Sparta má problém: za čtvrt miliardy si koupila „prokleté“ střelce

Když zpackal další šanci, jen si chytil blonďaté vlasy do dlaní. Jonatan Brunes dlouho zůstal v předklonu, poslouchal smutně hučící stadion Sparty a sám nad sebou kroutil hlavou. Pohladil si svítivě rudé kopačky a popošel zpátky na hranu pokutového území. I tam se chvíli zastavil a zase v úklonu nevěřil, jak moc se ho drží fotbalová smůla.

Až se několikrát rozpačitě usmál nad tím, jak se trápí.

„Gól by mu slušel. Dost toho naběhá, presuje, pracuje pro tým, dává do toho všechno,“ líčil obránce Jaroslav Zelený, jak celá Sparta vnímá nejdražší posilu v historii.

Norský útočník Jonatan Braut Brunes dorazil narychlo za závratných šest milionů eur z polského Rakówu Čenstochová. Ještě nikdo v české lize nekoupil tak drahého fotbalistu, v přepočtu za téměř 150 milionů. Jenže Brunes mlčí. Od premiéry ani ťuk. Skóroval pouze posledního července proti nebohému Zlínu, který je s jediným bodem na konci tabulky.

Už jedenáct soutěžních zápasů v kuse je Brunes bez gólu. Ještě hůř je na tom Matyáš Vojta, kterého Sparta koupila v lednu za téměř 120 milionů. Dvě útočné rakety spí.

Brunes i Vojta po příchodu do Sparty zlomili tuzemské transferní rekordy. Nor byl nejdražší ze všech, mladík z Mladé Boleslavi zboural žebříčky dosavadních přestupů mezi českými kluby.

Oba přišli, aby okamžitě pomohli. Aby Spartě vrátili lesk. Jenže zatím je to trápení, které by se hodilo odstranit co nejdřív, třeba ideálně hned ve čtvrteční Evropské lize s Lillestrømem.

Případ Brunes? Očima trenéra Briana Priskeho po víkendovém vítězství 2:0 nad Pardubicemi: „Nepochybuju, že to přijde. Góly dávat umí. Možná potřebuje jen trochu štěstí.“

Případ Vojta? Ve stejný okamžik promluvil stejný muž, ovšem zvolil úplně jiná slova: „Je pouze na něm, aby makal a přesvědčil mě, že na to má.“

Zatímco Brunes nastoupil znovu v základní sestavě a alespoň se přimotal k úvodnímu gólu, který po šťastném odrazu sveřepě připravil pro kolegu Mercada, český talent Vojta proseděl utkání mezi náhradníky. Za deset měsíců ve Spartě prožil jediný světlejší moment, když zářijovým hattrickem skolil druholigový Žižkov v národním poháru.

„Dlouho jsem žádný gól nedal, takže úleva,“ usmíval se tehdy. Jenže od té doby zase nic.

Očividně si ještě nezvykl na konkurenci a na tlak, který přináší sparťanský dres. A tím, že mu schází praxe, dostává i sebevědomí na frak. Zatímco v lednu se spekulovalo, že by mohl být zajímavým adeptem pro mistrovství světa v Americe, bude-li se mu ve Spartě dařit, teď nepřekvapuje, když mu klubový trenér nedá ani minutu: „Nosí na sobě nelepenou vysokou cenovku, což určitě sehrálo svou roli.“

Plus nemá štěstí, což je ve fotbale těžko definovatelný termín. U Vojty si za něj můžete dosadit třeba dva góly, které na jaře neplatily kvůli drobným ofsajdům. Už samozřejmě nezjistíme, jestli by se rozjel, kdyby mu trefy dodatečně nevzalo video. Nicméně pokaždé, když má snajpr ve vizitce nulu, je to malér.

„Jakmile na tebe přijde krize, musíš to vydržet hlavně v hlavě. Víš, že umíš dávat góly. Víš, že ti nic nepřekáží. Víš, že máš šance. Prostě musíš makat, vytrvat a urvat to. Jakmile to prolomíš, klidně jednou šťastnou šmudlou, hned je zase líp,“ popisuje legendární Horst Siegl, jak se sám zbavoval ojedinělých týdnů, kdy čekal na fotbalové štěstí.

Sparta se v moderní éře mohla na kanonýry prakticky vždycky spolehnout, Sieglem počínaje. Když korunu pro nejlepšího střelce náhodou nevyhrál on, vzal si ji parťák Vratislav Lokvenc. Svého času byl nejlepší i Tomáš Jun, než nastala éra nekompromisního uklízeče Davida Lafaty. Později byl nejlepším kanonýrem coby sparťan také Libor Kozák, po něm Adam Hložek. Mezi prověřená střelecká jména ve 21. století patřili Marek Kincl, Libor Došek, Miroslav Slepička, Wilfried Bony, Tomáš Pekhart, Roman Bednář, Václav Kadlec, Léonard Kweuke. A ještě nedávno Jan Kuchta s Albionem Rrahmanim, kteří odešli v létě.

Cesta pro Jonatana Brunese a Matyáše Vojtu byla téměř vymetená. Pro sázkové kanceláře by bylo pošetilé nezařadit je mezi střelecké favority. Vesměs se počítalo s tím, že Sparta bude válet a oni pálit. Jenže kdo si na jejich úspěch vsadil, prohloupil. Aspoň zatím.

U Vojty to vypadá na déle trvající stagnaci. Možná až na osobní deziluzi. Ačkoli trenér Priske ještě před pár týdny tvrdil, jak se za útočníka modlí, protože to měl Vojta po zimním přestupu psychicky náročné, aktuálně ho odsunul úplně. Přednost dostává i robustní Gambijec Ebrima Singateh, který může být platný také na křídle.

Druhému hroťákovi sparťanský šéf věří. Jonatan Brunes, bratranec fenomenálního bombarďáka Erlinga Haalanda z Manchesteru City, se totiž nepříjemnému bezgólovému osudu vzpírá pracovitostí - a zarputilostí, se kterou se snaží pomoct týmu. Ostatně jako v neděli proti Pardubicím.

Když se netrefil během srpna a půlky září, opakovaně z něj čišela frustrace. „Reprezentační pauza mu prospěla, vrátil se svěží,“ zaregistroval Priske. Brunes odletěl do Norska, podle obrázků na Instagramu si párkrát zachytal ryby u řeky a věřil, že u toho chytil i formu.

Minulou sezonu přitom v Rakówu exceloval, za 46 soutěžních zápasů dal 26 gólů. I podle toho lze předpokládat, že smolnou hráz brzy prolomí. Ale kdy? „Každému je trochu líto, když se takhle trápí,“ přiznal matador Zelený.

Když Brunes skóroval při premiéře za Spartu, fanoušci chytili po vzoru Norů na mistrovství světa neviditelná vesla a s vikinským výkřikem Ro! oslavovali každý imaginární záběr. Od té doby si nezaveslovali. Další šanci dostane Brunes ve čtvrtek.