Síla přírody. Tak se České Švýcarsko změnilo tři roky od požáru

Fotografie vlevo zachycují současný stav národního parku ze 17. července 2025, tedy téměř tři roky po požáru. Snímky vpravo pocházejí z 19. července 2023, kdy tou dobou od požáru uplynul rok. Porovnání ukazuje, jak se místo za další dva roky změnilo.

Na snímku je pohled z Janovské rozhledny, ze které je proměna lesa jasně přehledná. Dříve hustý a stinný les se požárem výrazně prosvětlil. „Zcela se změnil charakter dříve sterilní smrkové monokultury. Díky tomu je tu prostor, aby se objevily i jiné druhy, které dosud krajina nelákala,“ vysvětluje mluvčí parku Tomáš Salov.

Vizuální proměna parku už nebude tolik výrazná. V následujících letech se bude postupně zvyšovat výška porostu. Největší vizuální rozdíl proběhl během prvního roku od požáru.

V současné době se sem stěhují nebo vracejí ptáci, které jsme tu dříve skoro neviděli . Podle zoologa Martina Valáška se jedná třeba o pěvušku modrou, která upřednostňuje hustý podrost mladého lesa, či ťuhýka obecného, který si oblíbil světlé křovinaté okraje lesů.

V otevřené krajině je prostor k životu v odumírajících stromech. V Národním parku se tak vyskytuje vysoká populace datlovitých ptáků, kteří žijí z hmyzu, kterého je v okolí dostatek.

V krajině je i z dálky nejvíce patrná bříza, která pokryla všechny části spálenišť a dosahuje po třech letech od požáru v některých místech výšky dobrých dvou metrů. Tomáš Salov vyvrací možné obavy z toho, že by takto les zůstal navěky.

„Teď se to jeví jako jednodruhový porost, ale během deseti let se promění ve viditelně smíšený,“ vysvětluje Salov. Bříza je pionýrská dřevina, která jako první pokryla spáleniště, jedná se ale o strom krátkověký. Bříza podporuje dlouhověké a stínomilné dřeviny, jako je třeba buk, dub či borovice. Tyto stromy postupně během dalších 60 až 70 let břízu kompletně vystřídají.

Zpřístupňování parku probíhá podle Tomáše Salova jak nejrychleji to jde. „Rychleji v otevírání postupovat nemůžeme, šli bychom tím na úkor zájmů přírody,“ odůvodňuje stále trvající uzávěry některých turistických tras.

Od soboty 19. července je pro turisty znovu otevřena Edmundova soutěska, jejímž hlavním lákadlem je plavba na lodičkách.

Turismus podle dat národního parku v regionu neztrácí. „Lidé dostali možnost vnímat krajinu národního parku velmi podobně, jako ji vnímali romantičtí malíři na přelomu 18. a 19. století, kdy byla krajina velice přehledná a ne tak zalesněná, jako tomu bylo před požárem,“ láká Salov k návštěvě.

Malíři Adrian Zingg a Adrian Ludwig Richter, kteří v 18. století objevili krásu krajiny kolem Bastei a Pravčické brány, se sem často vraceli a malovali. Inspirováni podobností s rodným Švýcarskem začali region nazývat Saské Švýcarsko, což se později přeneslo i na českou stranu hranice jako České Švýcarsko. Zingg jej sérií jemných sepiových leptů proslavil po celé Evropě.

Vrací se tak tedy podoba krajiny, která byla inspirací pro slavné obrazy a romantické procházky po krajině.