Ožily z ruin. Fotky zachycují kouzelné proměny památek před opravou a po ní

Téměř zaniklé kapličky, polorozpadlé tvrze, přestavbami poničené synagogy, zanedbaná selská stavení i celé hrady či klášterní komplexy. I více než tři desítky let po pádu socialismu je v Česku stále plno památek, které zasluhují náročné opravy.

Právě na stavby, které se takové opravy v posledních letech dočkaly, se zaměřuje tradiční akce Má vlast cestami proměn. Putovní výstava, pořádaná už 17. rokem spolkem Cestami proměn ve spolupráci s kraji a řadou dalších institucí, mapuje zdařilé rekonstrukce po celém Česku a nyní také na Slovensku.

Po zahájení v Praze putují části výstavy po celý rok různými kouty země, k vidění bývají na veřejných prostranstvích, v knihovnách, na úřadech, univerzitách, hradech a zámcích či nádražích. Harmonogram se rodí průběžně, už nyní je známo uskutečnění akce v příštích měsících třeba v Černošicích, Přerově, Klatovech, Zlíně či Budyni nad Ohří. Proměny jsou k prohlédnutí také na webových stránkách akce.

Seznam Zprávy z aktuálního ročníku vybraly památky, které prošly opravdu mimořádnou obnovou a proměna je navíc na fotografiích dobře viditelná.

Hrad z přelomu 15. a 16. století byl poničený za třicetileté války, v dalších staletích se pak málem rozpadl kvůli těžbě kamene. Na počátku 20. století ho zachránil pardubický Muzejní spolek za účasti malíře Mikoláše Alše, rekonstruovalo se dle projektu „básníka dřeva“ Dušana Jurkoviče.

Za socialismu však hrad opět chátral, obnovy se dočkal až v posledních několika letech. Nyní je perlou východočeského Polabí, láká na obnovené interiéry včetně těch Jurkovičových i na řadu kulturních akcí.

Račín je zaniklá sudetská osada na severním Plzeňsku, spadající do katastru Nečtin. Kdysi tu žilo více než 100 lidí v téměř dvaceti domech, osada pak zanikla kvůli postupnému vysídlení po roce 1945. 

Do dneška z ní zbyl jen jediný dům, zachovaly se i rozvaliny několika dalších budov včetně návesní kapličky. Tu se obec Nečtiny před pár lety rozhodla opravit jako pilotní projekt obnovy drobných památek v krajině. Dnes těžko uvěřit, že stavba obklopená hustým porostem stávala uprostřed malé obce.

Sušárna chmele v Dubé na Českolipsku stojí na okraji skalní oblasti Kokořínsko. Postavena byla kolem roku 1868 v souvislosti s rozvojem pěstování chmele v oblasti. Podélná stavba zaujme dvěma sušícími věžemi, které kruhovým tvarem připomínají hradní věže či rotundy.

Obec kolem stavby srovnala terén na původní úroveň a zdevastovanou památku postupně rekonstruovala. Dnes je obklopená parkem se sochami a malou chmelnicí a využívají ji i místní spolky k pořádání akcí. Na místě se v 18. století stal zločin, který inspiroval Karla Hynka Máchu k sepsání Máje.

K českým orlojům nepatří jen ten pražský či olomoucký. Na domě v Nerudově ulici v České Kamenici jeden po první světové válce zřídil hodinář a zlatník Adolf Eiselt jako reklamu pro svůj obchod. Po odsunu Němců orloj ze střechy na dlouho zmizel.

V roce 2023 inicioval městský architekt Jan Mach jeho obnovu, což vlastník domu umožnil. Nynější orloj není replikou původního, ale novým dílem umělců Ladislava Průchy, Martina Švandy a Pavla Kopřivy ze Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské z Kamenického Šenova.

Broumovský klášter, který má téměř 800 let dlouhou historii a barokní podobu s podílem Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových, se v 90. letech minulého století v zanedbaném stavu vrátil do rukou jeho zakladatelů, benediktinů z pražského Břevnova.

Ti opravili klášter i zahradu. Sály uvnitř slouží k přednáškám, výstavám a koncertům, vzniklo zde nahrávací studio. V zahradě lze vidět obnovený historický kuželník, Galerii Dům spolu s výstavami pod širým nebem nebo moderní multifunkční sál Dřevník.

Budyňská synagoga byla postavena na konci 18. století na místě starší dřevěné, stylově v kombinaci rokoka a klasicismu. Patří tak k nejstarším synagogám v Ústeckém kraji. Interiér prošel přestavbou před půlkou 19. století.

Náboženskou funkci plnila do druhé světové války, pak fungovala jako skladiště a postupně přišla o cenné zdobné i funkční prvky. Při nedávné renovaci se jí vrátila původní fasáda, obnovena byla dvě okna a také celý interiér včetně galerie pro ženy.

Kaple svatého Josefa ve Slavětíně na Trutnovsku, na okraji Jestřebích hor, byla postavena v roce 1911, po odsunu sudetských Němců se téměř nepoužívala a zchátrala. Zarůstala zelení, střecha a krov byly zničené, strop se propadal.

V roce 2018 ji koupil slavětínský usedlík, trutnovský podnikatel Rudolf Kasper, který se ji spolu s ženou Renatou rozhodl zachránit. Na rekonstrukci s interiérem v minimalistickém duchu využili architekty z náchodského Atelieru Tsunami, kaple teď slouží jako prostor k setkávání a pro umělecké instalace.

V letech 1835-1886 fungovala v Českých Milovech na Vysočině úspěšná sklářská huť, která exportovala do Evropy i do zámoří. Bez blízkosti železnice však neobstála v konkurenci severočeských skláren a zanikla. Kolem vyrostla celá osada, jedinou památkou na zdejší sklářskou historii je však dnes jen skelmistrovský dům.

Známý ekonom a filantrop Pavel Kysilka stavbě vrátil původní lesk a kromě obytných a společenských prostor s vinárnou v ní vybudoval sklářskou Galerii na Milovské huti. Rekonstrukci zajistil pražský ateliér Cuboid architekti.

Josefku neboli kapli svatého Josefa lze najít v areálu břevnovské klášterní zahrady na Praze 6. Původně drobná zahradní stavba, takzvaný gloriet z druhé půle 18. století, získala název podle sochy svatého Josefa, která uvnitř původně stála. Později byla přestavěna na kapli a zasvěcena Panně Marii Lurdské. Klášter nechal kapli opravit v rámci renovace zahrady.

Budova s kinem a hospodou v Modlanech na Teplicku byla dlouho středem života zdejších občanů. Po roce 2018 však začala chátrat a hrozila jí demolice. Místní obyvatelé se však proti bourání postavili a obec nakonec přistoupila k rekonstrukci na víceúčelové využití.

Bývalý taneční sál se změnil v multifunkční prostor vhodný pro kulturní i sportovní události, v patře je místo pro dětskou skupinu a klubovna pro spolky, v budově je i nová hospoda.

Neorenesanční dům na náměstí T. G. Masaryka v Přerově nechal v roce 1881 postavit perníkář a voskař Josef Blažek. Fungovaly tu i prodejna rakví a pohřební ústav, písárna továrny na hnojiva, cukrářství a prodejna módního zboží. Později tu sídlil výbor komunistické strany a nakonec budovu převzala Vojenská správa.

V roce 2019 se zástupci města a Olomouckého kraje shodli na přebudování stavby na takzvaný Inovační hub. Fasádě se vrátil původní vzhled, uvnitř jsou kanceláře a coworkingové prostory, přednáškový sál, dílny, laboratoř či nahrávací místnost. Ze zadní strany přibyla moderní přístavba.