Článek
Itálie už dříve čelila kritice od francouzské vlády za to, že využívá daňové pobídky k přilákání bohatých Francouzů a dalších zahraničních rezidentů, ale vzhledem k tomu, že válka na Blízkém východě zasáhla státy Perského zálivu, stala se Itálie pro bohaté ještě atraktivnější destinací.
Například pro Francouze Roberta, se kterým mluvil reportér BBC, koupě domu v Římě a získání statusu italského daňového rezidenta představovaly velmi příjemnou součást balíčku, který tato země nabízí. Lidé s vysokým čistým jměním zde totiž mohou platit pevnou roční daň ze všech zahraničních příjmů – bez ohledu na jejich výši – a těšit se z řady dalších osvobození.
Robert, který se sám popisuje pouze jako „mírně bohatý“, se do Itálie přestěhoval před osmi lety po kariéře v informatice, kterou zakončil prodejem své společnosti. Robert, což není jeho skutečné jméno, možná nepatří mezi francouzské miliardáře, kteří uprchli před francouzským daňovým úřadem do Itálie, ale výhody pro něj jsou jasné.
Kdyby kupoval dům ve Francii, musel by zaplatit to, co Francouzi nazývají frais de notaire (notářské poplatky), z nichž většina jde vládě (podobně jako kolkovné ve Velké Británii nebo daně z převodu nemovitostí v USA). V Itálii existuje osvobození pro prima casa, tedy první dům, který si koupíte.
Prezident Macron přeměnil francouzskou daň z majetku (impôt sur la fortune) na daň z nemovitostního majetku (impôt sur la fortune immobilière), takže se například investice na akciovém trhu již netýkají, ale „pokud vlastníte nemovitosti v hodnotě deseti milionů dolarů, je tato daň skutečně velmi bolestivá“, říká Robert. V Itálii nic podobného neexistuje.
Ve Francii musíte také platit daň z nemovitosti (taxe foncière nebo pozemková daň). „Tady to pro prima casa (první dům) nemáme,“ říká reportérovi BBC Robert, i když poznamenává, že „poplatek za odvoz odpadu je vysoký“. Nejlepší věcí, pokud jde o něj, je, že v Itálii neplatíte dědickou daň z nemovitostí, které vlastníte, do výše 1 milionu eur (1,1 milionu dolarů) a nad touto hranicí jsou to jen 4 %. Ve Francii je limit pro osvobození od daně mnohem nižší – 100 tisíc eur – a nad touto hranicí se jedná o progresivní sazbu až do maximální výše 45 %.
Itálie se začíná jevit jako daňový ráj pro opravdu bohaté
„Mám přátele, kteří se sem přestěhovali kvůli daním, a další, kteří o tom uvažují,“ říká Robert pro BBC. „Pro lidi, kteří opravdu platí vysoké daně, je Itálie díky své ‚rovné dani‘ velmi atraktivní.“
V Itálii stanoví daňový úřad horní hranici daně, která může být z příjmu vybírána. Ať vyděláte cokoli, nikdy nezaplatíte víc než tuto částku. Horní hranice je nyní 300 tisíc eur. Ještě nedávno to bylo 100 tisíc eur, než se částka zvýšila na 200 tisíc eur. Pokud ve Francii platíte milion eur na dani z příjmu ročně, je Itálie velmi lákavá. Co se týče občanů USA, Američané jsou vždy zdanitelní z celosvětového příjmu, takže přestěhování do Itálie by jim s daňovým zatížením nepomohlo.
Robert má také dva bohaté francouzské přátele, kteří se v posledních měsících přestěhovali do Itálie, ačkoli pocházejí z Velké Británie. Oba pracovali ve finančnictví v londýnské City a toužili se přestěhovat na místo, kde by jim daňový režim vyhovoval stejně jako ten britský předtím, než se změnila pravidla pro zámožné zahraniční rezidenty.
„I při částce 300 tisíc eur je italská paušální daň pro kohokoli, kdo vydělává více než milion eur ročně, stále nízká ve srovnání s jakýmkoli jiným místem v Evropě. A to znamená, že získáte daňovou jistotu a přehlednost přímo v srdci Evropy, místo toho, abyste museli cestovat daleko,“ cituje BBC Petera Ferrigna, ředitele daňových služeb u specialistů na migraci majetku Henley & Partners.
„Každý týden se setkáváme s lidmi, kteří by rádi opustili Francii,“ říká pařížský daňový právník Jerome Barre. „Nejsou spokojeni se současnou daňovou situací a obávají se, že v budoucnu bude ještě přísnější. Lidé nemají důvěru v politické klima. Daně se mění téměř každý rok. Lidé se bojí, že po volbách nového prezidenta v roce 2027 by se situace mohla zhoršit,“ říká.
„V této fázi se však jedná spíše o dotazy od podnikatelů a movitých lidí, kteří zvažují, zda se přestěhovat, či nikoli, než o lidi, kteří se skutečně stěhují,“ vysvětluje Jerome Barre. „Přestěhování vyžaduje plné nasazení a pečlivé naplánování,“ zdůrazňuje. Dodává, že podnikatelé „musí změnit sídlo společnosti, ve Francii totiž podléhají výstupní dani“.
Zatímco mnoho bohatých Francouzů se nachází ve fázi, kdy o přestěhování uvažují, ve Spojených arabských emirátech je tato otázka vnímána ještě naléhavěji.
Pro mnoho lidí však bude velmi těžké vzdát se nulového daňového režimu v Dubaji. „Když žijete v zemi, kde neplatíte žádné daně, je velmi těžké vrátit se do země, kde musíte platit hodně. Zvláště pro ty, kteří jsou zvyklí utrácet hodně peněz. Čistá částka v kapse je úplně jiná,“ říká Barre. A dodává, že lidé, kteří si zvykli na život bez daní, „už nejsou zvyklí na administrativní formality – daňová přiznání, dokumenty –, takže to není snadné“.
„Je nevyhnutelné, že mnoho lidí přehodnotí Spojené arabské emiráty,“ říká Peter Ferrigno z Henley & Partners. „Myslím si však, že je příliš brzy na to, aby lidé radikálně změnili svůj život, když jde o práci, rodinu atd. Drtivá většina lidí ve Spojených arabských emirátech jsou stále obyčejní lidé, kteří vykonávají běžná povolání; dokonce i většina milionářů je milionáři spíše díky dobře placeným pracovním místům než díky vlastnictví majetku. Pokud bude válka relativně krátká, zůstanou. Pokud se bude táhnout, lidé se nevyhnutelně poohlédnou jinde, nebo přestěhují rodinu a budou pracovat na dálku, dokud nebude situace bezpečnější. Pokud jste ve Spojených arabských emirátech kvůli práci, v Itálii pravděpodobně nebude tolik odpovídajících pracovních míst,“ říká.
Je však pravděpodobné, že válka na Blízkém východě odradí řadu bohatých Evropanů, kteří by se jinak do Spojených arabských emirátů přestěhovali, od tohoto kroku. Podle společnosti Henley & Partners byla loni Dubaj zdaleka nejoblíbenější destinací pro stěhující se milionáře. Tento počet v roce 2026 jistě klesne a díky atraktivní nabídce pro velmi bohaté, stejně jako díky své pověsti země „la dolce vita“, by z toho mohla těžit právě Itálie, uzavírá BBC.
