Článek
Mabel a Mia zažívají katastrofické požáry z bezprostřední blízkosti. Jak se člověk při takové situaci chová a co se mu honí hlavou? A proč jsou lidé naštvaní na vládu?
Mabel Ashburnová, 16 let, Towamba, Nový Jižní Wales
„Pocházím z vesnice Towamba daleko na jihu Nového Jižního Walesu. Minulý víkend jsem na vlastní oči viděla, jak naši známí přišli o své domovy. Mámina kamarádka musela před požárem utíkat. Z domu si stihla vzít jen záchrannou vestu pro dceru, protože si myslela, že požár přečkají na člunech.
V našem okolí spálily požáry asi 156 tisíc hektarů půdy, několik lidí kvůli nim už zemřelo. Oznámili nám, ať se připravíme na to, že se to teď bude opakovat. Požár je jen 7 kilometrů od nás, teploty se zvyšují a vane silný teplý vítr. Čekáme, co se bude dít dál, a doufáme, že náš dům nebude ten další.
Kolem města se budují ochranné příkopy. Sousedé zatím odklízejí listí a kácí stromy po celém městě. Vše, co by mohlo hořet, musí pryč. Dostali jsme varování, že máme město opustit, pokud nejsme připraveni s ohněm bojovat. Na místní radnici jsme proto vytvořili útočiště pro všechny, kteří se rozhodli zůstat. Víkend otestuje sílu naší komunity.
Mám kašel a slzí mi oči
Kvalita vzduchu je strašná, venku se to nedá vydržet. Mám kašel, slzí mi oči a bolí mě z toho na plicích. Představuju si, že takhle se cítí člověk, když vykouří celou krabičku cigaret. Jeden den jsem ani nemohla ven, měla jsem hned plné oči popela, jak všude padalo ohořelé listí. Slunce jsem tu neviděla už pět týdnů. Panuje sucho a pořádně nepršelo několik měsíců, možná rok.
Požáry už v Austrálii trvají několik měsíců, ale dlouho jsem si neuvědomovala vážnost situace. V sousední Victorii už přitom hořela celá města, ale nikdo z nás neočekával, že se to bude týkat i nás a že se oheň rozšíří tak rychle.
Towamba a okolní vesnice jsou velmi malé, ale požáry tu působí největší škody. Většina vládního úsilí jde na města s vyššími počty obyvatel. To mě frustruje. Při stavbě ochranných linií k nám konečně dorazily nějaké stroje, díky kterým je můžeme budovat. Stalo se tak ale až po tom, co je větší města přestala potřebovat. Mám pocit, že i média zapomínají informovat o tom, co se u nás děje. Zdá se, že jsme pro svět zapomenutí, dokud doslova nezačneme hořet.
Pro naše město, ke kterému se požáry nezadržitelně blíží, je už s pomocí nejspíš pozdě. To nejlepší, co se dá dělat, je držet se svými blízkými. Každý, kdo může, by měl pomoci s potravinami, vodou nebo přístřeším. Oheň zastavit nemůžeme, ale můžeme pracovat spolu, aby nikdo další nepřišel o život.
Thank you to our US friends. https://t.co/nIUyUuRWF0
— Scott Morrison (@ScottMorrisonMP) January 9, 2020
Austrálie střídá premiéry jako ponožky. Představitelé naší země se ve skutečnosti nesnaží něco změnit. Místo toho slibují velké věci, aby nasbírali hlasy u voleb, ale sliby nikdy nesplní. Osobně věřím, že jsou letošní požáry následkem klimatických změn, což není přímo chyba našich politiků.
Kdyby ale měl náš premiér dobrou environmentální politiku, nebo aspoň veřejně připustil klimatické změny, možná by nebyly tak strašné. Naše zákony týkající se ochrany životního prostředí jsou nedostatečné. Věřím, že můžeme dělat víc. Ať už jako jednotlivci nebo jako celá země. Musíme udělat vše proto, aby bylo zdravé a nedocházelo k takovým událostem.”
Mia Rennieová, 16 let, Stanwell Park, NSW
“Před čtyřmi dny, když jsem seděla v letadle do Evropy, jsem dostala tu nejhorší zprávu. Shořel malý lyžařský resort v srdci Australských Alp. V Selwynu jsem poprvé stála na lyžích. Teď jsem ve Švýcarsku a chystám se na zimní olympijské hry mládeže v Lausanne. Bez svých začátků v Selwynu bych tu dnes nebyla.
V místě se spojilo několik velkých požárů a resort i několik okolních měst kvůli tomu do základů vyhořely. Nejsem si jistá, jestli se místo podaří obnovit. Většina domů zde byla velice stará, téměř vše bylo dřevěné. V dětství jsem tam strávila několik zim, rodiče pracovali v lyžařské hlídce.
Hey billionaires, Notre Dame burning down sucked. I get it. Times that by a trillion and that’s what’s happening in Australia. Feel free to flick us a quick couple of million. You make it seem pretty easy. https://t.co/HHemX5P3KM
— Celeste barber (@celestebarber_) January 7, 2020
Žili jsme ve vesnici Cabramurra, která je od resortu pár minut jízdy autem. Teď celá zmizela. Naši přátelé přišli o všechno. Domy, ve kterých bydleli, byly často spíš horské chaty, a kamarádi je neměli pojištěné. Požáry také poškodily jednu z místních elektráren, v celém Novém Jižním Walesu jsou teď proto velké výpadky elektřiny.
Znám opravdu hodně lidí, které řádění ohně těžce zasáhlo. V dalších vesnicích požáry zničily zemědělské stroje, které dotyční neměli pojištěné, a spálily celou úrodu. Vybralo se neuvěřitelné množství peněz, ale nevím, kam přesně půjdou. Velký dosah má facebooková sbírka komičky Celeste Barberové. Znám hodně lidí, co se snaží nějak přispět. Od sportovců po mezinárodní neziskové organizace. S rodinou jsme třeba vyráběli klokaní a netopýří kapsy pro poraněná zvířata.
Přesto hodně lidí cítí bezmoc. Něco se mělo udělat dřív. Vláda začala požáry skutečně řešit až před třemi týdny, přitom hoří už několik měsíců. Hasiči a odborníci už v březnu předpovídali, že letošní sezóna požárů bude skutečně kritická, ale nikdo je neposlouchal.
Premiér Scott Morrison je popírač klimatických změn, přes Vánoce byl raději na Havaji. Když má v televizi projev určený obětem požárů, nedokáže se jim ani dívat do očí, ale čte ho z kusu papíru. Peníze jdou místo na ochranu životního prostředí na uhelné elektrárny a ochranu ropy, nemáme žádné limity pro používání vody. Naše země hoří a oni místo toho řeší paliva.
Mám aktuální zprávy z domova. Nejbližší požár je teď od nás vzdálený 50 kilometrů. Největším problémem je kvalita ovzduší. Všude je kouř, špatně se dýchá a často není pořádně vidět slunce. Moje rodina má připravený evakuační plán. Všechno, co je pro nás důležité, jako jsou fotky a různé cennosti, máme zabalené v krabicích. Kdyby se oheň vrátil, jsme připraveni na útěk.”