Článek
Přehlídka nazvaná Ženy, mistryně, umělkyně 1300–1900 se koná ve Valdštejnské jízdárně, potrvá do 2. listopadu. Kurátorka Olga Kotková ji sestavila z galerijní Sbírky starého umění, kterou vede, a především z mnoha zápůjček.
Výsledkem je protipól stálé expozice Staří mistři, zaměřené téměř jen na mužské autory, tedy jakási pomyslná přehlídka „starých mistryň“. Kotková dokonce v rozhovoru pro Český rozhlas Radiožurnál zmínila, že v návaznosti na aktuální přehlídku a čerstvé restaurování některých děl by jimi galerie mohla obměnit sbírky starých mistrů. „Právě o ta nově zrestaurovaná díla bychom chtěli obohatit naše stálé expozice,“ uvedla.
Podle ředitelky Alicje Knastové se Národní galerie snaží zaplnit mezery, o nichž historie dlouho mlčela. „Jedná se o první soubornou přehlídku tohoto typu v Česku a my v ní máme bez nadsázky kus srdce,“ říká. Přibližně 150 děl, maleb, kreseb, grafik i soch mapuje cestu od prací středověkých řeholnic až po sebevědomý styl malířek 19. století.
Ženská tvořivost a umělecké ambice dlouho vyžadovaly odvahu prosadit se navzdory překážkám. Organizátoři kladou důraz i na dobu a prostředí, v nichž díla vznikala. Omezené možnosti vzdělání a prosazení umělkyň kontrastovaly s jejich talentem, schopností tvořit i vůlí uspět.
Podle Olgy Kotkové umělecké školy po staletí studovali pouze muži. „Ženy také, až na malé výjimky, nemohly stát v čele malířských dílen. U nás se například mistryní v cechovní dílně mohly stát pouze vdovy po malířích,“ zmiňuje kurátorka praxi, kdy ženy oficiálně směly vést dílnu až po zrušení cechů. Podobně dříve nemohly tvořit ani oltářní obrazy.
Svými portréty proslula například italská renesanční malířka Sofonisba Anguissola, která žila v letech 1632 až 1625. Na zřejmě nejznámějším díle zpodobnila vlastní sestry, jak před přihlížející služebnou hrají šachy. Autorka si vysloužila pochvalu mimo jiné od renomovaného Michelangela a na svůj dvor ji pozval španělský král Filip II.
První ženou přijatou do akademie umění v italské Florencii byla Artemisia Gentileschi, tvořící v 17. století. Tvorbou se vyrovnávala s traumatem po znásilnění kolegou a po veřejném procesu. I její odkaz výstava připomíná.
Za první západní profesionální umělkyni bývá považována boloňská rodačka Lavinia Fontana. Autorka narozená v 16. století měla vlastní ateliér. Pracovala na zakázkách pro šlechtu i církev, přičemž kariéru dokázala skloubit s rolí manželky a matky třinácti dětí.
Mimo Itálii zase vynikla nizozemská malířka Rachel Ruysch, která roku 1750 zemřela na svou dobu ve vysokém věku 86 let. Pocházela z přírodovědecké rodiny, což se odrazilo v jejím výtvarném zájmu o botaniku. Stala se dvorní malířkou v Düsseldorfu, zároveň vychovala deset dětí a tvořila celý život. Její současnice, německá malířka Marie Sibylla Merian, pro změnu jako první evropská žena podnikla vědeckou expedici do Jižní Ameriky.
Spousta významných autorek se prosadila až v závěru 18. století či prvních dekádách 19. století, a to také ve střední Evropě. Teprve poté se umělecké akademie otevřely ženám, v českých zemích se tak stalo dokonce až v roce 1918.
Zápůjčky na přehlídku ve Valdštejnské jízdárně poskytly Nadace Raczyńských při Národním muzeu v Poznani, Národní galerie v Boloni, Státní umělecké sbírky v Drážďanech, Obrazová galerie Státního muzea v Berlíně, stejně jako české státní, církevní i soukromé sbírky. Některé obrazy z depozitářů bylo nutné restaurovat, například portrét faráře Martina Maixnera, přivezený z Moravské Třebové. „Je to obraz nalezený na půdě ve velmi zuboženém stavu,“ dodává šéf restaurátorů Národní galerie Adam Pokorný. Toto plátno namalovala Rosa Mück původem z Rudy nad Moravou.
