Máme skvělé vědce i nápady. Dokážeme je proměnit v technologie, jež se dostanou z laboratoře do výroby?

Evropa dnes naráží na problém, který nespočívá jen ve výzkumu, ale také v kapitálu, škálování a často složité cestě od prototypu k výrobě. Stejná otázka se týká i Česka: Dokážeme být zemí, kde se nejen vyrábí, ale také vyvíjejí a vlastní technologie budoucnosti?

Evropa patří v některých oblastech k technologickým lídrům a její průmyslové firmy investují do výzkumu miliardy eur. Přesto se v posledních letech stále více řeší, proč se evropským firmám hůře daří vyrůst do velikosti, která by jim umožnila konkurovat americkým či asijským1 technologickým gigantům. Není proto náhoda, že evropská debata o konkurenceschopnosti se v posledních letech posunula od otázky „Umíme to vymyslet?“ k mnohem praktičtější otázce „Umíme to také dostat do výroby, prodat a vyrůst s tím ve světovou firmu za rozumného financování?“

Obdobná situace panuje i v Česku. Česká ekonomika stojí na automobilovém průmyslu, strojírenství, elektrotechnice a dalších průmyslových oborech. Jenže samotná výroba ještě neznamená, že vzniká ta nejcennější část výsledného produktu. Můžeme například vyrábět součástku pro světovou automobilku. Můžeme ji vyrábět rychle, kvalitně a konkurenceschopně. Ale kdo vymyslel materiál, ze kterého je vyrobena? Kdo vlastní patent? Kdo rozhoduje o jeho dalším vývoji? Kde sídlí firma, která technologii vyvinula? A kam tečou peníze, když se z ní stane celosvětově používané řešení?

Podle Českého statistického úřadu pracovalo v průmyslu v roce 2024 přibližně 1,37 milionu lidí a průmyslové podniky vytvořily přidanou hodnotu přes 1,8 bilionu korun.2 Jenže samotný objem výroby ještě neříká, kde vzniká nejcennější část hodnoty. Ekonomicky cennější může být konkrétní místo či firma, kde se technologie také vyvíjejí, kde vzniká její know-how a kde se rozhoduje o jejím dalším využití. Právě tady mohou mít význam menší a středně velké technologické firmy. Otázka tedy zní, jestli firma dokáže své inovace dostatečně rychle proměnit ve výrobní kapacity, nové produkty a nakonec i v podnik, který dokáže konkurovat na globálním trhu.

Jedním z oborů, na kterých je dobře vidět, jak může české know-how propojit výzkum s průmyslem, jsou nanotechnologie. Potenciál zde spočívá například v tom, že dokážou měnit vlastnosti materiálů na úrovni, které běžnými výrobními postupy není snadné dosáhnout. U polymerů mohou nanostruktury například zvýšit pevnost, tepelnou odolnost či elektrickou vodivost nebo umožnit lepší odvádění elektrostatického náboje. Výsledkem pak nemusí být jen zajímavý laboratorní výsledek, ale materiál s konkrétním a praktickým využitím v automobilovém průmyslu, elektrotechnice nebo v dalších průmyslových oborech. Právě nanotechnologie tak představují jednu z oblastí, kde se otázka českého výzkumu přirozeně potkává s otázkou, zda dokážeme vlastní know-how také rozvíjet a uplatnit ve výrobě.

Technologie může vzniknout na evropské univerzitě, ve výzkumném ústavu nebo i v malé specializované firmě. Může mít slibné výsledky či potenciál pro průmyslové využití. To ale ještě neznamená, že z ní automaticky vznikne úspěšný podnik. Mezi vědeckým objevem a průmyslovým produktem totiž často leží několik let náročné práce a potřeba značné investice. Jak komentuje Jan Koudelka, jednatel společnosti Polymer Nano Centrum: „Firma musí ověřit, zda lze technologii využít v reálných podmínkách, upravit ji pro potřeby konkrétních zákazníků, vybudovat výrobní kapacity a zajistit, aby celý proces fungoval opakovaně a ekonomicky.“

Firma Polymer Nano Centrum se věnuje nanotechnologiím a vývoji metod, které mění vlastnosti polymerních materiálů. Nejde přitom pouze o laboratorní výzkum. Cílem je dostat technologii do konkrétních průmyslových odvětví. Princip je poměrně jednoduchý: Do polymerních materiálů se pomocí nanotechnologických postupů vnášejí vlastnosti, které mohou zlepšit, jak již bylo zmíněno i výše, pevnost, vodivost, tepelnou odolnost či schopnost odvádět elektrostatický náboj. Takové využití a vlastnosti jsou v praktickém ohledu více než vítány.

Jenže právě tady se vracíme k hlavní otázce: Technologii nestačí pouze vyvinout. Je potřeba vybudovat zázemí pro další vývoj, otestovat materiály, převést laboratorní postup do opakovatelného procesu, vybudovat výrobní kapacitu a celou řadu dalších neméně důležitých oblastí.

Tip: Nanotechnologie pomáhají v medicíně s cílenou léčbou, v energetice zvyšují účinnost a v průmyslu mění samotnou podstatu materiálů. Pokud se o nanotechnologii vyráběné v Česku chcete dozvědět více, čtěte zde:

Technologický vývoj se bez kapitálu neobejde. Nejen na samotný výzkum, ale také na vybavení, testování, vývoj výrobních postupů a také na chvíli, kdy je potřeba převést technologii z menšího měřítka do skutečné výroby. Právě zde se potkávají technologické ambice firem s otázkou, kde na další rozvoj získat finanční prostředky. A je to případ i rakovnického Polymer Nano Centra, které plánuje rozšířit své vývojové centrum a vybudovat novou výrobní linku na nanostrukturované plasty. Na tento rozvoj získává kapitál také prostřednictvím firemních dluhopisů a aktuálně nabízí v pořadí již devátou emisi.

Pro investory z řad široké veřejnosti tak vzniká možnost podílet se na financování konkrétního technologického projektu – od dalšího vývoje až po vybudování výrobního zázemí. „Naši investoři neposílají peníze ‚do nanotechnologie‘ v abstraktním smyslu. Kapitál má vždy velmi konkrétní využití. Díky aktuální emisi chceme financovat rozvoj vývojového centra a výstavbu nové výrobní linky na nanostrukturované plasty,“ doplňuje Jan Koudelka, jednatel společnosti Polymer Nano Centrum.

Praktické vědět: Pro investory může být zajímavá také minimální výše investice. Ta je u aktuální emise stanovena na 100 000 korun. To umožňuje rozložit prostředky případně mezi více investičních příležitostí, aniž by bylo nutné do jedné z nich vložit výrazně vyšší částku.

Jak vypadají výnosy při různých investovaných částkách? Čtěte zde:

Pro jednu stranu je to otázka výnosu. Pro druhou otázka financování dalšího růstu. Investor přitom nevstupuje do firmy jako její vlastník. Kupuje dluhový cenný papír a podstupuje riziko spojené se schopností emitenta své závazky splnit. A pro českou ekonomiku může být zajímavá ještě třetí rovina. Pokud soukromý kapitál umožní technologické firmě vybudovat vlastní výzkumné zázemí, výrobní kapacity a know-how, zůstává část této hodnoty také v domácím prostředí. A právě v tom se potkává příběh rakovnické firmy s mnohem širší evropskou otázkou.

Evropa dnes nepotřebuje pouze další vědecké objevy. Potřebuje také firmy, které je dokážou přenést do průmyslu, získat dostatek kapitálu na růst a inovace a udržet rozhodující část know-how doma.

Možná tedy nejde jen o to, jestli dokážeme v Česku vymýšlet nové technologie. Důležité je také, jestli jim dokážeme dát prostor vyrůst. Společnost Polymer Nano Centrum chce další část této cesty financovat prostřednictvím svých firemních dluhopisů a vy můžete být u toho nedílnou součástí.

1 Evropský inovační výkon se podle aktuálního European Innovation Scoreboardu v posledních letech zlepšoval. Současně však Evropská komise upozorňuje, že mezi globálními konkurenty zůstává prostor pro zlepšení. V roce 2025 například Jižní Korea zůstala světovým inovačním lídrem, zatímco USA, Čína, Kanada a Austrálie byly hodnoceny výše než průměr Evropské unie. (https://research-and-innovation.ec.europa.eu/document/download/ab971e5e-01e8-4df1-bfd3-0a653c1f0eb9_en?filename=ec_rtd_eis-2025-qa.pdf)

2 https://csu.gov.cz/rocni-strukturalni-statistiky-prumyslu

Pozor! Česká národní banka ani jiný orgán veřejné moci neposuzovaly finanční zdraví emitenta ani jeho obchodní plán a negarantují budoucí ziskovost emitenta ani jeho schopnost splatit dluhy z dluhopisu.