Hlavní obsah

Proč v moři zmizela loď s 852 životy? Začíná nové vyšetřování zkázy Estonie

Foto: Profimedia.cz

Snímek zobrazuje vyzvednutí předních vrat trajektu, která se podle původní verze vyšetřování uvolnila a pustila dovnitř vodu.

Reklama

29. 9. 2020 17:17

Po 26 letech od největší námořní katastrofy poválečné Evropy se znovu otevřelo vyšetřování příčin potopení trajektu Estonia. 28. září 1994 při něm v chladných vodách Baltského moře zemřelo 852 lidí.

Článek

Pochybnosti o oficiální příčině neštěstí naplno rozdmýchal pětidílný dokument z dílny Discovery Network, který vyšel k příležitosti 26. výročí neštěstí. Filmaři v něm ukazují mimo jiné záběry vraku lodi natočené z malé ponorky, na nichž je vidět něco, o čem se zpráva mezinárodní vyšetřovací komise z roku 1997 vůbec nezmiňuje - zhruba čtyřmetrová díra v trupu plavidla.

Závěr vyšetřování pokulhával už od začátku

Dokument nevznikl náhodou. Předcházel mu podle Guardianu letitý boj přeživších i rodin mrtvých cestujících z trajektu Estonia, kteří nevěřili oficiální verzi.

Potopení trajektu Estonia

- Trajekt Estonia se potopil uprostřed moře mezi estonskou a švédskou metropolí.

- Na palubě lodi v době tragédie bylo 989 lidí včetně členů posádky.

- Zachránit se podařilo 137 z nich, zbylých 852 se buď utopilo uvnitř potápějící se lodi, nebo podlehlo hypotermii na volném moři s vodou o teplotě asi 10 stupňů Celsia, jedna oběť zemřela v nemocnici.

- Podle odhadů vyšetřovatelů přímo v podmořském hrobě zůstalo 650 lidí. Před potopením lodi se na palubu stihlo dostat 310 lidí, 160 z nich pak našlo místo na nafukovacích člunech.

- 501 obětí bylo ze Švédska, 285 z Estonska, kromě nich zemřeli lidé z dalších 15 zemí z celého světa.

- Jde o nejhorší neštěstí v evropských vodách v historii civilních námořních plaveb.

Podle oficiálního závěru vyšetřování se loď potopila poté, co pod náporem vln povolily zámky „předního hledí“, které sloužilo jako vrata pro nakládaní automobilů do podpalubí, a do nákladního prostoru se začala vlévat voda. Vrata se měla otevřít asi 10 minut před jednou hodinou ranní, přičemž zhruba v 1:50 Estonia zmizela z radarů blízkých lodí, které se už tou dobou snažily přispěchat na pomoc.

Animace ukazuje, co se stalo podle oficiálního vyšetřování:

„Myslím si, že pravda je jiná, než nám bylo dosud tvrzeno,“ říká jeden z přeživších v dokumentu Carl Eric Reintamm. Přeživší popsali, že krátce před tím, než loď začala nabírat vodu, slyšeli velmi hlasitou ránu, což podle vyšetřovatelů způsobilo buď selhání zabezpečení dveří vlivem nárazu silné vlny, nebo následné bouchání těžkých dveří o trup. Ani tomu ale Reintamm nevěří, protože prý v černých vodách obklopujících trajekt viděl „velký bílý objekt“. Jeho svědectvím se prý před natáčením dokumentu nikdo nezabýval.

Podezření vzbuzovala i rychlost, s jakou se katastrofa odehrála. Estonia šla ke dnu tak rychle, že mnozí pasažéři ani nestihli vstát z postelí a utopili se přímo v kajutách. „Mnoho lidí se nevzbudilo včas,“ řekl ve filmu Einar Kukk. „Někteří tu noc popíjeli a nebyli v nejlepším stavu, aby to mohli zvládnout.“ Domněnkám, že kvůli otevřeným vratům by se Estonia tak rychle nepotopila, nahrávaly i následné zprávy o trhlinách, které na vraku lodi měli spatřit potápěči. Ti se na místo potopili roky po zmizení trajektu pod mořskou hladinou.

Důvěře k původním závěrům vyšetřování nepřispěly ani události následující jejich zveřejnění. Vyšetřovací tým za příčinu otevření dveří nákladního prostoru označil nedostatečnou údržbu lodi a dodal, že plavidlo, které na různých linkách sloužilo od roku 1980, nebylo původně určeno na plavby na otevřeném moři, a de facto tak nemělo na lince Tallinn-Stockholm co dělat. Zhruba šestimetrové vlny, které měly v osudnou noc poškodit zámek vrat, totiž v této oblasti nejsou ničím vzácným.

Kromě silné kritiky na posádku i úřady sílil z řad veřejnosti i tlak na zainteresované vlády, aby příčinu jednoho z největších námořních neštěstí historie znovu přezkoumaly. To ale až do začátku tohoto týdne Estonsko, Švédsko i Finsko odmítaly. Slovy Guardianu byly vlády dokonce „extrémně neochotné“ znovu cokoliv vyšetřit.

K průzkumu autonomními ponorkami došlo už v první fázi vyšetřování a přešetření by si tak podle vlád žádalo větší manipulaci s vrakem, což by bylo na jedné straně velmi nákladné a na druhé nemorální kvůli množství těl dosud uvězněných v útrobách vraku. Území asi 22 námořních mil od finského ostrova Utö bylo navíc už dříve prohlášeno za oblast mořského hrobu, kde má být ponechán klid spočinutým tělům. Švédsko dokonce v jednu chvíli navrhovalo zalít vrak betonem a udělat z něj pietní památník, což podpořilo podezření, že se vlády snaží něco utajit.

Trailer zmiňovaného dokumentu:

Tajná přeprava vojenského materiálu

Deset let po katastrofě oficiální verzí otřásla nová informace, že Estonia byla v roce 1994 využívána k transportu vojenského materiálu z Pobaltí do Švédska. Novinářům ze švédské veřejnoprávní televize Sveriges Television to řekl bývalý zaměstnanec celních úřadů.

Švédská a estonská vláda na to reagovaly spuštěním vyšetřování, jehož výsledkem bylo zjištění, že mezi 14. a 20. zářím bylo na palubě trajektu přepravováno neexplozivní vojenské zařízení. Konkrétně se mělo jednat o elektroniku, která by podle prohlášení vlád nemohla způsobit nehodu, i kdyby na palubě byla ještě nešťastné noci 28. září.

Mohlo dojít ke srážce s ponorkou

Novou etapu vyšetřování tak Estonsko, Švédsko a Finsko oznámily až toto pondělí 28. září, kdy ministři zahraničí všech třech zemí společně ujistili veřejnost, že „ověří nové informace“.

Foto: Profimedia.cz

Otvor v trupu lodi zachycený dokumentaristy. Trhlina byla podle filmařů v minulosti částečně skrytá, protože vrak byl před lety jinak situovaný směrem ke dnu.

Podle komentářů expertů, kteří promluvili v dokumentu, musela být díra v trupu lodi způsobena masivní vnější silou. Co by ji mohlo způsobit, nastínil ještě týž den ve vysílání estonské veřejnoprávní společnosti ERR bývalý prokurátor a šéf výboru zkoumajícího příčiny neštěstí Margus Kurm, když zmínil, že mohlo jít o důsledek srážky s ponorkou.

„To, co se dnes objevilo, vyvolává další otázky - proč nebyla ta díra zahrnuta do oficiálního vyšetřování?“ ptal se v pondělí přeživší a zároveň bývalý švédský poslanec Kent Härsted, podle nějž byla existence otvoru v trupu lodi „léta odmítána“.

Po dlouhých 26 letech se tak příčina smrti 852 lidí, z nichž drtivou většinu tvořili Švédové a Estonci, stává oficiálně nejasnou. Po řadě nepodložených teorií se tak pravděpodobně dočkáme i druhé oficiální verze.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované