Nejkrásnější parky v republice: Zvítězil zlínský, umístil se i litomyšlský

Přehlídka nejlepších z nejlepších, to byl letošní ročník tradiční soutěže Park roku. Organizátoři ho tentokrát nazvali Park čtvrtstoletí a nemohl se do něj přihlásit ledaskdo. Soutěže, kterou pořádají Svaz zakládání a údržby zeleně se Společností pro zahradní a krajinářskou tvorbu, se mohly zúčastnit jen parky oceněné v minulých ročnících, počínaje rokem 2003.

Sešlo se 22 projektů z různých koutů Česka. Sedm postoupilo do druhého kola a všech sedm finalistů si odborná porota prohlédla osobně na místě. Hodnotila nejen samotný projekt a kvalitu zpracování, ale i propojení parku s okolím, údržbu až do dnešních dnů či umělecký dojem.

Soutěž dle poroty ukázala nejen kvalitu jednotlivých parků, ale i celkový vývoj oboru krajinářské architektury v Česku a postupné změny přístupu veřejnosti k lepšímu. „Rozvoj veřejného prostoru za posledních dvacet pět let je mnohem kvalitnější než na konci minulého tisíciletí a velký podíl na tom má právě veřejná zeleň a parky,“ komentoval člen poroty Rostislav Ivánek.

Zapojit se mohla také veřejnost díky on-line hlasování na webu soutěže. Vítězná zahrada v Oslavanech, městečka s pouhými pěti tisíci obyvateli, získala 1400 hlasů.

Zvláštní ocenění poroty obdržel krajinářský architekt Zdeněk Sendler, spoluautor hned devíti přihlášených projektů včetně čtyř finálových. „Je ceněn nejen pro svou tvorbu, ale také pro trvalou vazbu na realizovaná díla, jejich další rozvoj a svou roli mentora a inspirátora pro mladší generace architektů,“ zdůvodnila porota. Ocenila i jeho humor, nadsázku a schopnost nadchnout pro věc investory a dodavatele. Za jeho úspěchy přitom často stojí i spolupráce s Václavem Babkou.

Park Komenského v centru Zlína byl založen ve 30. letech minulého století na místě panského dvora a zámecké zahrady se středověkou tradicí. Do 80. let prošel několika rekonstrukcemi, ale počátkem 21. století už byl plný přestárlé zeleně, zchátralého mobiliáře a nevábných zákoutí. Město proto v roce 2011 vyhlásilo architektonickou soutěž na revitalizaci.

Autoři vítězného návrhu vložili do parku okružní cestu tvaru elipsy. Vnitřní část elipsy je intenzivně udržovaná, ta vnější má volnější charakter. Součástí je dětské hřiště, altán a řada soch. Napříč parkem se také vine úzká betonová stezka, která kopíruje trasu vyšlapávané cestičky.

Dříve byl park bariérou a místem, kudy lidé jen rychle procházeli, dnes je to oblíbený cíl pro setkávání, pikniky i konání akcí včetně filmového festivalu. Lidi sem lákají i kavárny, restaurace a bistra v přilehlé pěší zóně, kterých po obnově parku postupně přibylo.

„Genius loci, neokázalost a respekt k potřebám uživatelů se tu potkávají s intenzivní péčí města, které dokáže udržet park bezpečný, čistý, atraktivní a stále živý pro všechny generace,“ zhodnotila porotkyně Eva Voženílková. „Zlínská správa zeleně dbá na detaily – od květinových záhonů po systematickou péči o stromy – a právě tato důslednost dává parku mimořádnou kvalitu,“ doplnil další člen poroty Ondřej Kofroň.

Park a zahrada obklopují zámek v Oslavanech, malém městě poblíž Brna. Zdevastovaný zámek, bývalý klášter, získalo město v roce 1992 a od té doby se areál prošel postupnými opravami.

V roce 2011 začala rekonstrukce zámeckého parku, o pět let později na to navázala přeměna bývalé užitkové zahrady v multifunkční park se sportovišti a koupacím biotopem. Zámecký park tak získal historizující podobu a zahrada se proměnila v moderní městský park.

Obnova litomyšlských klášterních zahrad vzešla v 90. letech z první velké architektonické soutěže ve městě. Cílem bylo vrátit život do zdevastovaného a nepřístupného areálu v centru a napojit jej na památkově chráněné okolí.

Pozitivní výsledek soutěže pak ovlivnil vedení města natolik, že je Litomyšl dodnes vnímaná jako metropole současné české architektury. Dle poroty jsou Klášterní zahrady ukázkovým příkladem propojení kulturního dědictví s moderním městským životem.

V parku, který si letos připomíná 25 let od znovuotevření, lze najít vyhlídkové plošiny, klidová zákoutí se starými stromy, otevřené trávníky a kašnu se sochami Olbrama Zoubka. Vše doplňuje hudební podkres zajištěný reproduktory a efektní večerní osvětlení. Park je oblíbeným místem pro pikniky i kulturní program, jako jsou letní Festivalové zahrady při Smetanově Litomyšli.

Park byl vytvořen v roce 2015 v místech bývalého vodního příkopu pardubického zámku, přičemž část sousedního zámeckého areálu je chráněná jako Evropsky významná lokalita v soustavě Natura 2000. Nový prostor pro městskou rekreaci bylo proto nutné vybudovat v harmonii s okolí přírodou i s historickým zázemím zámku.

Park se rozkládá kolem téměř půlkilometrové vodorovné osy dvou souběžných chodníků, doplněných o promenádu s pergolami, pobytovými loukami a přírodním biotopem, relax parkem s prvky pro děti i dospělé a restaurací. Koná se tu řada akcí, louky jsou udržovány v kombinaci využití robotických sekaček i tradičních postupů s pomocí tažných koní.

Park na vltavském nábřeží, dokončený roku 2008, přetvořil zanedbanou plochu v moderní městský prostor, rozdělený na vnější nárazníkovou část a vnitřní klidovou plochu s programem. Vnější část je určená i pro venčení psů nebo pohyb na bruslích, v té vnitřní lze najít dětská hřiště, víceúčelové sportoviště, odpočinkové zóny či plochu na petanque.

Stojí tu menší budova se zázemím pro správce a se záchody, stínění zajišťují plachty a slunečníky, k osvěžení slouží mlžné trysky a pítka. Park se postupně rozvíjel, přibylo venkovní fitness, hřiště prošla rekonstrukcí.

Na kraji Dolních Břežan nedaleko Prahy vytvořili architekti na bývalém rumišti nový typ veřejného prostoru – přírodní hřbitov komponovaný jako krajinářský park. Slouží k pietě i k rozjímání, odkazuje na keltské osídlení v místech i na křesťanské tradice.

Základ tvoří lipové aleje ve tvaru keltského kříže, které v kombinaci s kamennými zídkami tvoří uprostřed soustavu soustředných kruhů, připomínající megalitické stavby. Od svého vzniku v roce 2016 park prochází postupnou proměnou.

V pražské městské části Slivenec zcela chyběl park, zdejší občané ho získali v roce 2021 na nevyužívané ploše v místech mezi obytnou čtvrtí a polem. Aby vyhovoval co největšímu počtu lidí, ke zpracovanému záměru se mohla vyjadřovat veřejnost.

Počáteční problém s plevelem z okolí se podařilo vyřešit, dočasný nedostatek stínu kvůli chybějícím vzrostlým stromům zajišťují pergoly s baldachýny z popínavých dřevin. Díky kvalitnímu hospodaření s dešťovými vodami ani při přívalových deštích nevznikají žádné škody, všechna voda se vsakuje i díky vsakovacím pásům se zatravňovací dlažbou. Místo slouží i k pořádání komunitních akcí.