Česko bere na MS stříbro. Švédsko se nenechalo vybláznit

Stříbro může mrzet. Ale ve výsledku by finálová porážka neměla zastínit, že si čeští junioři prožilo velký turnaj. Švédsko bylo prvním soupeřem, kterého se nedařilo přehrát a vnutit mu vlastní herní styl. Taky vyhrálo všechny sedm zápasů na turnaji. Tady jsou základní fragmenty bitvy o zlato.

Mladíci v červených dresech mleli z posledního. Najednou se povedlo něco, co většinu zápasu vypadalo jako sci-fi. Ve švédské obraně nastal zmatek, panika.

Česko za stavu 0:3 odvolalo brankáře Michala Oršuláka a 22 sekund před koncem maloval asistent Robert Reichel, jak sehrát poslední situaci. Mělo to smysl, naděje ožila.

Při hře bez brankáře se trefili Adam Jiříček a Matěj Kubiesa. Z jasné záležitosti se stalo drama a na kostce svítil stav 3:2.

Jen poslední akce nevyšla a Švédsko se radovalo z gólu do prázdné brány.

Čeští hráči seděli zdrcení na lavičce, padali na kolena. Adam Jiříček plakal a spoluhráči ho utěšovali. Zklamání kontrastovalo s ohromnou švédskou radostí. Na víc už v zápase národní tým ale neměl. Poprvé narazil na soupeře, který sám dlouho nenabídl žádnou chybu.

Česko mělo tři a nebylo v nich nebezpečné. Nedostávalo se do šancí, nedařilo se dostat Švédy do paniky. Navíc se stal malér, který si nikdy nepřejete, aby někdy nastal. Ve druhé přesilovce se Švédsko ujalo vedení, když u vlastní branky špatně zareagovali Václav Nestrašil s Adamem Benákem.

Nejnebezpečnějším momentem v početní výhodě bylo, když Petr Sikora napálil Walleniuse. Střela mu sedla, za stavu 0:0 vyletěla z hokejky kapitána rána jako z děla, ale narazila do švédského bloku.

Soubor kouče Patrika Augusty byl od začátku zápasu disciplinovaný, nedělal hloupé fauly. Ale v jediné přesilovce za celý zápas Švédsko dalo gól. Tyhle momenty soupeři přinesly vedení 2:0, které podpořily jeho taktiku.

Každého soupeře na mistrovství se Česku dařilo přehrávat. Minimálně přicházely fáze, kdy druhá parta měla plnou hlavu pohybu Čihaře, Titlbacha, drzosti Galvase, Jiříčka, důrazu Poletína.

Jenže finále byl úplně jiný příběh.

Švédsko se sestavou, která prakticky celá hraje nejvyšší domácí soutěž dospělých, se nenechalo strhnout. Vyhrálo všechna utkání na MS a takticky vypadalo velmi silně.

Kanadu se dařilo v semifinále dostat do emocí, výborný pohyb otevíral prostory a díry v defenzivě. Švédsko umělo malé nedorazy vždycky ucpat. Podalo velký výkon, který si zaslouží respekt.

Před gólem na 3:0 bylo třeba jasně vidět, proč Ivar Stenberg patří v osmnácti letech k hvězdám švédské ligy a drží si bod na zápas. Projel do útočného pásma, udržel kotouč, nahrál na ránu z první.

Proti českým mladíkům stál ve finále stroj, který neuměli rozbít.

Jestli Česko nemělo celou dobu na turnaji s něčím problém, tak s tvorbou šancí. Jednou zafungovalo, že Tomáš Galvas vletěl do útočné třetiny, měnil směr jízdy, bruslil, hledal před sebou díru. Jindy zabralo vysoké napadání a důraz.

Na začátku za stavu 0:0 se pokusil dvakrát rozklížit švédskou defenzivu Adam Jiříček. Vyletěl mezi útočníky, pak na modré hodil rameny a udělal si prostor. Ale nic se nestalo. Seskupený žlutý val všechno zastavil. To samé, když se na chvíli zdálo, že se rodí přečíslení. Než se dostal puk od mantinelu k bráně, bylo po něm.

Čeští trenéři se snažili míchat sestavou. Měnili obranné páry, útoky. Zapojovali hráče z lavičky Chludila i Draveckého. Švédy z konceptu nedostalo nic, výjimkou se stala až závěrečná power play a malý český vichr.

Když soupeř postupně utekl na 3:0, velký náskok nakonec nepustil. Byla to hradba, kterou zlomit nešlo.