Článek
Česko má problém s násilím na dětech a mělo by se mu postavit čelem. Děti totiž mají nárok na to, aby mohly vyrůstat v bezpečném prostředí. A násilím se rozumí i „pár výchovných na holou“, které potomstvu uštědří rodič. Bití totiž nevede k nápravě, ale k pocitu bezmoci a ke strachu, který později plodí další násilí v rodině i ve společnosti. Toto sdělení neúnavně a neústupně opakovala Petra Wünschová, psycholožka a zakladatelka prvního českého centra pro týrané a zneužívané děti Locika. Zemřela 28. září 2026 ve věku 52 let.
Centrum Locika – přímá pomoc i vzdělávání
Petra Wünschová pracovala jako dětská terapeutka a arteterapeutka. Od roku 2001 se soustředila na práci s dětmi, jejichž vývoj poznamenalo trauma z domácího násilí. Setkávala se s nimi v azylovém domě, kde působila – a právě jejich osudy ji přivedly k založení Centra Locika v Praze, které vzniklo v roce 2015.
Od svého založení Centrum Locika pomohlo přímo 4600 týraným a zneužívaným dětem. Dopad jeho práce byl ale mnohem větší, protože se jeho pracovníci i sama zakladatelka věnovali také osvětě a vzdělávání pro policii, OSPOD, vyučující či soudce. Součástí pracoviště bylo také první české Dětské advokační centrum. To provází dětské oběti týrání a zneužívání trestním řízením tak, aby během něj nedocházelo k další zbytečné traumatizaci například při nešetrně vedeném výslechu na policii.
Zákaz fyzických trestů v zákoně
Petra Wünschová se ale nesoustředila jen na ty nejkřiklavější případy násilí na dětech, které končí až u soudu. Jejím cílem bylo, aby se úplně změnil přístup k výchově dětí a v českých rodinách se přestalo bití považovat za regulérní prostředek.
Její úsilí o novelu občanského zákoníku, která by zakotvila nepřijatelnost fyzických trestů, trvalo dlouhé roky. Narážela zejména na neochotu zákonodárců, kteří bití dětí vnímali jako něco, co patří do soukromé sféry rodiny, kam stát nemá zasahovat. S neochvějným klidem opakovala, že smyslem zákona není zavírat rodiče za plácnutí dítěte v afektu přes zadek, ale přerušení kolektivního traumatu předávaného ve společnosti po desetiletí.
Nakonec se podařilo novelu prosadit a od 1. ledna 2026 jsou v Česku výslovně zakázány tělesné tresty a ponižující zacházení s dětmi ve výchově. „Vlastně se dá říci, že usilujeme o něco podobného, jako se podařilo u kouření. Moje generace ještě kouřila u kávy v kanceláři. Mým dospělým dětem to už přijde nepředstavitelné,“ vysvětlovala v rozhovoru pro časopis Heroine.
Rodiče by se měli učit zvládat svůj vztek
Na práci Petry Wünschové navazovali i další čeští psychologové a influenceři a influencerky z řad rodičů, kteří zdůrazňují více respektující a nenásilný přístup k dětem. Rodičům, kteří se nedokážou udržet a v afektu své děti napadají, doporučovala Petra Wünschová, aby se buď obrátili přímo na Centrum Locika, nebo na některou z dalších organizací, které nabízejí například kurzy zvládání vzteku nebo kurzy rodičovských kompetencí.
„V Locice usilujeme o to, aby když rodič bouchne své dítě nebo na něj často ošklivě křičí, sám došel k tomu, že to není v pořádku, a zvolil terapii, zavolal na nějakou podpůrnou linku. V těch prvních fázích stačí málo a zabráníme tomu, aby se vztah s dítětem nenávratně poškodil,“ zdůrazňovala.
Poslední zhruba rok procházela těžkou nemocí, přesto byla dál hlasem dětí, které potřebují pomoc – aktivně se vyjadřovala například k nedostatku specialistů působících v péči o dětské duševní zdraví. Byla slyšet vždy, když bylo potřeba se zastat těch nejslabších.
„Petra byla výjimečnou osobností, která zásadně přispěla k tomu, že se o násilí na dětech začalo v Česku otevřeně mluvit – a především k tomu, že děti, které ho zažívají, mohou dostávat včasnou a odbornou pomoc. Zůstává v tisících dětských příběhů, kterých se dotkla, v lidech, které inspirovala, i ve změnách, které dokázala prosadit,“ píší její kolegové a kolegyně z Centra Locika. Psychiatr Peter Pöthe se vyjádřil takto: „Nevím o nikom, kdo by pro ochranu ohrožených a traumatizovaných dětí v naší zemi, a patrně i v kontextu celé EU, udělal více než Petra Wünschová.“
