Nevěříte na covid-19? Přijďte se podívat, jak se na něj umírá, vzkazuje lékař

Od zpravodaje z místa.

Vyhlásila polská vláda válku lékařům? Protože to podle posledních výroků jejích politiků tak vypadá. Vicemaršálek Sejmu Ryszard Terlecki už oznámil, že se v příštích dnech přijme zákon, který donutí lékaře k péči o pacienty s covidem-19, protože se prý část lékařů do boje proti koronaviru nechce zapojit. Jak to tedy je?

Musíme počkat, až ten zákon spatří světlo světa, protože teď ještě neznáme detaily toho zákona. A pokud jde o tu kritiku, i my ji občas vyjadřujeme, protože velmi dobře víme, že nám část lékařů v boji s koronavirem nepomáhá a vyhýbá se léčení takových pacientů. A to ti pacienti také vidí, takže nejde říct, že je všechno v pořádku.

Takováto veřejná kritika ze strany politiků je ale obecná a zasahuje trochu i ty, kteří se v boji s koronavirem angažují, a ti se mohou cítit dotčeni. Takže pravda jako obvykle leží někde uprostřed. Tuhle všeobecnou kritiku nemáme rádi, protože se pak v očích veřejnosti týká každého lékaře, včetně toho, který nonstop bojuje s pandemií.

Situace je velmi zlá, ta lůžka už prakticky nejsou. Mohu mluvit o situaci u nás v nemocnici, my máme prakticky celou dobu naplněnou kapacitu a někdy máme pro pacienty postavená i dodatečná lůžka. Je nutné říci, že pacient s covidem-19 v nemocnici zůstává přinejmenším týden a občas i mnohem déle a každý nával nových pacientů naráží na už přeplněné nemocnice. Situace je podle mě velmi špatná a obávám se, že to nejhorší je ještě před námi.

V jakém stavu bylo polské zdravotnictví před pandemií? A jak je na tom teď?

Před pandemií nebyl skvělý a v době pandemie je horší, nic optimistického se říct nedá. Zdravotnictví je v každé zemi neuralgické téma a ještě nikdo nevymyslel ideální způsob lékařské péče. Ani v bohatých zemích není ta péče ideální, to jsme viděli v případě Belgie nebo Španělska.

Jak je to s lékem remdesivir? Nakupuje se centrálně na úrovni EU, Komise teď podepsala smlouvu na dalších 500 000 dávek. Jsou teď v Polsku dostatečné zásoby?

Zásoby léku remdesivir teď máme velmi malé, takže přístup k tomu léku není všeobecný. Skutečně, změnil se systém distribuce a nákupu toho léku. Myslím, že největší problém je v tom, že ten lék má být podáván jen vybrané skupině pacientů, není to lék pro každého pacienta a to musíme mít na zřeteli. Doufáme, že po změně systému distribuce budeme mít k remdesiviru lepší přístup.

Jak hodnotíte způsob polského boje s koronavirem? Netestovalo se v Polsku málo? V září platila docela přísná kritéria pro testování a bylo jich jen kolem 20 000 denně.

Podle mého názoru samo testování problém nevyřeší. Myslím, že je potřeba testovat a odhalovat nakažené, ale s tím musí jít ruku v ruce činnost hygienických stanic. Pokud testujeme, musíme mít systém vedoucí k izolaci, hledání kontaktů a tak dále. Občas se ale význam testů přeceňuje, v případě genetického testu dnes může být výsledek negativní, ale za dva dny pozitivní. Občas vidíme, že ten negativní test dává takový falešný pocit bezpečí, že když je negativní, tak je všechno v pořádku. Testování nesmí zastoupit všechny ty zásady ochrany a přetínání cest šíření nákazy.

V létě to vypadalo, že je všechno v pořádku, že pandemie ustoupila, premiér Morawiecki říkal, že se už není čeho bát. Nebyla to chyba? V Česku už se k ní někteří politici přiznali, teď už by prý jednali jinak.

Taková slova by neměla zaznívat od lidí zastávajících vysoké funkce, od celebrit, od lékařů. Bohužel taková slova slyšíme i teď. To, co se dělo v červnu, bylo neuvážené, protože všichni říkali, že bude druhá vlna, že dojde k nárůstu počtu nemocných. Nepovažuji to, co se děje teď, za důsledek toho, co se dělo v červnu, protože máme polovinu října, není to ani následek červencových prezidentských voleb, protože nemocných nepřibylo, ale zapříčinilo to to, že lidé přestali věřit, že tu ten virus je. Mnoho lidí uvěřilo, že to už je konec, viděli jsme záběry z doby prázdnin, na kterých lidé už vůbec nedodržovali žádné zásady. My jsme apelovali mnohokrát na to, aby se jich dál drželi. To, co vidíme teď, je efekt rozvolnění v době prázdnin a také absence rozhodnutí. Ta omezení se měla intenzivně zavádět už od poloviny září.

Lublin je od soboty na polském koronavirovém okresním semaforu označen červeně. Má takový systém smysl? V Česku chvíli fungoval, ale pak se situace tak zhoršila, že došlo znovu na celostátní opatření.

Myslím, že celostátní opatření být musí, protože jen těžko se dá vyznačit hranice mezi jedním okresem, který bude červený, a druhým, který bude žlutý, to je umělé rozdělení. Na druhou stranu se ale nedá srovnávat situace ve velkých městech se situací na periferii, kde ta nákaza prakticky není, ale určitá opatření, například omezení svateb, nošení roušek nebo omezení počtu lidí v obchodech, by se měla týkat všech. Myslím, že vyčleňování těch nejhorších okresů má smysl, tam mají být předpisy obzvlášť přísné, ale omezení mají platit i celostátně.

Do Lublinu jsem přijel od jihu směrem od Řešova a cestou jsem viděl přístřešky autobusových zastávek posprejované nápisem „falešná pandemie“, bylo jich docela hodně. Jsou teď lidé náchylnější ke konspiračním teoriím?

Já takovému chování vůbec nerozumím, přece všichni vidí, co se děje okolo, všichni vidí lidi, kteří onemocní, kteří umírají. My jako lékaři samozřejmě vidíme takových lidí obzvlášť hodně, a jestli někdo tvrdí, že pandemie neexistuje, chtělo by se říci: zveme vás k nám do nemocnice, podívejte se, jak umírají lidé na covid-19. Konspirační teorie byly, jsou a budou, s tím nic neuděláme. Šíří je lidé, ke kterým se nedostanou žádné argumenty. My máme pacienty, kteří dříve nevěřili na covid-19 a uvěřili, až když se ocitli v nemocnici. Přál bych všem, aby se nemuseli přesvědčovat o existenci pandemie na vlastní kůži.