Pražské memento stavby sídlišť. Architekti vzkřísili holešovickou panelárnu

„V místech příští výrobní haly tlačí buldozer před sebou to, co zbylo ze zchátralých domků. Zpovzdálí se na to dívají penzisté starousedlíci. Budoucí závod na výstavbu bytů se k nim zachoval jaksi podivně: vzal jim střechu nad hlavou. Ovšem – byly to stařičké domky, jedny z nejubožejších v celém obvodě… Vystěhovaní samozřejmě získali náhradou nové moderní byty,“ omlouvalo Rudé právo 15. července 1953 asanaci starých Holešovic neboli Zátor.

Město mohlo začít stavět levně byty ve velkém, ale ztratilo kus paměti a genia loci. Přitom uběhlo necelých 70 let a buldozery srovnaly se zemí i onu výrobní halu. Ustoupila stavbě administrativního komplexu Port 7.

Z první pražské panelárny zůstalo jen torzo, ale překvapivě cenné. Její Sociálně administrativní centrum (SAC) z roku 1965, jemuž dominuje pětipatrová věž s unikátní ocelovou konstrukcí, zavěšeným lehkým pláštěm a dvěma vykonzolovanými střechami jako „ušima“, je kvalitní ukázkou bruselského stylu. I SACu hrozila demolice, ale objevili ho architekti a inženýři z kanceláře A8000 a rozhodli se jej přebudovat na své sídlo.

Vrátili mu industriální eleganci, napravili neduhy socialistické výstavby a zčásti jej vylepšili, a tak ho vybrousili jako šperk. Renovace stavby nazvané Panelárna ještě bude pokračovat, ale podstatná část je hotová.

„Do dalších měsíců plánujeme budovu i víc otevřít veřejnosti,“ nastiňuje Karolína Krupauerová ze studia A8000. V plánu jsou různé přednášky či výstavy, program pro architekty a projektanty. V areálu vzniká i studio pro jógu, barre a pilates, bude zde i  občerstvení.

Staré Holešovice se rozvinuly jako rybářská osada, její obyvatelé se živili i převoznictvím, ledařstvím a zemědělstvím. I když okolí procházelo od 19. století průmyslovým boomem a bujela nová zástavba, dlouho si udržely vesnický ráz.

Dlouho tu vedle sebe existovala středověká obec a rozvíjející se průmyslové město. Prostor oddělený od jiných části Prahy řekou byl však ideální pro průmysl, a tak se od roku 1930 uvažovalo o asanaci staré vsi. Uskutečnila se nakonec až po nástupu komunismu.

Bourat se začalo v půlce 50. let s nápadem postavit zde první pražskou panelárnu. Do té doby se do Prahy vozily panely pro stavbu sídlišť z Toušeně u Brandýsa nad Labem. Jak uvádí Rudé právo, do Holešovic bylo možné levně po vodě dopravovat převážnou část surovin, odtud to pak bylo jen kousek do severní části Prahy. Závod Prefa měl zásobovat výstavbu Severního Města – sídlišť na území Kobylis, Proseka a Střížkova.

Ve srovnání s dopravou z Toušeně to slibovalo značné úspory. „Propátrali jsme se ve starém tisku, že se na byt ušetřilo pět tisíc korun. Já jsem pátral, kolik tehdy mohl stát byt, a dopátral jsem se 28 nebo 30 tisíc. To bychom se ještě mohli něco učit,“ usmívá se Martin Krupauer, partner kanceláře A8000. Ročně tu pak vyrobili 2-2,5 tisíce bytů.

Ze staré čtvrti nezůstalo skoro nic. Byla zachována stopa původní ulice spolu se třemi domy, využitými v areálu panelárny. Jen jeden, bývalý statek U Šimků, stojí na východ od Port 7 dodnes.

Panelárnu navrhl podnik Keramoprojekt a projektantem byl inženýr Skřivánek. Architekta se lidem z A8000 zatím nepodařilo spolehlivě dohledat. Pravděpodobné jméno je ing. arch. Kozák, jehož podpis se objevuje na výkresech.

Dle A8000 byla panelárna ve své době vnímána jako solidní stavba, výrobní hala měla podobu kvádru. Elegantní střešní konzoly podobné těm z věže zdobily i vrátnice – jedna ještě ve východní části areálu stojí. „Významnou roli sehrálo i promyšlené řešení areálové zeleně a práce s terénem, které pomáhalo chránit oblast před záplavami,“ popisují autoři z A8000 v informační brožuře.

Panelárna měla i železniční vlečku a přístaviště. Pozoruhodný byl rozsah sochařské výzdoby, z níž část přežila demolici. Budovu SAC zdobí reliéf zoomorfní ženy od neznámého autora. Na opěrnou nádražní zeď byl přesunut jiný s názvem Betonáři od Mojmíra Preclíka a Milana Sommera.

Areál se stavěl na přelomu 50. a 60. let, v roce 1965 ještě přibyla dominanta SAC. „Z půlky to byla vrátnice, byt správce, jídelna. Z druhé půlky to bylo sociální zařízení fabriky, které ale paradoxně nedostavěli. A v té věži bylo vedení a projekce,“ popisuje architekt Krupauer. Byty byly uvnitř dva, v první patře věže sídlila i telefonní centrála, v tom nejvyšším byla fotokomora a vyhlídková terasa.

Administrativní věž má nevšední konstrukci s ocelovým skeletem, se čtyřmi sloupy uprostřed a táhly v rozích. „Na tak malém baráku je hodně zajímavých konstrukcí, když ne výjimečných, tak nevšedních. Jsme strašně rádi, že to není jen o architektuře, ale že to je chytrý barák se vším všudy,“ říká Martin Krupauer.

SAC bylo pojato jako reprezentativní budova, která měla zdobit předpolí plánovaného mostu přes Vltavu, dnešního Trojského mostu. Věž kryje fasáda z modrých boletických panelů, nízká křídla jsou hodně prosklená. Výrazným prvkem je pultová střecha bývalé jídelny, zajišťující horní osvětlení.

„Ten, kdo to dělal, byl dobrý,“ hodnotí Krupauer. A jeho kolega Pavel Kvintus, druhý partner studia, to upřesňuje: „Je tady horizontální linka jako sokl a předsazená věž, která levituje. Tady někdo opravdu bojoval o kompozici, není to žádný Prior u náměstí.“

Prefa, která měla více závodů, po roce 1989 přešla do soukromých rukou. V roce 1994 se dostala pod rakouskou stavební skupinu Wolf. Výroba pokračovala ještě přes 20 let, po skončení stavby sídlišť se tu dělala jiná prefabrikace.

Pak ale přišly tři rány. Nejdřív území plán z roku 1999, který areál zařadil do ploch sloužících k oddechu. Nebylo už tak možné ho stavebně rozvíjet. O tři roky později to byly velké povodně. A v roce 2008 začalo omezení stavební produkce kvůli finanční krizi. Výroba se utlumovala, až roku 2013 skončila.

Větší část areálu pak koupila Skanska a na místě postavila komplex Port 7, navržený kanceláří DAM.architekti. Na východ od něj zůstaly industriální trosky a zmíněný statek, na západ budova SAC. Ta se měla změnit na podzemní garáže a uniformní kanceláře, hrozila jí i demolice.

Nakonec ji přes realitku objevili lidé z atelieru A8000. Jejich pražská kancelář sídlila 30 let u náměstí I. P. Pavlova, ale prostory už kapacitně nestačily. Rozhlíželi se po různých továrničkách ve vnitroblocích v širším centru, ale když v nabídce uviděli tohle, hned je to zaujalo. Stavbu znali z minulosti a zanechala v nich silný dojem.

„My jsme tady byli s Pavlem Kvintusem asi tři roky předtím. Sídlila tady kancelář, která dělala architektonickou soutěž, jíž jsme se zúčastnili. Byli jsme tady poprvé a vůbec jsme netušili, že tu něco takového je,“ vzpomíná Martin Krupauer.

Jako studio, které propojuje práci architektů a inženýrů, je nadchla kombinace zajímavé architektury a konstrukce. Přesně to totiž vystihuje jejich filozofii. „Snažíme se dělat naše věci tak, aby to byl nejen design, ale i chytrá konstrukce a všechno dohromady. A ten barák tohle naplňuje mírou vrchovatou,“ kvituje Krupauer.

Budovu převzali před dvěma lety a letos na podzim dokončili hlavní fázi úprav. Část pronajímají, sami se usídlili v jednom z vodorovných křídel. Našli v něm ideální prostor pro své potřeby – bývalou jídelnu s vysokým stropem a denním osvětlením shora.

„Říkali jsme si: to je strašně dobré. Asi v Ostravě nebo v jiných průmyslových městech takovýhle místností najdete mraky, Ale v Praze se to setřelo, tady to zůstalo naštěstí zachované pro nás,“ pochvaluje si Pavel Kvintus. Větší světlou výšku ateliéru považuje pro kvalitní práci architektů za zásadní.

Architekti plánovali, že všude odkryjí stěny na hrubý beton, aby umocnili industriální dojem. Čekali, že budova betonárky bude poctivě postavená. Ukázalo se to jako omyl. „Design je hodně výjimečný, ale provedení konstrukcí odpovídá době a režimu,“ komentuje Krupauer.

Dobře je to vidět v místnosti v dolním patře, bývalé kotelně, která slouží jako prezentační prostor. Jen v ní a na přilehlých záchodech ponechali konstrukční beton viditelný. „Tady vidíte okolo sebe, že to dělali podle mě z toho, co jim zbylo,“ ukazuje Pavel Kvintus na „poslepované“ stěny z místy popraskaného betonu s různorodou strukturou.

Bývalá jídelna se jim však odměnila skvělým objevem. Když strhli podhled, odhalili krásný a chytře vymyšlený strop z betonové skořepiny s plasticky tvarovanými žebry. Má tloušťku jen tři centimetry, přitom spolu s jednoduchou ocelovou konstrukcí nese celou střechu. Po vyspravení ho natřeli na bílo a teď je ozdobou ateliéru. V zadní stěně probourali panoramatické okno, čímž dostal dovnitř více světla.

V někdejším suterénu, který sloužil jako garáže, snížili podlahy a do zdi rovněž vyřízli široké okno. Získali tak další kancelář s výhledem na řeku. Museli z venku odkopat zeminu a místo chybějících základů dům opřít o přidanou konstrukci. Obě podlaží propojili minimalistickým schodištěm.

V interiéru převažuje nerušivá bílá barva, kombinovaná s jemnými linkami dřeva a kovu. Instalace na stropech vedou po povrchu v černém potrubí. Kanceláře jsou otevřené, jen v dolním patře sousedí s modelárnou řada malých zasedaček.

Při obnově mysleli i na změny klimatu. Střechu jednoho z křídel chtějí udělat jako zelenou. Na ostatních zvolili bílé materiály kvůli odrážení tepla ze slunce. „Baráky většinou děláme shora bílé. Je to nejchytřejší systém, jak je ochladit. Materiály v bílé barvě se přitom dají koupit za stejné peníze jako v antracitu,“ nastiňuje Pavel Kvintus.

Nezapomněli ani na riziko povodní, ale s opatřeními to nepřeháněli, aby to bylo ekonomicky únosné. Počítá se s tím, že voda jednou přijde a zase odejde. A budova je připravená, aby mohla být rychle znovu zprovozněná. Do dolního podlaží nedávali důležité technologie, vypínače a elektroinstalační prvky umístili do větší výšky.

Lidé z A8000 v budově sídlí už přes rok. A místo si nemůžou vynachválit. „Člověk by neřekl, že jenom tím, že se přestěhujeme sem, celý tým ožije neskutečnou energií. Ten dům vybízí k tomu, aby se tady žilo nejenom prací v kanceláři, ale i jinak,“ říká Karolína Krupauerová.

V centru se po práci chodilo na pivo, tady jsou jiné možnosti. Kolem vede cyklostezka, někteří chodí běhat nebo plavou v řece. Členové kanceláře se účastí i komunitního života v okolí Port 7. „On je to i takový super benefit pro zaměstnance,“ přibližuje Krupauerová.

V areálu s hřišti a místy na grilování se díky Port 7 a firmě Skanska konají akce jako letní kino, burger fest či závody na kolech ulítlých designů. Nedaleko také funguje klub Altenburg 1964 na lodi, využít lze i nový Park U Vody či sledovat kajakáře, kteří chodí trénovat na kanál.

Ateliér chce sám i pořádat menší akce. Zároveň bude pokračovat rekonstrukce. Kontrolou a opravou projde věž a přibude do ní výtah, zbývá dodělat terasy či parkoviště.

Panelárna se však už nyní stala ukázkovým modelem komplexní práce týmu A8000. Výkresy a vizualizacemi totiž nekončí. „Dali jsme si práci, abychom vykopali příběh té budovy, trávili jsme čas v archivech… Abychom ukázali nejenom, že jsme schopní pracovat s estetickou stránkou věci. Je pro nás hrozně důležité brát to komplexně a pracovat i s příběhem,“ vysvětluje Krupauerová.