Mistrovství světa už nebude jako dřív. Čertík Ambühl se stal jeho symbolem

Když Zbyněk Irgl viděl to zběsilé tempo na prvním tréninku hokejistů Davosu, kam dorazil krátce před startem play-off, aby jako střelec pomohl týmu ke švýcarskému titulu, pomyslel si: „Co tady budu dělat?“

Tehdy šestadvacetiletý útočník kvapně na začátku roku 2007 vyrazil na první zahraniční misi z Vítkovic, se kterými neprošel do vyřazovací části extraligy. Praštilo jej do očí nasazení jako v zápase. Všiml si také drobného forvarda, co kmital jako motorová myška a jemuž všichni říkali přezdívkou Büeli.

Andres Ambühl dělal každou obrátku na maximum. „On je čertík na ledě,“ usměje se Irgl. Pro Seznam Zprávy vzpomíná na ikonického hráče švýcarského hokeje. „Světového,“ upřesní.

Pravda. Když dnes čtyřiačtyřicetiletý Irgl, vicemistr světa z Rigy 2006, sleduje coby expert ve sportovní penzi, jak o tři roky mladší čertík Büeli zase nechybí na světovém šampionátu, jehož se stal pro mnohé fanoušky v Evropě symbolem, fenoménem, jen žasne: „Neskutečné.“

Ambühl se v Davosu už rozloučil s klubovou kariérou, ale teď ještě vylepšuje svůj odkaz na mezinárodním ledě. Mistrovství světa v Herningu a Stockholmu je jeho jubilejní dvacáté, čímž opět posouvá vlastní rekord. Každou sezonu končí v květnu na tomto turnaji, tak jak jinak zakončit i celou svou hokejovou pouť?

Trenér Patrick Fischer ví, proč má pro něj slabost.

„Být součástí národního týmu po takovou dobu je neuvěřitelné. Jo, Büeli výkonnost možná neměl poslední dvě sezony až takovou, ale líbí se mi řešení trenéra, že ho chtěl do mančaftu kvůli zkušenostem, vždycky ho podržel a vzal si ho k sobě. Ukončit kariéru 20. mistrovstvím světa se bude hodně těžko někomu překonávat,“ uznale Irgl pokyvuje. „Každý rok končit sezonu kolem 20. května, to fakt klobouk dolů, že vůbec vydržel fyzicky. Neměl tak plnohodnotnou letní přípravu jako ostatní kluci.“

Druhý je v počtech šampionátů s 16 účastmi rovněž Švýcar, bývalý obránce Mattias Seger. Ambühl rozšířil bilanci zápasů na mistrovství světa na 148. Další zářez přidá ve čtvrtečním čtvrtfinále proti Rakousku. A ještě více uteče bývalému bekovi NDR Udovi Kiesslingovi (119 utkání) a někdejšímu útočníkovi Československa Jiřímu Holíkovi (109). Celkem má ve švýcarské reprezentaci na kontě 349 zápasů.

Účastník pěti olympijských her loni pomohl Švýcarům ke stříbru z Prahy, tím vyrovnali historický úspěch z let 1935, 2013 a 2018. „Pro švýcarský hokej je to obrovská ikona, ale myslím, že i pro světový. IIHF by se s ním měla na úrovni rozloučit,“ přemítá Irgl.

V Davosu si na krátké mistrovské misi povídal hlavně s krajany Josefem Marhou, Petrem Tatíčkem a zraněným Václavem Varaďou. Ze švýcarských spoluhráčů měl nejblíže k respektovanému kapitánovi Retovi von Arxovi, který bydlel ve vedlejším domě. A k Ambühlovi, s nímž nastupoval v jedné brázdě.

„Tehdy byl největší osobností Reto. Měl největší slovo v šatně, vůdce. Ale Büeli měl už tehdy jméno, byl hecíř,“ popisuje Irgl.

Hokejově si sedli okamžitě. „Když byl mladší, hrál ještě více na puku. Ale byl vždycky bojovník. Uměl získat puk, nahrát, dát gól. Strašně dobře se s ním hrálo,“ líčí. „Měl jsem rád kluky, co dobře bruslili, podobné typy. To byl přesně on. Každé střídání odmakal, měl to v krvi. Nikdy nic nevypustil.“

Byť je Ambühl vysoký 176 centimetrů, hokejové srdce má veliké, což je znát z každého souboje, dohrávání soupeřů u mantinelu se nikdy nevyhýbal. „On se toho nebál, to vidíte dodneška,“ oceňuje Irgl. „I mladým hráčům říkám: Kluci nejde o to, jestli jste malí, nebo velcí, ale jde o vaši vnitřní energii. Pokud ji máte, nezáleží na tom, jak jste urostlí. A pokud ji nemáte, de facto ani hokej v dnešní době nemůžete hrát.“

Energie Ambühla je silná. I proto rychle mezi ním a Irglem vznikla fajn chemie, jež výrazně přispěla Davosu k titulu. „Opravdu výborný kluk, kamarádský, usměvavý, s dobrým srdcem. Dodnes ho mám rád a přeju mu v kariéře všechno, co se mu povedlo. Přeju mu jen to dobré,“ povídá Irgl, který se trefil v play-off osmkrát.

Teď pozoruje odcházení malého velkého muže ledové hry, který si při demolici Maďarska připsal další milník - stal se nejstarším autorem hattricku na mistrovství světa.

„Myslím, že to je jeden z dalších rekordů, který už nikdo nepřekoná. On je vážně neuvěřitelný, ať už na ledě nebo v kabině. Jsem na něho hrdý. A zároveň také šťastný s ohledem na všechno, čeho dosáhl. Je úžasné vidět, jak i v tomto věku hraje na tak vysoké úrovni,“ citoval útočníka Christopha Bertschyho oficiální web turnaje.

„Měli jsme dobrý večer,“ prohodil Ambühl suše, bez emocí. „Celou dobu jsme hráli tak, jak byla potřeba, nic jsme nepodcenili.“ A pak přeci jen šibalsky dodal: „Jo, tak ten hattrick je pěkný bonus. Timo Meier mi ráno u snídaně řekl, že večer nasázím hattrick. Měl by něco takového říkat častěji.“

Když přišel po utkání do kabiny, bylo v ní podezřelé ticho. Spoluhráči předstírali, že velkolepý počin svého lídra ignorují. Sedl si na své místo a v tu chvíli na něj za hlasitého skandování „Büeli“ vylili, co se dalo. I to je důkaz, jak je chlápek, co se děsí hadů, nesnáší dršťkovou polévku a poslouchá švýcarskou rockovou kapelu Patent Ochsner, oblíbený.

„Je to šílenec. Když s ním hrajete, tak si ani neuvědomujete, co všechno na ledě dělá. Hrát proti němu taky není žádná sranda, své o tom vím ze sezony. Jeho čísla jsou neuvěřitelná, ohromující. Dochází mi pro něj slova,“ řekl švýcarský zadák Christian Marti. „Nejspíš máme odlišné geny. Vyrostl na horách, pravděpodobně chodil každý den hodinu do školy a pak zase zpátky. Každý by tady chtěl, aby mu vydrželo zdraví a hrál hokej do takového věku. Asi není člověka, který by mu kariéru nezáviděl.“

Oblíbený je Ambühl hlavně v Davosu, za který debutoval v sedmnácti. Až na tři roky v Curychu a jednu sezonu na farmě v Hartfordu v AHL v něm strávil celou kariéru, získal s ním šest titulů. Třikrát vyhrál Spengler Cup. Je hokejový blázen, když klubové vedení hledá nové hráče, ptá se veterána, co si o posile myslí. Hokejem žije, není typem hráče, který si udělá trénink, jde na zápas a nestará se, kdo a kde hraje.

„Hlídá si všechny ligy, my ani nepotřebujeme skauta. Prostě mu řekneme jméno a on nám dá informace,“ se smíchem hlásil sportovní ředitel klubu Marc Gianola v rozhovoru pro server nau.ch.

Teď má Ambühl před sebou poslední hráčskou výzvu; chtěl by odcházet s plackou na krku. „Ve čtvrtfinále by Rakousko měli udělat,“ věří Irgl. „Pro Švýcary je škoda, že kvůli zranění vypadl Nico Hischier, obrovská ztráta. V New Jersey už nějakou dobu dělá kapitána, má velké zkušenosti. Ale i tak mají kvalitu,“ dodává bývalý český reprezentant.

Tehdy v Davosu to pro něj byl jediný titul v krásné kariéře. Vyšlo to i díky chemii s čertíkem Büelim, který se stal symbolem světových šampionátů. Pro celou generaci fanoušků už nebudou, co bývávaly. Třebaže ten příští se koná ve Švýcarsku, bude bez něj. „Po tomto končím,“ potvrdil.

Jaromír Jágr se tak nejspíš ještě nějakou chvíli nemusí obávat o rekord nejstaršího střelce (43 roků) na mistrovství.