Čeští brankáři jako hit pro NHL. Takhle silná sestava tady ještě nebyla

Jedna střela pod horní tyč, druhá. Pak asi osmkrát vedle. „Ještě jednou to půjde vedle a střídáte mě,“ nadává si Petr Přikryl, který se snaží trefovat horní rohy branky.

Byla to zvláštní scéna. Jeden brankář chytal, další stál před ním a snažil se mu zakrýt výhled. Přikryl, sám bývalý gólman, pálil. Marek Schwarz, někdejší gólman s minulostí v NHL, nahrával.

Reprezentační trenéři pilovali s nejlepšími mladými českými gólmany do osmnácti let, jak se mají chovat, když jim někdo zacloní výhled.

Další dvě rány Přikryl na speciálním kempu trefil, gólman musel zasahovat. „Dobrý, můžeme dál,“ zařval spokojeně.

Generace kluků kolem sedmnácti let by mohla zažít pořádný boom. Na draftu si kluby NHL vybraly v jednom roce maximálně čtyři české brankáře. V létě by jich mohlo být sedm, možná i víc. Tak talentovaná skupina se tady ještě nikdy neobjevila.

Než si začnete malovat obrázek, jak si Česko podmaní v bráně NHL, je ale potřeba vidět kontext. Může to tak být, ale třeba za pět až šest let, pokud se bude všechno vyvíjet ideálně. U brankářů trvá cesta do dospělého hokeje celkem dlouho a proměnných na jejich cestě existuje zaručeně nejvíc.

Jestli je u hráče zásadní psychika, u brankáře rozhoduje násobně víc. Potřebuje si určité situace odžít, naučit se zapomínat na góly, jako když ve tmě rozsvítíte světlo. Cvak, je to pryč.

„Je potřeba vidět věci reálně. Kluci mají hodně talentu, ale současně je čeká hodně práce,“ přikývne i na kempu brankářů reprezentací U17 a U18 Marek Schwarz. „Do toho i záleží, na jaké lidi v budoucnu narazíte, potřebujete, aby vám věřili. Všechno je strašně zamotané. Ale už tady nějakou chvíli pracuju, mám možnost porovnání,“ říká bývalý brankář, který to dotáhl do St. Louis.

Co tím porovnáním myslí? „Jsme dobří,“ rozzáří se.

Povedený směr v Česku je, že se po brankářích nechce, aby působili jako vyřezaní podle jedné šablony. Není cílem, aby byli stejní. Svaz nic takového do klubů nehustí.

„Trenér brankářů z New Jersey nám na semináři říkal, v čem se mu líbí kluci z Česka. Když dostane Fina, nemusí ho vidět, ale bude vědět, jak chytá. U našich kluků uvidí vždycky něco jiného,“ nadechuje se Přikryl, šéf gólmanské komise na svazu. „Výhoda je, že v klucích nepotlačujeme smysl chytání puku.“

Pokud máte brankáře, kteří jsou vedeni stejným směrem, stane se, že jim můžete i dávat góly stejným způsobem.

Stačí ho najít a vyhráli jste, porazili jste ho a pak i toho dalšího.

„Když vybíráme kluky v patnácti letech do reprezentací, koukáme se na něj tak, že nemusí dělat zákroky úplně správně podle šablony. Ale jestli umí chytit puk. Je jedno, jak to dělá. Techniku do něj dostaneme,“ říká Přikryl.

Budoucnost se u brankáře odhaduje mnohem hůř než u hráče v poli. Kluby NHL si pravděpodobně na příštím draftu vyberou v prvním kole dva Čechy. Vědí, že Adam Novotný má dobrou střelu. Udělají mu prognózu, že může mířit na pozici ve druhém nebo třetím útoku, když se bude dál rozvíjet. Vojtěch Čihař je pracovitá včela s potenciálem létat ve třetí formaci a být i z větší hloubky sestavy produktivní.

Když vezmete brankáře, nikdy nevíte, co přijde.

Vidíte jen předpoklad, výšku, jestli je dobrý atlet a jak bruslí.

Ale jestli se do NHL opravdu dostane a kdy? Karla Vejmelku si Nashville vybral až jako 145. v pořadí. Nikdy v něm ale reálně neviděl gólmana, který může ligu chytat. Utah (původně Arizona) ano, vzala si ho přímo z Komety, když mu bylo 25 let, a dnes je jasnou jedničkou týmu.

Před ním kluby na draftu 2015 braly jedenáct jiných brankářů a pouze Mackenzie Blackwood odchytal víc zápasů než Vejmelka.

NHL nyní chce hlavně velké brankáře, kteří skvěle bruslí a dovedou se hýbat. „Když to shrnu, musíte umět všechno,“ pokrčí rameny Přikryl. Na semináři do mladých českých brankářů hrnul detaily, jak reagovat na zacloněný výhled.

Počítá se hlavně s tím, že se brankář musí chtít učit. Potřebuje pochopit, že to bude dělat dlouho. „Základní je, aby kluci měli v sobě, že se chtějí vzdělávat sami,“ souhlasí i Schwarz.

Nefunguje to tak, že teď vidíte osmnáctiletý poklad a hned si odškrtnete, že Česko má hotového brankáře. Často je vidět i v dospělé kategorii, že gólmani přijdou v nějakém stavu do Plzně nebo Litvínova, kde jsou špičkoví trenéři Rudolf Pejchar a Zdeněk Orct. Pod nimi pak vystřelí klidně kolem pětadvaceti ke smlouvě v NHL.

„Trendy se neustále posouvají, dva roky tady na něčem budeme s mladými brankáři dělat v klubech i na reprezentaci. Oni odejdou ven a pak se může chytání zase změnit. Vy se musíte pořád vyvíjet, abyste měli v profi hokeji místo,“ popisuje Schwarz realitu.

Na kempu s mladými reprezentanty taky zazněl důležitý postřeh. Talentovaní gólmani neslyší od reprezentačního štábu, že jsou vyvolení. Spíš je současná pozice musí motivovat k dalšímu rozvoji. „My, trenéři, jim dáme návod, že zásadní je se pořád učit a neustále pracovat naplno, maximalizovat trénink. Vůbec bych neřešil styl, ale ať chce brankář chytit každý puk,“ říká Schwarz.

Aspoň jednou si v aktuální sezoně NHL stouplo do brány osm českých gólmanů. Často se u nás mluví a píše, že jsme velmoc. Zatím je to ale spíš přání a trochu růžové podávání reality.

Je úspěch, že se gólman dostane do nejlepší ligy světa? Jistě a velký. Ale mluvit o velmoci je odvážné, když z osmi brankářů můžete jen o třech říct, že jsou jasné jedničky a nikdo je nesklepne dolů. Lukáš Dostál je oporou Anaheimu, Karel Vejmelka září v Utahu a Daniel Vladař má pevné místo v Philadelphii.

Ani jeden ale zatím nepatří do organizace aspirující na Stanley Cup. Takže velmoc?

Dostáváme se k tomu, co říkal Schwarz. Pokud čeští brankáři odcházejí bojovat o NHL s nastavením, že jsou zvyklí pracovat, mají základ, na který mohou nabalovat další věci. Pak musí někomu sebrat místo.

Kolik zatáček a nových cest potřebuje brankář objevit, aby se dostal k vysněné metě, je vidět třeba na příkladu Jakuba Dobeše v Montrealu. Čtyřiadvacetiletý gólman je za mořem už desátou sezonu.

Klub s ním vyhrává nejvíc zápasů, ale nejvyšší plat má Samuel Montembeault, velkým pokladem organizace má být jedenadvacetiletý Jacob Fowler. Pořád ho čeká boj. Teď má Dobeš nejvíc zápasů v týmu. Je lepší a lepší. Ale říct, že Canadiens jsou jeho? Ne, pořád ne, i když se za deset let práce dostal hodně daleko.

Aktuálně největší nadějí na průnik do NHL je Michael Hrabal (21), další zástupce školy dvoumetrových brankářů. Zatím chytá na univerzitě v NCAA, ale podepsáno už má v Utahu.

„Míša je prvním z našich brankářů, který je vysoký a má aktivní tělo. Snaží se chytat aktivně rukama, dřív velcí kluci spíš střely blokovali. A tohle je teď trend, chytat. Dřív se stačilo jen dobře postavit. Dnes po brankářích chceme, aby je výška nijak neomezovala v obratnosti,“ rozebírá ho Přikryl. Hrabala dobře zná ze Sparty, odkud talent odešel před čtyřmi roky do Ameriky.

Michal Oršulák, Tobias Trejbal, František Poletín, David Vermiřovský a další mají v tuhle chvíli talent. Kluby NHL je mají na seznamech a v závěru sezony chtějí vidět, jak se vyvíjejí.

Nejspíš si je někdo v draftu vezme.

A dál? Jsou před nimi roky práce, aby se dostali do bodu jako Hrabal, že mohou myslet na boj o NHL. Potom přijde další dlouhá doba, aby se ti nejlepší dostali do pozice jako Dobeš v Montrealu, kdy mezi elitou reálně jste a řešíte, jak si urvat větší prostor.

V tu dobu se pak zjeví třeba někdo jako před rokem Michal Postava v Brně, o němž se v době draftu za mořem vůbec nevědělo. Před rokem vyhrál titul po první sezoně v extralize a podepsal smlouvu s Detroitem. Nyní chytá na farmě a ve 24 letech pracuje na tom, aby se dostal do NHL.

„Kde naše mladé kluky vidím?“ zastaví se na chvíli Schwarz. „Máme tady na kempu nejlepší brankáře ročníku. Další kluky máme v kanadské juniorce, kteří jsou na hodně vysoké úrovni. Jestli všichni budou dál takhle pracovat, každý z nich má potenciál se posunout do dospělého hokeje. Neříkám do NHL, ale do dospělého hokeje určitě.“

Už to je velká věc. Nezhasnout, nespadnout dolů a hokejem se živit. Od roku 2017 kluby NHL draftovaly celkem 15 českých brankářů, zachytali si ji čtyři. Stabilní místo mají dva – Lukáš Dostál a Jakub Dobeš.

Krutý svět? Ano je. U brankářů platí víc než jinde: talent je pouze začátek.