Bít se pro dceru je motivace navíc. Česká hvězda MMA očima přítelkyně

V životních cestách mají napsáno, že musí během pár dní zvládnout těžké zkoušky. Slavný MMA bojovník Jiří Procházka bude v neděli brzy ráno středoevropského času usilovat v Miami o titul v polotěžké váze organizaci UFC. V cestě mu bude stát novozélandský borec Carlos Ulberg.

Jeho dlouholetou přítelkyni Kamilu Kordulíkovou čeká osm tisíc kilometrů od něj porod dcery. Termín má už příští týden v úterý. „Přece by nám to vesmír neudělal naschvál, abychom při porodu nebyli spolu,“ řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jak Jiří reagoval na oznámení, že bude tátou?

Nejdřív nevěřil, že jsem těhotná. Podávala jsem mu těhotenský test a on si myslel, že to je nějaká tužka v sáčku. Zeptal se: Dostal jsem propisku? Prostě si myslel, že si dělám srandu, pak měl ale radost. Nevím, jestli to hrál, ale natočila jsem si z toho tajné video, abych mohla prostudovat jeho mikrovýrazy.

Jeho za chvíli čeká v Miami velký zápas, vás zase porod. Stihne ho?

Co jsme koukali na lety, domů se pravděpodobně vrátí v pondělí ráno. Bude to na knop, ale termín porodu je stejně orientační.

Je pro vás důležité, aby byl u porodu?

Jistě, asi jako pro každou ženskou. Ale nemůžu to nadřazovat nad něco, za čím jde takovou dobu, celou kariéru. My jsme spolu extrémně dlouho, s přestávkami dvanáct let, takže vnímám tu jeho cestu. Je důležitá i pro mě. Nechtěla jsem, aby si musel vybírat mezi titulem a miminkem. My prostě spoléháme na to, že nám to časově vyjde. Přece nám to vesmír neudělá naschvál.

Ale půjde o minuty.

Co Jirka odletěl do Miami, mám u sebe mamku a zatím všechno zvládám. Ale mít partnera u porodu, to je pro mě extrémně důležité. Nepřipouštíme si, že by to časově nemělo vyjít. Jsem prvorodička, třeba budu přenášet, jestli mě tedy nechají.

To by se hodilo, ne?

Trochu s tím počítám. V hlavě už jsem si porod naplánovala na středu.

Takže Jiří v ideálním případě vyhraje titul, na náměstí v Brně proběhne oslava s fanoušky a pak dorazí do porodnice?

To je ideální verze. Jaká bude realita, nevíme. On tam hrozně chce být, ale nemohl odmítnout zápas o titul, když na něj celý život maká. Lidi si nedokážou představit, co všechno se kolem toho točí. Pokud máte před sebou takovou cestu, tak to prostě nejde. Můžete pracovat roky na nějakém projektu, ale tohle je časově omezené, člověk stárne. Na sociálních sítích jsem viděla komentáře, že mu to je jedno, že je do sebe zahleděný egomaniak a já jsem jenom zlatokopka a všechno nám je fuk. Omyl! Vůbec nám to není fuk. Jen v tom žijeme dlouho, všechno tomu podřizujeme a obětujeme. Oba věříme, že porod stihne. Čekají nás dva z nejintenzivnějších momentů v životě. Během pár dní.

Jak to Jiří prožíval, než odletěl? Tréninky, výzva v UFC, blížící se porod.

On zvládá přepínat do dvou režimů. Podporujeme se navzájem, držíme se, oba nás čeká velká věc. Vše se nakumulovalo do jednoho okamžiku a je to docela složité. Každopádně přišel z tréninku, zklidnil se a byl doma, prostě klid. Pak otevřel dveře, jel na trénink a tam už šel zase do boje.

Pomáhá vám, že se znáte tak dlouho? Že jste stejně naladění?

To je alfa a omega. Z maličkostí poznám, jestli se něco děje. Máme to tak vzájemně, což ulehčuje naše fungování. Nedokážu si představit, jak by to vypadalo, pokud bychom spolu byli třeba jen tři roky a já s ním celou tu cestu nešla. Nevím, jestli by ženská měla tolik tolerance k jeho tréninkovým věcem, protože on je v tom striktní. Tréninky, zápas, regenerace, k tomu zdravotní stav, stále něco. Ostatní plány, včetně dovolené, se tomu přizpůsobují. Ale člověk se časem otrká.

Hrany jsou obroušeny?

Velice, já už jsem jak oblázek.

A Jiří je co?

On je taky oblázek, který má občas špičku.

Už víte, jak se bude jmenovat dcera?

Pořád máme asi tři, čtyři jména, ze kterých vybereme. Uvidíme, co to bude ve finále.

A co svatba?

To není na mně, Jiří mě ještě nepožádal o ruku. Asi toho má hodně, pořád se něco dělo. Měl zápas v říjnu, pak Vánoce, teď další zápas a já se nechci vdávat těhotná, což taky sám zmínil.

Kluka si nepřál?

To já chtěla. Bylo by to pro mě jednodušší, protože u nás v rodině se dědí klučičí jméno po tátovi, prostě by to byl Jirka. Nemusela bych vybírat jméno, nemusela česat vlásky, nebyly by doma třpytky. Místo toho autíčka a tepláky, na což jsem zvyklá u Jirky. Přijde mi, že s holčičkami je to složitější, pak navíc puberta, takže se člověk o dceru víc bojí v tomhle světě. Můj první pocit, když jsme poznali pohlaví? Strach, jak holčičku uhlídám. Když jsem byla dítě já, bylo to jiné. Nikdo neměl obavu, že se něco stane. Navíc Jirka by kluka naučil chvaty, takže bych se o něj nemusela tolik bát.

Co Jiří? Jak reagoval, že to bude holčička?

Asi by ho potěšilo, kdyby to byl kluk, že by s ním trénoval. Ale když praskl růžový balónek, byl šťastný. Pokud si přál chlapečka víc, rozhodně o tom nemluvil.

Takže až při druhém pokusu?

Jasně. A pokud to nevyjde, tak při třetím. Je zajímavé, že zápasníci mají vesměs dcery. Kincl má holku, Kozma dvě, Kohout, Novotný taky. Volkanovski z UFC má dokonce čtyři holky. On už fakt chtěl kluka, snad nedopadneme stejně. (úsměv) Já ani nemám čas zkoušet čtyři děti, vždyť by mi pak bylo padesát. Pokud na svět přišel kluk, mohl to být nástupce, stejně ale nemůžete dítě do něčeho nutit. Třeba holčička bude chtít dělat judo a bude se řezat.

Jaký bude Jiří táta?

Natáčeli jsme video v Mixitu, on a děti. Nikdy jsem nic roztomilejšího neviděla. Jirka v místnosti s dětmi, opravdu úžasné, hned jsem v něm viděla tatínka. Trochu mi najely i slzy, když jsem si to představila. On vypadal jako hravý taťka, který s dětmi dělá blbosti a lumpárny. Myslím, že přesně takový on bude. Už teď s malou každou chvíli blbnul, i když byla ještě v břiše.

Tak Jiří rošťák býval, dcera to má po kom zdědit, ne?

Jasně. Já zase jako malá skládala stavebnice, hrála jsem si na stavební firmu, převážela náklaďákem materiál. Pokud bude po něm, bude hodně aktivní.

Jaká bude výchova?

Mé nejmladší ségře je devatenáct a před lety, když vyrůstala, se dělaly věci jinak, sama jsem na to zvědavá. Jiří se o mladší sourozence starat nemusel. Já představu mám, ale zatím jsem spíš trochu zmatená. Lidé kolem říkají plno věcí, do toho hltáte informace z internetu, co má dítě v kolika měsících dělat, kdy se má plazit, otáčet se, zvedat hlavičku. Jiří bude určitě hodně pomáhat, všechno budeme poznávat postupně.

Fanoušci znají vašeho přítele jako tvrďáka z klece. Dokáže se v soukromí otevřít, nabídnout srdce, projevit lásku?

To je docela intimní otázka. Myslím si, že z těhotenských fotek, které jsme dělali, je poznat, že má určitě více poloh. Není to jen drsňák. On na veřejnosti ukazuje především zápasovou tvář, ale určitě jich má víc.

Zažíváte za dvanáct let nejšťastnější společné období?

Myslím, že jo. Posledních pár týdnů už jsem taková líná, vypadám jako velryba, takže už jsem nebyla plně funkční ve spoustě sportovních aktivit, které jsme spolu měli. Byla jsem víceméně doma, vařila, uklízela, polehávala a občas se z toho všeho snažila nezbláznit.

Budete se v neděli ráno koukat?

Možná se poprvé v životě nepodívám. Leda pokud se s Jirkou domluvíme předem, že to ukončí v prvních třiceti vteřinách. Ale asi to nepůjde tak rychle, když jde proti takovému kickboxerovi (Carlos Ulberg). Když si vzpomenu na minulý zápas, a to jsem byla ve třetím měsíci, tak jsem nevěděla, jestli ze mě ve čtyři ráno nevyletí vypitý džus. Bylo to dost náročné. Když si představím, že bych se měla dívat a za dva dny rodit… No, nevím. Navíc Jirka nemá nudné zápasy, on si to užívá. Asi ho to nějak baví. Dlouho trénoval, tak to chce asi ukázat. Nejdříve si soupeře čte a pak musí dostat startovací ránu, aby to rozbalil. I proto si nejsem jistá, jestli se budu koukat. Mamka bude se mnou, možná mi bude jen hlásit průběh.

Jiří odletěl tři týdny před zápasem. Jak to odloučení oba snášíte?

Občas si pobrečím, mohli jsme ty poslední chvíle, ty intenzivní okamžiky před porodem strávit spolu. Hormony samozřejmě dělají své. Nezůstalo mi doma obejmutí, Jirka mi chybí, ale nemůžu ho zbytečně stresovat, v Miami má důležitou práci. Je to náročné na hlavu. Já mu řekla: Pokud půjdeš o titul, ok. Kdyby to byl normální zápas, tak asi ne. Titulák jsem mu, v uvozovkách, schválila, i když nevím, jestli by potřeboval mé schválení. Před odletem jsem věděla, že mi bude smutno, ale nemůžu to dávat tolik najevo. Nemáme limit ohledně komunikace, třeba se uklidní před zápasem, když mě uvidí, uslyší a bude vědět, že jsem v pořádku.

Má Jiří v srdci, že se bude v Miami bít o titul i pro svou dceru?

Stoprocentně to tam má. Je to motivace navíc. On tam jde i s tím, že chce získat pás tatínka pro dceru.