Kondelík se osvědčil, v NHL vyskakuje další dlouhán

Centimetry přitahují skauty NHL a samozřejmě zajímají i trenéry. Najít hráče, který se blíží dvěma metrům a navíc disponuje dobrým pohybem, je poklad.

Tím spíš, když se trenérovi profiluje do konkrétní role a samotný hráč se v ní cítí dobře.

Přes čtvrteční porážku ve Švédsku 1:3 poslala hokejová reprezentace domů i jednu dobrou zprávu. Příběh by se mohl jmenovat Jakub Lauko a dvě věže.

Bývalý útočník Bostonu je energický borec, který dovede hrát celkem ostře, sráží se a taky dal Švédům jediný gól. Ale to není úplně hlavní věc.

Zajímavější je, jak fungovala jeho spolupráce s hráči nad 190 cm, které měl vedle sebe. S Jáchymem Kondelíkem a Danielem Kurovským vypadali velmi slušně.

Kondelík narážku na fantasy od J. R. R. Tolkiena, kterou Lauko zná i pozpátku, přijal s úsměvem: „Přiznám se, že nikdy jsem Pána prstenů moc nesledoval, Laukičovi to říkat radši nebudu. Ale z tohohle radost mít bude. Už jsem viděl, že tahle hláška kolovala na sociálních sítích.“

Do rychlého hokeje, který by chtěl trenér Radim Rulík vždycky praktikovat, se velcí a obratní hráči hodí. Ne proto, že by pouštěli hrůzu a šel z nich strach.

Kdepak. Bývávalo. Na rychlém hokeji by se měli podílet okamžitým přesouváním se k bráně, kde cloní brankáři, vyhráváním soubojů, bleskovou distribucí kotoučů.

Dnes se u velkých hráčů vsází na dlouhé paže, dosah hokejky nebo techniku. Jedním z nejzajímavějších v NHL je třeba útočník Tage Thompson, který hraje za Buffalo a na posledním MS získal zlato s USA.

Charakteristická je pro něj výjimečná střela, skvělá technika. Váží metrák, měří 197 cm. Ideál, kam by se dnes velký útočník měl blížit? „Asi se to tak dá říct. Je hodně šikovný,“ přikývne Daniel Kurovský. Taky útočník kategorie „190 cm plus“.

Jeho story je hodně zajímavá.

Je stejný ročník jako Martin Nečas nebo Filip Chytil, kteří patří do NHL. Postupně dozrával ve slibného útočníka. Ale po MS do 20 let přišla stopka.

Nateklo mu koleno, zjistilo se, že má přetržený vaz v koleni, a dva roky prakticky vynechal. Za dvě sezony 2018-20 odehrál jen 26 zápasů. Za ročník 2021/22 přidal jen 15 utkání.

Na reprezentační sraz přijel jako jeden z lídrů Třince, nejlepšího týmu extraligy. „Nejsem spokojený,“ zavrtěl hlavou, když spustil o své výkonnosti. „Umím hrát mnohem lépe. Doufám, že navážu na to, co jsem předváděl dřív,“ cítí sám, že tohle by měl být teprve začátek.

Přitom s devíti góly je společně s Liborem Hudáčkem nejlepším střelcem Třince, což není zrovna mizerná vizitka.

Na dotaz Seznam Zpráv, jestli opravdu dovede hrát lépe, se usmál: „Myslím, že jo.“

„Dělal jsem si srandu, že zraju jako víno. Tak příští rok až dva by to mohlo být ještě lepší. Čtyři roky dozadu jsem měl zranění, které mě zabrzdilo, a pořád to nebylo ono,“ vysvětloval svůj pohled Daniel Kurovský.

Velký hráč pochopitelně může použít tělo, s někým praštit u mantinelu. Podobné akce se nezakazují. Jen primárně musí mít souboj efekt, to znamená, že by mělo být hlavním cílem získat puk, ne vyřadit protihráče i sebe ze hry.

Jáchym Kondelík například dovede používat tělo dobře. Je znát, když se objevuje v roli, kde se cítí komfortně. „Chtěl bych být i v extralize jedním z nejlepších defenzivních hráčů. Snažím se věci do obrany plnit v Pardubicích i tady v reprezentaci,“ vysvětluje, kde sám sebe vidí.

Ne, že by rezignoval na útok. Ale všimněte si, jak dovede vyplnit prostor, natáhnout dlouhé ruce s dlouhou hokejkou, tím pádem stojí v kruhu a operuje u mantinelu.

Na užších hřištích přednosti podobných hokejistů vyniknou ještě víc. „Dopředu můžu taky sem tam něco dělat. Ale zakládám si na tom, abych pracoval dobře dozadu. Baví mě, když můžu chodit na oslabení, tohle je moje role,“ ubezpečuje Kondelík.

A zmíněná hokejka funguje jako závora, která občas zaklapne a nejde se přes ní dostat. „Nikdo moc nečeká, že ji mám takhle dlouhou. Protihráč si myslí, že už jsou pryč. Já mám štěstí, že na něj ještě občas dosáhnu,“ rozebírá svůj benefit.

Kondelík ve čtvrtek proti Švédsku v českém dresu vynikal. Kouč Rulík s ním byl spokojený, ale nechtěl moc rozebírat jednotlivce: „Přes porážku řeknu, že celé mužstvo zápas odmakalo. Všichni se snažili a nechali na ledě síly, které mají. Někomu se zápas vydařil víc, někomu méně, což je normální. Jáchym ale rozhodně výškou a pracovitostí hodně pomohl. Ale nejenom on.“

V útoku pro olympijské hry není tolik místa jako mezi obránci. Pokud pak vezmeme v úvahu pracovní zařazení Jáchyma Kondelíka, kolik času hraje v Pardubicích a že Rulíka na žádné akci nezklamal, šanci má taky.

Dá se o něm uvažovat jako o alternativě, kdyby byl zraněný Radek Faksa, který je momentálně jedničkou mezi defenzivními českými centry. Vrátil se do Dallasu a na téhle pozici pořád patří k osvědčeným hráčům v NHL.

Kondelík by klidně mohl být hned za ním, pokud si udrží výkonnost.

V plánech pro olympiádu bude i nejvyšší český hokejista současnosti Adam Klapka. Kolos měřící 203 cm je hlavně ranař, jiný typ než Kondelík nebo třeba Radim Zohorna, který je teď v nominaci na Finské hokejové hry.

Klapku si Rulík vyzkoušel na posledním mistrovství světa, jen tam se hrálo na kluzišti nejširších možných rozměrů. Na užším je důrazný Klapka mnohem lepší.

Možná se mezi obry procpe ještě jedno jméno, které Rulík zná.

V noci na sobotu by měl první utkání v NHL odehrát Jaroslav Chmelař, který se do New York Rangers dostal postupně přes Finsko a univerzitu a pod současným reprezentačním trenérem nastoupil na MS do 20 let.

Rangers mají na farmě talentovaného Gabea Perraulta, ale kouč Mike Sullivan potřeboval pracovitého hráče do spodních řad, tak ukázal na Čecha. „Je to náš nejlepší hráč z farmy,“ ohlásil novinářům.

Chmelař je hráč, který má před sebou ve 22 letech pořád velkou budoucnost. A hraje přesně tak, jak od velkého hráče chcete – neprohrává souboje, těžko se obchází a splní jakékoliv defenzivní zadání. K tomu umí být slušně produktivní.