Švédská pohádka z vesnice překoná i Leicester. Mjällby je námětem na film

Když si Mjällby zajistilo minulý týden pondělní výhrou 2:0 v Göteborgu jeden z nejpřekvapivějších titulů nejen ve Švédsku, ale i v historii evropského fotbalu, pípla Pavlu Zavadilovi v mobilu zpráva od někdejšího parťáka z maličkého klubu Dušana Melichárka: Oni to dokázali!

Zavadil koukal do telefonu a nevěřícně se usmíval. Srdce někdejšího fotbalového válečníka plesalo. „Byl jsem dojatý,“ vypráví Seznam Zprávám bývalý záložník Sparty či Brna.

Současný asistent trenéra Martina Svědíka ve Zbrojovce kopal ve Švédsku sedm let, z toho dvě sezony na jihu v rybářské zátoce ve vesnici Hällevik. Pár kroků od Baltského moře, kde žije osm set lidí a kde Mjällby, nesoucí název po nedaleké vesnici s 1500 obyvateli, ve které chybí stadion, sídlí. Melichárek, vedle něhož bydlel v typickém dřevěném domku u moře, tam odchytal o rok víc.

„Nádherné prostředí. V létě jsme se koupali v moři. Rád na to vzpomínám,“ pokračuje Zavadil.

Vzpomínky mu teď ožily. „Na fotkách z oslav jsem viděl lidi, co ještě znám. Je to něco neskutečného,“ podotýká. „Člověk, co sleduje velký fotbal, by žasl, že v takovém prostředí jde udělat takový úspěch.“

Mluví zapáleně, je znát, jak moc těžko představitelný úspěch Mjällby přeje. Už je to 13 let, co jim tvořil hru. I když se zázemí příliš neproměnilo, jinak se toho za tu dobu změnilo tolik! Tehdy byl klub ještě poloamatérský, trénovalo se odpoledne, až dorazili hráči i trenéři z práce. Asistent Anders Torstensson to někdy ze školy, kde učil, stíhal až na poslední chvíli.

Milý chlápek a místní patriot přispěchal celý uřícený, ale zase se nejdřív ze všeho zajímal o životy a vztahy svých hráčů: „Co děti, jak se jim daří?“

Copak dětem, Torstenssonovi se konečně daří! Zdárně zvládá boj s lymfocytární leukémií, neagresivní formu jinak závažného onemocnění. A už ne jako učitel či později ředitel školy ani asistent, nýbrž jako hlavní trenér dovedl Mjällby k pohádkovému titulu.

„Jsem rád i za trenéra. Musel se neuvěřitelně vypracovat. Lidsky je skvělý. Prošel těžkým obdobím,“ uvědomuje si Zavadil.

Vypracoval se celý klub. Po Zavadilově odchodu si prošel turbulentním obdobím. Několika sestupy. Před devíti lety bylo blízko pádu do čtvrté ligy. V roce 2018 čelil po dvou sestupech finančním potížím.

Pod vedením předsedy Magnuse Emeuse, místního podnikatele, který se po práci v zahraničí vrátil do rodné obce, se Mjällby zase začalo drápat nahoru.

Dalším klíčovým mužem je sportovní ředitel Hasse Larsson, duše klubu desítky let. Také on překonal vážná onemocnění – nádor mozku i rakovinu prostaty. Tři roky pracoval bez platu, aby pomohl klubu s obnovou.

Rovněž jeho Zavadil dobře pamatuje. „Dostali se nahoru jen tvrdou prací. Hráči a lidi tam nikdy neřešili peníze jako první věc, snažili se být pozitivní. Když se prohrálo, za hodinu to nevěděli, a já se s tím pral tři dny,“ líčí švédskou mentalitu.

Postupně Larsson předělal herní identitu, inspiroval se většími týmy. Důraz v Mjällby kladou na kontrolu míče, aktivní pojetí, dominanci. Tyhle věci totiž nestojí nic. Maximálně kuráž a několik překážek na začátku cesty. I za pomoci datového skautingu se po vzoru například norského Bodö/Glimt začali trefovat do perspektivních posil. Další mládence si vychovávají sami. A to je na fotbalovém příběhu Mjällby vůbec to nejlepší.

Nejde o umělý projekt bez kořenů, bez mládeže. Kdepak. Autentické je v klubu úplně všechno. „Mjällby se mládeži hodně věnuje. Má silné základy,“ popisuje Zavadil zásadní rozdíl oproti tomu, co zažil v české lize na vesnici v Drnovicích, se kterými postoupil až do evropských pohárů.

Mjällby má rozpočet na sezonu kolem 180 milionů korun, sotva 15 procent oproti miliardářskému Malmö.

„Když jsem viděl stadion a zázemí okolo, tak se tam zastavil čas. Ale musím smeknout před lidmi, co tam fotbal dělají, protože v něm se čas nezastavil, v něm udělali neskutečný pokrok,“ chválí Zavadil. „Vybudovali to ve skromných podmínkách, v konkurenci velkých a bohatých klubů, jako je Malmö, göteborské a hlavně stockholmské kluby, kde je úplně jiná fanouškovská základna. Neskutečné, úplná pohádka.“

Mimochodem, šéfem skautingu je Arvid Franzen, který ještě na začátku sezony roznášel dopisy jako pošťák. Hráči Mjällby jsou i dobrými přáteli, mnozí také spolubydlícími. Na mladý tým dohlíží kapitán Jesper Gustavsson, třicátník, co zažil všechny vzestupy i pády.

Teď si nasadil zlatý cylindr pro šampiony soutěže zvané Allsvenskan a šlo se juchat. „Slavit umí, i když u nás je to větší divočina. Alkohol je tam drahý,“ usměje se Zavadil.

Mjällby z 28 zápasů prohrálo jediný, posbíralo už 69 bodů a stanovilo nový rekord. Překonalo giganta Malmö FF z roku 2010, který v roce 2018 vyrovnal AIK Stockholm.

Není tohle fascinující filmový námět, který v působivosti ještě překonává titul Leicesteru v anglické Premier League z roku 2016?

„Je to na film,“ souhlasí Zavadil. „Tohle Leicester předčí. V Anglii jsou úplně jiné finanční možnosti,“ porovnává sportovní zázraky.

Čas od času připomínají, že peníze nejsou všechno. „Tohle jsem si nedokázal představit v žádném snu. Nemohou si dovolit hvězdy, ale mají dobrý skauting, poctivé hráče a výborně pracují s mladými kluky,“ zdůrazní. „Jsem zvědavý, jak to bude pokračovat.“

V Hälleviku o Ligu mistrů klub z rybářské zátoky usilovat nemůže, nejspíš najde azyl u bohatších sousedů v Malmö nebo Kalmaru. Žije tím celé Švédsko, které nyní zažívá ve fotbale chmurnější období. Reprezentace je poslední v kvalifikační skupině na světový šampionát navzdory ofenzivním hvězdám Alexanderu Isakovi z Liverpoolu a Viktoru Gyökeresovi z Arsenalu.

Mjällby strhává pozornost fotbalového světa. Jde příkladem.

Zavadil mu bude držet palce a přát si, aby se také se Zbrojovkou, jež usiluje o postup do ligy, dočkal tak silného příběhu. Třeba se jednou potkají v Evropě. „Nikdy neříkej nikdy. Stát se může cokoli, když Mjällby vyhrálo švédskou ligu,“ vypíchne na závěr hlavní pointu.