Sběratel titulů Novotný teď místo oslavy padesátin stáčí dezinfekci

„Musím říct, že jsem si tedy padesátku plánoval trochu jinak. Ale co se dá dělat, kvůli koronaviru jsme teď ve zvláštní situaci, takže oslava musí počkat, kluky pozvu jindy, později, až tohle všechno zase pomine,“ neztrácí dobrou náladu chlapík, kterého z popředí některých historických tabulek opravdu jen tak nikdo nevymaže.

Čtrnáct titulů je absolutní rekord tuzemské nejvyšší soutěže, 365 ligových utkání ve sparťanském dresu zase rekord letenského klubu.

Čas otočil list a Jiří Novotný teď místo útočníků světového formátu hlídá občas své dvě vnučky. „To je největší radost,“ usmívá se sympaťák, který tedy na dědečka zatím vůbec nevypadá.

Co vy teď, Jiří, vlastně děláte?

Trenéra v mládežnické akademii ve Vestci, starám se hlavně o dorost. A taky dělám patrona u reprezentace do 21 let. Teď bohužel kvůli koronaviru akademie stojí, kluci jsou doma, trénovat se nemůže, tak v areálu akademie místo fotbalu stáčíme dezinfekci.

To je skvělý nápad, kdo na to přišel?

Obec. Udělali jsme tam pro lidi výdejové místo dezinfekce, tak u toho taky pomáhám. Je to lepší než sedět doma. A je to věc která lidem pomáhá, tak to člověku dělá i radost, že může být trochu užitečný.

Ono to není tak dlouho, co vás Sparta lákala na místo asistenta u trenéra hlavního týmu, ne?

No… Pan Ščasný se tehdy ozval, že o tom uvažují. A pak po nějakém čase zavolal ještě jednou, že si vybrali kluky, co už předtím pracovali ve Spartě u mládeže, Horníčka (Michala Horňáka) a Petra Janouška.

Ti šli k ligovému A-týmu v prosinci 2018. Od té doby se ve Spartě už zase spousta lidí změnila, trenéři, hráči, i asistenti… Ale v přerušené lize je teď Sparta průběžně devátá. Máte k tomu nějaký komentář?

Že asi ve Spartě dlouhodobě něco nefunguje. Ale co, to musí nejlíp vědět ti, co tam pracují.

Jste třeba se sportovním ředitelem klubu Tomášem Rosickým v nějakém kontaktu?

Se spoustou kluků si volám, ale spíš s těmi staršími, s Tomášem zrovna v kontaktu moc nejsme.

Ale potkali jste se spolu v jednom týmu, ne?

No jasně, hráli jsme spolu i Ligu mistrů, tenkrát Spartu trénoval Ivan Hašek, na to rád vzpomínám.

To byl podzim roku 2000, Sparta měla tehdy ve skupině Arsenal, Lazio a Šachtar Doněck. A Tomáš Rosický hned v zimě přestupoval do Borussie Dortmund, to mu bylo dvacet. Vy jste měl o devět let dřív podobnou možnost, viďte?

No jo, to jsme tehdy v nultém ročníku Ligy mistrů vyřadili Olympique Marseille. A ti mě tehdy hodně chtěli. Ale na Spartě řekli, že jsem ještě moc mladej a na zahraniční angažmá mám ještě čas, že přednost mají ti starší.

No vidíte. A rok nato Olympique Marseille právě Ligu mistrů vyhrál, mohl jste u toho být. Kdybyste ale zamlada odešel do ciziny, neposbíral byste se Spartou těch 14 ligových titulů. Vyměnil byste je za nějaké starty třeba v Bundeslize?

Samozřejmě, že by si nějakou takovou slovutnou soutěž člověk taky rád zahrál. Ale dopadlo to prostě takhle. A rozhodně nelituju. Ono se to sešlo tak, že nejdřív jsem všem připadal na přestup moc mladej, pak se to nějak přehouplo… A najednou už jsem byl zase pro ty zájemce moc starej. Největší zájem měl tehdy ten Olympique Marseille, pak tam bylo něco z Turecka. I Rapid Vídeň měl jednu dobu zájem, ale ten v té době zrovna úplně nezářil.

Ještě si pamatuju, že jste byl na testech ve Wolverhamptonu.

Ale tam to bylo od začátku trochu na levačku. Jel jsem tam na testy se zraněním, to asi bylo jasné dopředu, že to nedopadne. Já jsem pak byl rád, že jsem si i ve 33 letech zahrál ruskou ligu s Kazaní, byli tam ohromně fajn kluci, dodnes si voláme.

První československý titul máte už ze sezony 1986/87. Co si z ní vybavíte?

To jsem ještě pravidelně nehrál, spíš jsem občas naskakoval jako náhradník. Nejvíc vedle Pepy Chovance.

Dělal vám mazáka?

Trochu jo. Ale tak nějak v dobrým. Vzpomínám na to rád.

Redakční poznámka: Podívejte se na sestřih Novotného gólů:

Vybavuju si, že jste tehdy po rebelsku nosil dlouhé vlasy jako Andre Agassi. A také pozdvižení z roku 1988, kdy se v Československu konalo mistrovství Evropy hráčů do 18 let, vy jste měl být hvězda týmu - a najednou se zjistilo, že vás omylem zapomněli napsat do nominace!

Jo, to se hrálo v Opavě. A přišlo se na to, že mě trenér Škripko omylem zapomněl napsat na soupisku. A už se s tím nedalo nic dělat. Tak jsem tam s klukama po celou dobu šampionátu na hotelu nebo na trénincích normálně byl. Akorát jsem nesměl hrát. Ale z té Evropy jsme tenkrát postoupili na mistrovství světa „dvacítek“ do Rijádu, do Saúdské Arábie. A tam už jsem si potom i zahrál.

Za A-tým reprezentace jste pak nastoupil do 33 zápasů. Těch asi mohlo být víc, ne? Nemrzí to trochu?

Euro v Anglii mi uteklo, pak jsem jel v roce 2000 na ten šampionát, co byl v Holandsku a Belgii. Sice jsem na něm nenastoupil ani na minutu, ale i tak to byl opravdu zážitek se na takovou akci podívat, být přitom. Vždycky si prakticky u všeho můžete s odstupem říct, že to mohlo být lepší, odehrát toho za nároďák třeba i víc. Ale já si opravdu nestěžuju, kariéru jsem měl pěknou.

Ještě si ve spojitosti s vámi vybavuju takovou speciální scénku z Nou Campu, kam Sparta přijela k zápasu Ligy mistrů v sezoně 1999/00. Absolvovali jste tam předzápasový trénink. A najednou se u hřiště objevil Christo Stoičkov. Už tehdy za Barcu nehrál, ale prostě se tam nějak vyskytl. A začal se právě s vámi objímat jako s největším kamarádem na světě. Kde jste se vy dva dali dohromady?

Kdysi, ještě v Poháru mistrů, jsme se Spartou hráli proti týmu Sredec Sofia. Christo za něj tenkrát hrál. A v odvetě v Bulharsku mě praštil loktem a rozbil mi ret. Po zápase se pak moc omlouval, že fakt nechtěl. A když mě tam pak po letech viděl, tak si na to vzpomněl. A dal mi na památku svůj dres. Alespoň mám na co vzpomínat.

Vaše dcera Nicole si vzala za muže Vladimíra Sobotku, českého hokejistu z NHL. Máte mladé doma, nebo jsou v Americe?

Doma jsou, Vláďovi koncem loňského roku operovali koleno, takže je doma a věnuje se regeneraci. Mladí bydlí samozřejmě ve svém, ale máme je tady v Praze. I s vnučkami. Ty jsou moje největší radost.