Obdivovaný trenér je bez práce. Proč Xabi Alonso neuspěl v Realu

Jako hráč dokázal Xabi Alonso úplně všechno. Byl hvězdou Liverpoolu, Realu Madrid i Bayernu Mnichov. Vyhrál německou i španělskou ligu, dvakrát Ligu mistrů. S reprezentací zažil zlatou éru, kdy Španělé ovládli mistrovství světa i dva evropské šampionáty.

Mohl se učit od nejlepších. Vedli ho Pep Guardiola, José Mourinho i Carlo Ancelotti.

„Má všechny předpoklady pro to, aby se stal velmi dobrým koučem. Jeho otec byl trenér, takže vyrůstal ve fotbalové rodině. Xabi byl vynikající fotbalista, jeho poziční inteligence a chápání hry byly vždy excelentní. Hrál ve třech skvělých ligách, pod skvělými trenéry. Nepochybuji o něm,“ uvedl na Alonsovu adresu Mourinho v roce 2019, když španělský záložník startoval první manažerskou štaci v béčku Realu Sociedad.

Portugalský velikán měl pravdu. Po třech letech po Alonsovi sáhl Bayer Leverkusen, v tu dobu předposlední v tabulce. Působilo to odvážně až riskantně. Měl za sebou jedinou trenérskou misi na nižší úrovni a v létě téhož roku sestoupil do třetí španělské ligy. Tenhle kouč má zachránit německý klub od katastrofy?

Jenže to vyšlo. Xabi dal Leverkusenu řád a jasný herní styl a tým navzdory příšernému startu do sezony dostal na konečnou šestou příčku. A hned v prvním kompletním ročníku v roli kouče mužstvo vytáhl k úspěchům, na které v Porýní nikdy nezapomenou.

První bundesligový titul v klubové historii. Ukončení jedenáctileté nadvlády Bayernu. A navrch triumf v německém poháru a účast ve finále Evropské ligy.

Z někdejšího chytrého středopolaře byl rázem nejobletovanější trenér Evropy.

„Dinosauři, jako jsem já, Guardiola, Mourinho nebo Ancelotti, tu nebudou příštích dvacet let. Už je tady nová generace a Xabi z ní jednoznačně vyčnívá. Fotbal, jaký hraje, to, jak staví svůj tým, jaké posily přivádí… Je to absolutně výjimečná práce,“ vysekl kolegovi poklonu třeba Jürgen Klopp.

Všem bylo jasné, že se Alonso v Leverkusenu dlouho nezdrží. Že se o něj strhne boj. A velmi pravděpodobně mezi kluby, v nichž jako hráč působil.

Bayern hledal trenéra po odchodu Thomase Tuchela. Liverpool musel řešit personální otázku po Kloppově překvapivé rezignaci. A v Madridu se spekulovalo, že čas Carla Ancelottiho na lavičce se krátí.

Xabi se rozhodl Leverkusen po titulu neopustit a ještě rok setrvat. A jelikož Bavoři i tým z Anfieldu musely trenérské posty v létě obsadit, fotbalová veřejnost to brala jako neoficiální zprávu o tom, že se o sezonu později stane koučem Realu.

Loni v červnu k tomu skutečně došlo. Velmi úspěšné, ale již lehce vyčpělé Ancelottiho působení v Realu se uzavřelo. Největší klub na světě měl konečně vysněného trenéra. Mladého kouče s vizí i autoritou, jenž může na San Bernabeu působit klidně příštích patnáct let.

O sedm měsíců později však Alonso ve funkci trenéra skončil.

Čtyřiačtyřicetiletý Španěl měl klub posunout na novou úroveň. Real skončil v minulé sezoně druhý za rozjetou Barcelonou, v Lize mistrů si s ním ve čtvrtfinále bez potíží poradil Arsenal. Xabi měl do týmu hvězd přinést to, čím se pyšnil jeho tým v Leverkusenu – vysoké herní tempo, neúnavný presink, dravost.

Současně měl nastartovat přestavbu kádru. Když v létě odešel Luka Modrič, poslední mohykán slavné generace, působilo to jako definitivní rozloučení s jednou érou. Tomu odpovídalo i chování Realu na přestupovém trhu. Celkem za 158 milionů eur si v létě pořídil levého beka Álvara Carrerase, stopera Deana Huijsena a křídelníka Franca Mastantuona. Věk hráčů? 22, 20, 18. Jasná sázka na budoucnost.

Kromě nových tváří na Alonsa v hráčské šatně čekaly i zavedené hvězdy – Jude Bellingham, Kylian Mbappé či Vinícius Júnior. A právě v tom byl zřejmě problém.

Vždy se tradovalo, že trénovat Real není pro každého. Nároky, kterým jako kouč čelíte, jsou nadpozemské – ať už od trofejemi rozmazlených fanoušků, nebo autokratického prezidenta klubu Florentina Péreze. Ještě podstatnější pro úspěch je zvládnout kabinu Realu.

I proto tam neuspěli Rafael Benítez, Santiago Solari či Julen Lopetegui. Zazářil naopak Carlo Ancelotti, mistr klidného vedení a prvotřídního managementu. A byť o taktické vyspělosti Zinedina Zidana je občas pochybováno, byl to právě hvězdný francouzský záložník, kdo jako trenér v Realu dokázal do té doby nemožné. Vyhrát Ligu mistrů třikrát v řadě.

Díky síle osobnosti a autoritě, kterou jako legenda Realu i fotbalu měl.

Proto se očekávalo, že u Xabiho Alonsa to bude podobné. Jenže realita byla složitější.

V říjnu kouče čekalo první El Clásico proti Barceloně. Real vyhrál, ale bez kontroverzí se to neobešlo. Domácí v utkání vedli 2:1 a jelikož Barcelona útočila, Alonso se rozhodl vystřídat Viníciuse Júniora a nahradit ho defenzivněji zodpovědnějším křídelníkem Rodrygem.

Následoval výbuch vzteku, rozhazování rukama a Brazilcův hysterický úprk do šaten.

Klub hráče za dětinské chování nijak nepotrestal a nechal to být. Následně Vinícius zveřejnil omluvu, která celé věci nasadila korunu: „Chci se omluvit všem fanouškům za svou reakci na vystřídání. Také se chci omluvit svým spoluhráčům, klubu a prezidentovi. Někdy mě přemůže má vášeň a to, jak chci vítězit a pomáhat týmu.“

Trenéra, jehož autoritu narušil především, Vinícius jaksi zmínit opomněl. Už to byl signál, že to Xabi v kabině nebude mít snadné.

Pak přišel výsledkově slabší listopad, kdy Real ze šesti zápasů vyhrál jen dva. A v náročném prostředí španělského giganta se každé zakopnutí hodnotí velmi přísně.

O Alonsově pozici se začalo spekulovat po domácím utkání se Celtou Vigo, kde tým po mizerném představení prohrál 0:2. Madridské mužstvo bylo laxní, bez snahy, bez zápalu. Jako by si myslelo, že se outsider porazí sám. A fanoušci se ptali: Jde to za hráči, protože jde o rozmazlené, líné primadony? Nebo za trenérem, že je neumí namotivovat a dopustí, aby se něco takového stalo?

Pak přišlo výsledkové zlepšení a série pěti výher v řadě. Prohrál až nedělní finále španělského Superpoháru, který se na rozdíl od Anglie či Německa hraje turnajovým stylem a v polovině sezony. Real druhé sezonní střetnutí s Barcelonou nezvládl a prohrál 2:3. O dvacet hodin později už Xabi trenérem nebyl.

Informace jdoucí ze Španělska se různí. První zdroje hovořily o tom, že kouč skončil na vlastní žádost. Web The Athletic či podcast Totally Football Show ale s odstupem několika hodin přišly s tím, že byl vyhozen.

Zprávu o jeho konci na všech sociálních sítích doprovázelo jedno konkrétní video. Scéna, která se do jisté míry stala symbolem celé kauzy. Po finálové prohře s Barcelonou vyzval kouč svůj tým, aby vytvořili pro vítěze čestnou uličku. Kylian Mbappé dal ovšem spoluhráčům najevo, aby nikam nechodili a nic takového nedělali. Další tvrdé K.O. pro trenérovu autoritu.

Xabiho pohled na věc ilustruje výrok, který podle novináře Fabrizia Romana sdělil vedení klubu na poslední schůzce: „Nemůžete nechávat hráčům takovou moc. Pro trenéra je nemožné uřídit kabinu, když se klub vždycky postaví jejich stranu.“

Mužstvo zatím převzal dosavadní kouč béčka Álvaro Arbeloa, shodou okolností Alonsův spoluhráč z Madridu i z Liverpoolu. Zda to bude trefa do černého, nebo bude klub v létě shánět dalšího hvězdného kouče, ukážou nejbližší měsíce.

Nejdůležitější ale bude, aby si s trenérem sedla kabina. To v Realu platí možná víc než v jakémkoliv jiném klubu světa.