
Georg Baselitz motivy svých děl stavěl na hlavu. Fotografie pochází z jeho londýnské výstavy v roce 2024.
Svá plátna maloval už tak, jak nakonec visela v galerii. Dílo tedy nebylo jen klasickým obrazem otočeným vzhůru nohama.
Georg Baselitz se narodil roku 1938 jako Hans-Georg Kern. Umělecké příjmení přejal z názvu rodné lužické obce Deutschbaselitz. Prosadil se v Západním Berlíně, kde se stal členem skupiny Novodobí fauvisté. Mezi hlavní témata jeho tvorby proniklo utrpení za druhé světové války. Vícekrát řekl, že vědomě navazuje na předválečný expresionismus, nacisty označovaný za takzvané zvrhlé umění.
