Článek
Hyperboloid vysoký 94 metrů s kruhovým půdorysem o průměru 33 metrů unikátním způsobem slučuje funkci vysílače, hotelu a restaurace. Odborníky i laiky dodnes upoutává způsob, jakým budova dotváří siluetu hory vysoké 1012 metrů: „Ta prvotní představa ze mě vytryskla. Věděl jsem, že musím prodloužit horu. A dát vysílači tvar kuželu, aby se po něm smýkaly větry. Ještěd je nesmírně větrná hora a klasická stěna by sloužila mnohem hůř,“ vzpomínal tvůrce stavby, architekt Karel Hubáček. Hotel a vysílač Ještěd byl slavnostně předán do užívání před 50 lety, 9. července 1973, pro veřejnost byl přístupný od 21. září 1973.
Ještě před dokončením obdržel Hubáček prestižní Cenu Augusta Perreta (1969) od Mezinárodní unie architektů, pro kterou si ale kvůli zákazu cestovat ze strany tehdejšího komunistického režimu nemohl dojet. Ještěd je českou národní kulturní památkou, její silueta se objevuje v logu města Liberce nebo ve znaku kraje, zdejší vysoké školy či místního prvoligového fotbalového klubu Slovan Liberec. A stal se též stavbou 20. století.
Křemencový vrchol hory Ještěd zůstával po staletí téměř nedotčený. Až v roce 1844 začali liberečtí manželé Haslerovi nahoru vynášet jídlo a pití. A když o tři roky později postavil lesník Herbert na Ještědu první dřevěný srub, pronajal ho právě Haslerovým. Ti později vybudovali na Ještědu bytelnější chatu a posléze i další, které se říkalo Rohanova chata či Rohanka.
V roce 1906 tu podle plánů libereckého stavitele Ernsta Schäfera vybudovali velký hotel s obrovskou noclehárnou, desítkami pokojů, společenským sálem pro 200 lidí a verandou. Vše lehlo popelem při požáru, který vypukl v lednu 1963. Již od roku 1933 slouží veřejnosti při cestách na vrchol Ještědu lanovka, která je v majetku Českých drah.
Na nový projekt byla vyhlášena architektonická soutěž a překvapivě bylo vybráno dílo Karla Hubáčka. „Právě Hubáčkův návrh byl pro hodně lidí trochu šok, protože po zániku starého hotelu čekali zase nějakou tradiční horskou chatu, a ne vesmírný koráb,“ prohlásil ředitel Severočeského muzea Jiří Křížek.
Porota tehdy uvedla, že dílo vyniká jasností a šťastnou harmonií, s níž se pojí s okolní krajinou. Základní kamen k hotelu a vysílači byl položen 30. července 1966. Ale postavit ho nebylo jen tak. Nejtěžší úkol představovala technická stránka nové stavby – všechny antény, které na jiných vysílačích trčí ven, byly umístěny dovnitř stavby, proto musel být vyvinut speciální laminátový plášť.
Problémem bylo spočítat zatížení celé stavby, které nakonec dokončil Zdeněk Patrman. Řada technických záležitostí se zde zkoušela v praxi vůbec poprvé; některé věci se dělaly prototypově či úplně na koleně – kupříkladu dvanáctimetrové tyče z umělé hmoty nakonec vyrobila až továrna na rybářské pruty.
Stavba, která stála 64 milionů československých korun, byla otevřena v roce 1973. Elegantní kuželovitý tvar Ještědu vynesl Hubáčkovi již v roce 1969 Cenu Augusta Perreta pro svoji eleganci a praktické využití moderních technologií. Vysílač byl rovněž vyhlášen českou stavbou 20. století podle časopisu Architekt a národní technickou památkou.
V minulosti navštěvovalo věž ročně kolem půl milionu lidí, provoz hotelu a restaurace ale notně poznamenala nedávná pandemie koronaviru a též pád visuté lanovky na Ještěd v říjnu 2021 (její horní stanice je asi 100 metrů východně od stavby), která od té doby nejezdí. Vlastníkem hotelu a vysílače jsou od roku 2000 České Radiokomunikace.
Architekt Karel Hubáček (1924–2011) založil v roce 1969 s kolegou Miroslavem Masákem ateliér SIAL, známý též jako Školka SIAL. Ateliér si získal světové renomé a z této školy pak vyšlo několik generací široce uznávaných českých architektů. Mezi další realizované stavby Hubáčka patří již zbourané obchodní středisko Ještěd v Liberci, Vodárenská vyrovnávací věž Praha-Dívčí hrady a meteorologické věže v Praze-Libuši.
