Stavby v bruselském stylu jsou nedoceněný český unikát

V 50. letech minulého století českou kulturu postihla epidemie socialistického realismu. Koncem desetiletí se však na ni našel lék: byl jím nový modernismus, rozvinutý v době světové výstavy v Bruselu.

Když pak tuzemský pavilon na Expo 58 vyhrál hlavní cenu, novému stylu se začalo říkat bruselský. Promítl se do architektury, designu i umění. Většina staveb v onom stylu pochází z přelomu 50. a 60. let, dnes jsou často opomíjené, zanedbané a ničené přestavbami či bouráním.

Nejčastějšími příklady jsou nádraží. Mívají velká prosklená průčelí, plasticky tvarované stropy a dlažbu v kombinaci bílé a tmavošedé, někdy i rudé. „Bruselskou“ architekturu, která vsázela na nové materiály, zdobí ladné křivky jakoby inspirované tvary ptáků. Stavby mají zkosená průčelí a pilíře, nad vchody či nad hlavní římsou se zvedají skořepinové střechy jako křídla, schodiště vedou šikmo nebo se stáčejí. Okna se skládají do větších ploch, stěny prolamují kulaté otvory, na stěnách jsou mozaikové obklady a ústřední místa zdobí reliéfy a sochy. K „bruselu“ lze přiřadit i typizovaný domek zvaný šumperák.

Přímý pozůstatek ze světové výstavy v roce 1958 je někdejší kavárna Československého pavilonu, přemístěná na pražskou Letnou. Autory jsou František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný. Stavba s půlkruhovým horním podlažím byla zanedbaná a po rekonstrukci změnila náplň, dnes jsou tu kanceláře a galerie. Nový interiér v roce 2008 navrhli Barbora Škorpilová a Jan Padrnos.

Na půdorysu kruhu s průměrem přes 120 metrů stojí monumentální výstavní pavilon vybudovaný v letech 1958–1959. Stavba navržená týmem Ferdinanda Lederera a dalších tvůrců i dnes brněnskému výstavišti dominuje. V bruselském stylu je i výšková administrativní budova veletrhů z let 1960–1961 od architekta Miroslava Spurného.

Za nejkrásnější nádraží v bruselském stylu lze označit to havířovské, projektované roku 1959 architektem Josefem Hrejsemnou a stavěné v letech 1964–1969. Paradoxně před několika lety jen těsně uniklo demolici. Dnes je čerstvě rekonstruované. Nejelegantnější je kubisticky tvarovaný strop a ochoz se schodištěm. Působivý je i přístřešek nad vchodem, nápis Havířov a prolamovaný tvar celé budovy.

V soutěži na divadlo v Gottwaldově v roce 1957 zvítězili architekt Karel Řepa a jeho syn Miroslav. Jak ale Miroslav Řepa vzpomínal v záznamu pro Paměť národa, práce zbyla jen na něj, protože otec vážně onemocněl. Řepa se přestěhoval do Gottwaldova, nastoupil do Stavoprojektu a stavbu dotáhl do konce s Františkem Rozhonem. Stavělo se v letech 1960–1967, efektní je foyer se dvěma točitými schodišti a bohatým zastoupením umění.

Komplex tří činžovních domů v Českých Budějovicích patří mezi tři takzvané kolektivní domy v Česku, vedle těch v Litvínově a ve Zlíně. Vžil se pro něj název Perla podle restaurace v přízemí a vyhlídkové kavárny. Byla to první výšková stavba ve městě a první celopanelová konstrukce v jižních Čechách. Autory návrhu z roku 1958 jsou architekti Bohumil Böhm, Jaroslav Škarda a Bohumil Jarolím, hotová byla stavba v roce 1964.

Myšlenkou kolektivních domů bylo společenské soužití obyvatel díky službám přímo v domě, jako jsou jídelny, prádelny a školky.

Brno je bruselským stylem dobře zásobené. Ukázkovým příkladem je výškový hotel Continental postavený na půdorysu písmene Y v místě, kde býval rodný dům Adolfa Loose. Stavba, navržená v roce 1959 Zdeňkem Řihákem, Aloisem Semelou a Vladimírem Kovaříkem a dokončená roku 1964, se téměř kompletně dochovala. Nepřehlédnutelnými prvky jsou spirálové schodiště a strop z trojúhelníkových kazet v hale.

Vítkovické nádraží dnes odpuzuje dezolátním stavem. Díky tomu, že cenná památka stavěná v letech 1963–1967 podle projektu Josefa Dandy nikdy neprošla většími úpravami, je však dobře dochovaná. Nápravu devastace přinese rekonstrukce, která má začít letos.

Hala má půdorys čtyřúhelníku, který se dozadu kónicky zužuje, což je řešení podobné hlavním nádražím v Ostravě a v Havlíčkově Brodě. Průčelí zdobí pilovitá konstrukce z ocelových nosníků, interiéru dominuje galerie s ochozy a umělecky zdobeným zábradlím.

Dnes magistrát, dříve krajský národní výbor. Budova na půdorysu neúplného písmene H od Jana Gabriela, Jiřího Fojta a Jiřího Nenadála se stavěla mezi roky 1956 a 1961. Získala památkovou ochranu už v roce 1963, díky tomu je dobře dochovaná. Budovu, která urbanisticky ovlivnila centrum města, charakterizuje vstup s předsunutou kostkou jednacího sálu.

Budova ústavu Akademie věd, který řídil profesor Otto Wichterle, je považovaná za důležitý mezník české architektury. Jako jedna z prvních v tuzemsku navázala na mezinárodní styl, inspirací v díle Ludwiga Miese van der Rohe. Přední architekt Karel Prager na ní v letech 1958–1965 vyzkoušel nové typy konstrukcí, hlavně poprvé použitou lehkou závěsnou fasádu z boletických panelů. Střecha se mírně prohýbá ke středu, jemně plasticky tvarované boční stěny jsou obložené mozaikou.

Poválečný rozvoj veletrhů v Brně vyvolal potřebu rozšířit ubytovací kapacity. Poptávku uspokojil i Hotel International stavěný v letech 1958–1962. Autory projektu z roku 1957 byli Vilém Kuba, Jaroslav Ledvina a Vítězslav Unzeitig, později ho rozvinuli Arnošt Krejza a Miloš Kramoliš. V betonové konstrukci se střídají vodorovné a svislé prvky, ze stejného materiálu je i velký přístřešek nad vchodem. Lodžie na boční straně svými sloupky, které se nahoru zužují, odkazují na dílo Oscara Niemeyera v Brasíli.

Když plavání, tak tvar vlny. Stadion v Podolí měl původně sloužit jen profesionálním sportovcům, nakonec ho úřady otevřely i veřejnosti. Rozmáchlou konstrukci hlavní budovy s velkým proskleným pláštěm navrhl, stejně jako ostatní části areálu, architekt Richard Ferdinand Podzemný.

Budova ostravského hlavního nádraží z let 1966–1974 je pozdním příkladem stylu. Autory jsou Jiří Žalman a Lubomír Lacina. Neobvyklá je organicky tvarovaná pergola před budovou, v níž kruhový otvor tvoří atrium s fontánou. Zachovaný je strop z trojúhelníkových panelů, stejně jako původní dlažba. Stavba však při úpravách přišla o cenné prvky. Byly to třeba svislé pásy vitráží, které rytmicky rozdělovaly skleněnou fasádu a tím ji odlišovaly od jiných podobných staveb.