Článek
Španělsko je druhou koronavirem nejvíce zasaženou zemí v Evropě. Můžete nám přiblížit, jak se tamní situace vyvíjela a jak to v zemi vypadá nyní?
Ve druhé polovině února se ve Španělsku objevily první dva potvrzené případy nákazy. Na přelomu měsíce jsme se dočkali už i tady, ve Vitorii, což je hlavní město provincie Álava i celého Baskického autonomního společenství. Jelikož jsem znala situaci v České republice, nepřestával mě překvapovat naprostý klid místních obyvatel. Během dní, kdy případů ve městě přibývalo, nikdo nepanikařil, nenosil roušky ani si nikdo nedělal zásoby. Všichni prostě pokračovali ve svých životech, jako by o nic nešlo, pak ale počet nakažených ve městě přesáhl jedno sto. Ten den jsem byla naposledy ve škole. Oficiální prohlášení bylo, že ministerstvo zdravotnictví Baskicka se rozhodlo pozastavit od 10. do 23. března veškeré prezenční vyučovací činnosti. Zhruba od té doby se nákaza v celé zemi začala šířit obrovskou rychlostí. Z 525 případů k 8. březnu se stalo o 700 případů víc za pouhé dva dny. Nyní – o 6 dní později – se čísla vyšplhala až na 7798 potvrzených případů nákazy koronavirem. V zemi byl od 14. března vyhlášen nouzový stav a od půlnoci 15. března tu platí zákaz vycházení v minimální délce trvání patnácti dní.
Jaká je momentálně situace přímo ve Vitorii-Gasteiz? Nehrozilo městu uvalení karantény ještě o něco dříve, než přišla ta celonárodní?
13. března se v soukromé „erasmácké“ skupině objevily informace, které měly být údajně od hasičů, že hranice města budou následující den uzavřeny. O pár hodin později vydala místní policie na svém twitterovém účtu prohlášení, že tato informace neplatí a že město se prozatím neuzavře. Tak či tak to mezi studenty vyvolalo paniku a někteří z nich si ještě ten den koupili letenky a opustili zemi.
Momentálně – po vyhlášení nouzového stavu a zákazu vycházení – jsme tedy všichni v domácí karanténě. Obchody s potravinami, lékárny i trafiky zůstávají nadále otevřené. Městská policie jezdí autem ulicemi a megafonem vyhlašuje, abychom neopouštěli své domovy. Ve večerních hodinách pak člověk může v ulicích města slyšet hlasitý potlesk z oken a balkonů, kterým lidé vyjadřují podporu zdravotníkům.
Vzhledem k tomu, v jaké oblasti se nacházíte, nepřemýšlela jste o návratu domů? Jak k situaci přistupují obě univerzity?
V takovéhle situaci je myšlenka na návrat domů každodenním chlebem nás všech. Místní univerzita nám vychází vstříc v mnoha ohledech – výuka v těchto dnech probíhá formou online seminářů a úkolů. Nad odjezdem jsem ale opravdu přemýšlela teprve ve chvíli, kdy jsme dostali nabídku studovat online i ve své zemi a do Španělska bychom se mohli vrátit, až se situace uklidní. To mi ale bohužel, jak se později ukázalo, má domovská univerzita nedovolí. Kvůli „nejisté situaci“ by pro mě opuštění země znamenalo ukončení mobility a s tím by přišly i velké finanční náklady, jako je třeba vrácení části stipendia. Skočit do rozjetého semestru v Čechách by také nebylo snadné, takže i když bych tuto složitou situaci nejraději přečkala s rodinou, okolnosti nahrávají tomu, abych i nadále sledovala dění a prozatím tu zůstala. Momentálně může být cestování napříč Evropou nebezpečnější než domácí karanténa.
Pravděpodobně máte informace o dění v České republice, dokázala byste srovnat přístup u nás a ve Španělsku? Nejen co se týče vládních opatření, ale také ohledně reakcí obyvatelstva.
Přístupy obou zemí se liší v mnoha ohledech. V České republice začala – z mého pohledu – davová panika mnohem dříve, než se vůbec objevil první případ. A když se tak stalo, brzy nato se začala dělat rázná opatření, jako bylo například uzavření všech škol. Ve Vitorii se univerzita uzavřela, až když ve městě bylo přes 100 případů. Také jsem tu za celý svůj pobyt neviděla nikoho nosit roušku.
Lidé se zde celkově chovali velmi klidně a nezdráhali se vyjít si do davu za zábavou. To se změnilo až s uzavřením všech restaurací, hospod a klubů. Den před vyhlášením domácí karantény jsem byla v obchodě s potravinami, kde jsem si všimla, že si lidé u zeleniny berou igelitové rukavice a nakupují v nich. Nevšimla jsem si ani nějakého zásobování se, s výjimkou masa ve slevě v regálech nechyběly žádné potraviny. Mám pocit, že kdybych se odřízla od médií, tak nemám šanci si všimnout, že se kolem mě něco děje.
