Rozhodčí žena a v šortkách. Televize stokrát přerušila vysílání Premier League

Během nedělního zápasu Premier League mezi týmy Tottenham Hotspur a Manchester United íránský státní kanál opakovaně přerušoval hru a nahrazoval zápas záběry z okolí stadionu Tottenhamu a ze zapadlých uliček severního Londýna. K přerušení vysílání fotbalového zápasu mělo dojít nejméně stokrát.

Podle lidskoprávní skupiny My Stealthy Freedom, která se zabývá občanskými právy žen v zemi, se tak dělo ve snaze o cenzuru záběrů na asistentku rozhodčího Sian Massey-Ellisovou, která na sobě měla klasický profesionální dres rozhodčího. Ten kvůli šortkám íránská televize zřejmě považovala za nevhodný.

„Televizní cenzoři se zalekli přítomnosti ženské rozhodčí v šortkách. Situaci řešili střihem od akce na ilustrační záběry londýnských uliček, což hru zesměšnilo. Na konci zápasu jeden z komentátorů zažertoval, že doufá, že se divákům tato geografická show líbila,“ uvedla skupina ve svém prohlášení.

Lidskoprávní skupina připomněla, že státní televize již v roce 2019 zrušila vysílání zápasu mezi týmy Bayern Mnichov a FC Augsburg, protože ho řídila žena. V případě nedělního zápasu Premier League však cenzoři dostávali předem varování.

K cenzuře Massey-Ellisové, která je podle řady britských médií považovaná za jednu z nejlepších asistentek rozhodčího v lize, mělo dojít kvůli přísným zákonům, které v Íránu ohledně zobrazování žen na mediálních platformách platí.

Vzhledem k přísným teheránským cenzurním zákonům jsou televizní scény, které stát považuje za nemorální nebo urážlivé, často cenzurovány. Filmy považované za nepřátelské vůči islámským hodnotám jsou pak zcela zakázány.

„Cenzura je v DNA Íránské islámské republiky. Neměli bychom tuto praxi normalizovat. To není naše kultura. Je to ideologie represivního režimu,“ uvedla organizace na ochranu práv v prohlášení na Facebooku.

Místní pořady musí podle webu Times of Israel obvykle dodržovat přísná pravidla. Ty v praxi znamenají, že se nijak nesmí zobrazovat ženské vlasy, a to ani v historických dramatech nebo scénách odehrávajících se v rodinném domě, kde si ženy ve skutečnosti hlavu nezakrývají. Na veřejnosti musí íránské ženy nosit pokrývku od islámské revoluce, k níž došlo v roce 1979.

Íránské ženy čelí podle nevládní organizace Human Rights Watch (HRW) diskriminaci v otázkách osobního statusu v souvislosti s manželstvím, rozvodem, dědictvím a péčí o děti. Vdaná žena nesmí získat cestovní pas ani vycestovat ze země bez písemného souhlasu manžela. Podle občanského zákoníku je manželovi přiznáno právo na výběr místa bydliště a může své ženě zabránit ve výkonu určitých povolání, pokud je považuje za odporující „rodinným hodnotám“.