Článek
Všichni se rádi smějeme Karlu Havlíčkovi, když se svým nezaměnitelným stylem snaží vysvětlit, že kruh je sice obvykle kulatý, ale pokud si to myslí Andrej Babiš, mohl by to být třeba bagr. Takže jsme si moc užili, když se v sobotu 28. ledna 2023 odpoledne na obrazovce CNN Prima News snažil vysvětlit, že jeho šéf sice právě míří k drtivé porážce ve druhém kole prezidentské volby s Petrem Pavlem, ale ve skutečnosti je to obrovský úspěch: „Ať už to dopadne jakkoliv, hnutí ANO je jedním z vítězů voleb,“ prohlásil Havlíček. „Je to velké posílení hnutí ANO.“
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout. Nové Šťastné slovo můžete už v pátek dostat přímo do své e-mailové schránky v rámci newsletteru Šťastný oběžník, kde také najdete další zajímavé čtení a novinky od týmu Šťastného pondělí. Přihlaste se k odběru!
Stejnou myšlenku o několik hodin později vyslovil i sám Andrej Babiš. Znělo to troufale, přiznejme si. Babiš s Pavlem prohrál v poměru 42:58, jeho soupeř dostal 3 359 301 hlasů, což znamenalo nejlepší výsledek nedlouhé historie přímé prezidentské volby.
Babiše ale víc zajímal jeho vlastní zisk: 2 399 898. Což znamenalo o 900 tisíc hlasů víc, než činil výsledek ANO ve sněmovních volbách v říjnu 2021. „Takhle to přece nemůžete počítat,“ namítali jsme, když se Babiš s Havlíčkem těmihle ciframi oháněli. „Je tu druhé kolo prezidentské volby ve většinovém systému, to přece nemá s volbami do Sněmovny a jeho poměrným systémem vůbec nic společného.“
Jenže mělo. A Babiš s Havlíčkem měli pravdu. Prezidentské volby před třemi lety sice pro Babiše znamenaly nejtěžší životní porážku, ale taky obrat, který nakonec završil jeho návrat do Strakovy akademie loni na podzim.
Debakl v prezidentské volbě byl pro Babiše v řadě už třetí: po sněmovních volbách 2021 a taky senátních na podzim 2022, kdy jeho ANO získalo v čase stupňující se nervozity, války na Ukrajině a ze řetězu utržené inflace pouhá tři křesla, i když se šéf ANO osobně některým duelům věnoval velmi intenzivně. Třeba když objížděl Vysočinu po boku své spoluobviněné Jany Nagyové, která nakonec v Jihlavě stejně jasně prohrála s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem z ODS.
Babiš a jeho okolí navíc umí skvěle pracovat s volebními průzkumy, takže mu muselo být v říjnu 2022, kdy svou prezidentskou kandidaturu oznamoval, jasné, že je bez šance, protože by v druhém kole prohrál i s Markem Hilšerem.
Přesto do beznadějného souboje šel. Správně věděl, že prezidentská volba je velké jeviště, na které se budou všichni dívat, takže by tam neměl chybět. A celkem snadno si taky spočítal, že se bez potíží dostane do druhého kola, kde by ho mohli jako menší zlo podpořit i ti, které by to rok předtím ani nenapadlo - třeba kvůli covidové době, v níž se pro ně premiér stal symbolem nesmyslné represe a očkovací tyranie.
Jenže v lednu 2023 už byli všichni rádi, že to máme za sebou, a hlavně se objevilo úplně nové téma - ruská agrese na Ukrajině.
A tehdy Andrej Babiš začal pilovat svou strategii, která mu úspěšně slouží dodnes: Na plakáty si napsal, že nezatáhne Česko do války, protože je diplomat, a ne voják, mrk mrk, v České televizi prohlásil, že by neposlal české vojáky na pomoc Polsku, kdyby ho napadli Rusové, vybrousil svou frázi, že „musíme především pomáhat našim lidem“. A když se ho na to někdo zeptal detailněji, začal svým charakteristicky mužným způsobem kňourat, že chce přece hlavně mír, což si ovšem i my všichni ostatní přejeme od 24. února 2022, kdy Putin Ukrajinu přepadl.
V prezidentské kampani Andrej Babiš poznal své nové voliče (a oni jeho). Udělal pro to opravdu cokoliv, byl ochoten v sobě dokonce najít hluboce věřícího člověka, který chodí skoro tajně do kostela, jen si tam tedy s sebou vezme shodou okolností celý volební štáb ANO s kamerou. Bylo to legrační, v jistých momentech samozřejmě i mimořádně trapné, že jste se styděli na to koukat, ale jak už kdysi poučil národ Vladimír Železný při startu Novy: Není důležité, co si o vás myslí pražské intelektuální kruhy, ale imaginární bába Dymáková z Orlických hor, která má svůj rozum, vkus a taky volební hlas.
Andrej Babiš disponuje jedním vzácným darem, který se mu v politice mimořádně hodí: V zásadě si nic o ničem nemyslí, ničemu opravdu nevěří a hlavně se za nic nestydí. Je to nádoba, do které můžete vložit úplně cokoliv a on to prostě jen přeprodá dál. A je jedno, jestli jsou to syrské fosfáty nebo jakékoliv politické poselství.
A nové publikum Babišovu novou podobu národního konzervativce přijalo. Předseda strany, která v Evropském parlamentu zasedala v liberální frakci ALDE, se stal přirozeným vůdcem téhle části společnosti. Nijak mu nepřekáželo, že ho před druhým kolem nechtěl přímo podpořit Tomio Okamura – Babiš zjistil, že si na jeho voliče dokáže sáhnout sám. Což mu podruhé ukázal loni na podzim, kdy poslal čtyřkoalici v čele s SPD pod osm procent a sám si došel pro 1 940 570 hlasů, o půl milionu víc než v roce 2021 a historicky nejvyšší počet hlasů pro jakoukoliv stranu v novodobé české historii. A protože Andrej Babiš také v lednu 2023 zjevně odhodil všechny zábrany, mohla vzniknout vláda závislá na Tomiu Okamurovi, Jaroslavu Foldynovi a Jindřichu Rajchlovi. Zcela přirozeně s premiérem Babišem v čele.
A už jen takové drobné upozornění na závěr: Tenhle text vám taky měl připomenout, že za dva roky, pravděpodobně 15. ledna odpoledne, budeme znát výsledky prvního kola prezidentské volby 2028. Nějaké tipy?
