Hlavní obsah

Mám koronavirus. Horečka mi lítá nahoru dolů, ale horší je psychika

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto.

13. 3. 19:03

Co se děje v Itálii? Slovenská studentka z brněnské Masarykovy univerzity, Andrea, odjela na Erasmus do toskánské Pisy. Včera zjistila, že má koronavirus a teď je spolu se zbytkem země uzavřená v karanténě.

Článek

Nemocní lidé v otevřených školách a nekončící veřejné akce. Než Itálie zavedla celostátní karanténu, tak už bylo potvrzeno 10 tisíc případů. Andrea na sobě poznala příznaky včera večer, proto neváhala a volala na speciální linku vyhrazenou právě pro tyto případy. Doktoři jí sdělili, že s jejími příznaky má nejspíš koronavirus. Svůj čas nyní tráví v karanténě a pro Seznam Zprávy popsala, jak celá situace v Itálii vypadá:

Jak vypadá ta karanténa v Itálii? Co se vlastně děje?

Itálie nejdříve přistupovala k viru velmi zvláštně a kromě několika „červených zón“ se v podstatě dělala jen minimální opatření. Například když v Česku bylo několik pozitivních případů, tak v Brně už zavřeli některé univerzity. My jsme tu normálně chodili do školy, nikde nebyly žádné známky toho, že by lidé byli znepokojení. Město bylo plné, pořádaly se hromadné veřejné akce a nikdo si nedělal žádné zásoby. A když ministr zdravotnictví 2. března nařídil zavření všech škol v celé Itálii, některé zůstaly otevřené. Jelikož nám nepřišly tehdy ze školy žádné informace, šla jsem se informovat na recepci knihovny, kde seděl zjevně nemocný pán, který kašlal na celou halu. Když jsem se zeptala, zda tedy plánují zavřít, tak se mi v podstatě vysmáli, že ne, že to je jen doporučení.

Italské ulice v době karantény zejí prázdnotou.

Touto dobou už bylo v samotné Pise a okolí několik nakažených a všude čísla rapidně stoupala. Začala jsem být znepokojená a rozhodla jsem se do knihovny a jídelny nechodit. Někdy tehdy začala i Masarykova univerzita svolávat své studenty ze zahraničí zpět, ale vzhledem k rychle eskalující situaci jsme se rozhodli nevrátit se, a tak co nejvíce chránit lidi doma. Přestože nás koordinátoři strašili, že nám tím pádem zaniká cestovní pojištění (uzavřené soukromě a ještě v lednu) v případě, že bychom tu onemocněli.

Jak to probíhalo dál?

Situace se pak začala rychle zhoršovat a italská vláda se asi konečně vzpamatovala, protože 8. 3. už uzavřeli Lombardii a 10. 3. celou Itálii. Tento krok však přišel poměrně pozdě, protože tou dobou už bylo v Itálii více než 10 tisíc nakažených. Celostátní karanténa a zákaz pohybu osob je něco, co jsme tady nikdo nezažili. Policie ze dne na den uzavřela všechna města a obce a odjezd byl povolen pouze turistům. Vše je zavřené kromě potravin a lékáren. Nakupování by se mělo omezit na minimum a chodit na nákup by měl pouze jeden člen domácnosti, nicméně zatím to nijak nekontrolují. Ani nařízený odstup 1 metr nikdo v obchodě nedodržuje. I když mají lidé strach. Už zde není cítit ta bezstarostnost jako před pár dny, na všechny už doléhá realita. My jsme se snažili držet hlavu vzhůru a přečkat to nejhorší zavření doma, což jsme zvládali až do včera, kdy jsme onemocněli i my.

Jak jste zjistila, že jste nejspíš pozitivní na koronavirus?

Oficiálně jsem to nezjistila, neboť Itálie je momentálně v tak krizovém režimu, že mladé lidi netestují. Nemají na to kapacity. Je zde zřízena speciální linka pro každou oblast, kam jsme volali, když se u nás projevily příznaky. Já jsem se celý den cítila dobře, ale odpoledne mi začala být zima, večer jsem dostala horečku a do pár minut ji měl i můj přítel, který se již přes den necítil úplně nejlépe. Doktor na lince se ptal na naše příznaky a věk a ujistil nás, že se nemáme čeho bát, že u mladých lidí má nemoc velmi mírný průběh, většinou pouze s horečkou. Pokud by se náš stav začal zhoršovat, tak máme zavolat. Pak jsme se od sousedů dozvěděli, že v našem domě se už koronavirus nachází a někdo má i vážnější problémy s dýcháním.

Hygienici říkají, že v Česku bude nejspíš mnohem větší množství případů bez příznaků nebo s velice mírným průběhem. Myslíte, že je to i případ Itálie?

Určitě. Po telefonátu s doktorem mi je jasné, že počet nakažených je mnohem větší, než uvádějí statistiky. Většina lidí má však příznaky velmi mírné nebo žádné. I lidé bez příznaků však mohou virus roznášet, pravděpodobně proto se šíří tak rychle.

Jak vlastně vypadá ten průběh u vás a co plánujete dělat příští dny?

Já jsem zatím v pořádku, mám zvláštní oscilující horečku, která se stále pohybuje od 37 do 38 stupňů a každých 10 minut je jiná. Dýchá se mi dobře, ale cítím se podobně, jako kdybych byla zadýchaná po cvičení. Pro mě je nejhorší spíše ta psychická stránka. Je to těžké vidět tu paniku ve světě a v médiích, všude na vás svítí ta čísla lidí, kolik lidí je v kritickém stavu nebo nemoci podlehli. Zároveň se bojím o svou rodinu a prarodiče, celkově o seniory na Slovensku, kde je momentálně akutní nedostatek personálu a zdravotních pomůcek. V Itálii už začínají zavádět věkové hranice a kromě toho, že netestují mladé, v některých nemocnicích už nepřijímají ani starší lidi s menší šancí na vyléčení.

V nejbližších dnech se budu snažit nepodléhat panice, nějak odpoutat svoji pozornost od koronaviru a snažit se myslet pozitivně. Život bohužel přináší i takové situace a musíme se všichni snažit s nimi zodpovědně vyrovnat.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené