Sto bodů v NHL pro Nečase. Takhle daleko nedošly ani české legendy

Regionální televize se Martina Nečase před zápasem s Calgary ptala, jak moc by si přál zlomit metu 100 bodů. „Chtěl bych se na tohle číslo dostat. Moc hráčů od nás se sem nedostalo,“ opatrně pronesl útočník Colorada.

Po zápase proti Vegas se dostal na 99 bodů a zbývaly tři zápasy do konce základní části NHL. Hned příště proměnil parádní nájezd proti Edmontonu. Jenže pokud k nim dojde za vyrovnaného stavu a mají řešit, který tým dostane bod navíc, do statistik se takové góly nepočítají.

Vyšlo to až v noci na středu proti Calgary. Od pravého mantinelu nahrál Nečas na střed, pak puk doputoval k Nathanu MacKinnonovi, který ho při power play soupeře dopravil do prázdné brány. Všichni hráči Avalanche se okamžitě sjeli k Nečasovi. Vychutnali si, že se dílo povedlo.

Český útočník pak parťáky objímal déle než obvykle. „Jsem rád, že jsme vyhráli 3:1 a jsem i moc rád, že jsme Martymu pomohli ke 100. bodu. Byl to náš cíl,“ řekl pak MacKinnon.

V celé éře NHL dosud platilo, že na trojciferný součet gólů a asistencí dostali jen dva Češi – Jaromír Jágr a David Pastrňák. Pastrňák se navíc teď dostal počtvrté v řadě, takže premiérové má Česko za mořem dva stobodové hráče. „No, tohle moc neznám,“ komentuje se smíchem český úspěch Patrik Eliáš, který v NHL poznal, že dostihy v produktivitě ovlivňuje i týmová strategie.

Za mořem odehrál 20 sezon, je druhým Čechem po Jágrovi, který se dostal na větší historickou metu, posbíral přes 1000 bodů. Ale na stovku za jednu sezonu se nedostal nikdy. Přesněji řečeno, nikdy mu to nebylo dovoleno.

Hrál za New Jersey v éře, kdy klubu šéfoval Lou Lamoriello, který hráče řídil vojenským drilem. Nesměli si vybírat vysoká čísla na dres, nesměli mít moc dlouhé vlasy ani vousy kromě play off. Všechno podřizoval režimu, že celek je nejvíc. Kdyby někdo chtěl vystupovat mimo systém, skončil a šel jinam.

„V tu chvíli je to šíleně těžké,“ vybavuje si Eliáš dávný moment. Hráči ještě nebylo třicet, cítil se na vrcholu formy a z měření s konkurencí poznal, že je jedním z nejlepších v lize. „Víte, že ve vás je třeba něco trochu navíc, můžete být úspěšný, sbírat víc bodů, pomoci týmu ještě něčím dalším,“ pokračuje.

Jenže klíčem číslo jedna pro Lamoriella byl Stanley Cup, Eliáš ho pak dvakrát zvedl nad hlavu.

Logicky ani Martin Nečas nedával okatě najevo, že stovka je jeho cíl. Kdo by ji nechtěl? Ale lepší o ní mluvit dopředu opatrně. Jeho kouč Jared Bednar není tak tvrdý, jak býval Lamoriello, a proto si i novináři dovolili položit otázky, zda se tým na konci základní části zaměří na Nečase. Pomůže mu, aby došel na velký milník? Lamoriello by někoho takového asi nechal vyvést ze sálu a nechal by mu pravděpodobně roztrhat akreditaci.

Bednar na to šel jinudy. „Moje priorita to není, jeho možná,“ usmál se a pokračoval. „Řeknu vám, že Marty hraje skvěle každou minutu, kdy jde na led, takže mu čas rozhodně nebudu brát. Zaslouží si každé střídání a roli, kterou v týmu má. Dostane hodně příležitostí, aby se zkusil na stovku dostat,“ pronesl, když zbývalo pět utkání do konce základní části.

Trenér v Calgary nasadil Nečase i s dalšími ofenzivními poklady na led. Obyčejně by českého útočníka bránit náskok 1:2 neposílal, jeho přednosti jsou jinde než v pečlivé defenzivě. Sestava s ním šla dát gól, ideálně tak, aby se Nečas dotkl puku a připsal si 100. bod.

Povedlo se.

Nečas tak nedopadne jako Petr Nedvěd. Když byl někdejší útočník Pittsburghu v roce 1996 jen jeden bod od velké mety, nezlomil ji. Těsně pod stovkou zůstaly i jiné české hvězdy zmíněný Patrik Eliáš nebo Milan Hejduk. Nikdy se na „metu 100“ nedostaly ani hvězdy jako Jarome Iginla, Mike Modano, Pavel Dacjuk nebo Anže Kopitar.

„Zpětně si uvědomíte jinou věc,“ s nadhledem popisuje situaci dnes Patrik Eliáš. „Sebeobětavost ve prospěch týmu je mnohem důležitější. Abyste došli za pohárem, nezáleží na jednotlivci, vždycky ho vyhraje tým, kde se nejvíc obětuje 23 hráčů a trenéři. Všichni dají ze sebe něco pryč, aby fungoval celek. To je pak nakonec nejcennější,“ nelituje Eliáš, že se nikdy naplno nemohl opřít do soutěže o nejproduktivnějšího hráče NHL.

Dva poháry (2000 a 2003) bere jako mnohem vyšší odměnu. Přitom kdyby hrál jinde než v defenzivně sešněrovaných Devils, patřil by nejspíš do Síně slávy. Komise ho zatím pořád opomíjí, protože z individuálního hlediska nevyčníval nikdy tolik. Přesně tak si to ale jeho šéf přál a tady viděl i jedinou možnou cestu k úspěchu.

Na Martinu Nečasovi se dá dobře dokumentovat, jak se hokejový svět změnil. Eliáš vyhrával s Devils poháry před výlukou NHL (sezona 2004/05), kdy platila i jiná pravidla. Mohlo se víc držet, hákovat, srážet hráče bez puku.

Teď jsou hokejové zákony daleko přísnější a nahrávají útočné hře. Tehdy se hrál za mořem jiný hokej, kde rozhodovala síla. Nikdo vám nemohl ujet, když jste ho dobře chytili. Proto i všechno nahrávalo defenzivním systémům.

Dnes je Colorado jedním z největších favoritů na Stanley Cup. V kádru má jednoho z nejlepších obránců ligy Calea Makara. Nikomu nevadí, že se občas nevrátí dozadu. Klíčové je, co dovede směrem do útoku.

Největším esem týmu je Nathan MacKinnon, který 100 bodů zlomil počtvrté v řadě. S Nečasem jsou nejrychlejší dvojicí v lize. Nikdo jiný takhle silné duo vedle sebe postavit nemůže. „Je to podle mě nejlepší lajna NHL,“ říká na přímý dotaz Seznam Zpráv Milan Hejduk.

Bývalý skvělý střelec v Denveru stále žije, hraje za starou gardu Colorada a tým má pořád pod dohledem. „Martin hraje podobný hokej jako MacKinnon. Vezmou puk, táhnou akci přes střední pásmo a jedou sami. Oba hrají výborně,“ říká ke spolupráci Nečase s kanadskou superstar.

„Hrát se špičkovými hráči není jednoduché. Ono to sice vypadá snadně, že body naskakují. Ale ne každý s těmi nejlepšími může hrát,“ přidává ještě k Nečasovi a MacKinnonovi. Milan Hejduk si prošel navlas stejným příběhem.

Když se hledalo, kdo by mohl hrát s největšími hvězdami Joem Sakicem nebo Peterem Forsbergem, on se ukázal jako ideální kandidát. „Jde o to, že jim musíte umět i nějak vyhovět a dát jim určitý servis,“ popisuje bývalý útočník, který v letech 1998-2013 nastřílel za Colorado 375 gólů.

Jakmile se vedle vás objeví někdo s hvězdnou aurou, hrozí určitý automatismus. „Když jste vedle nich na začátku, přirozeně se jim snažíte dávat každý puk, což je pak často na škodu,“ přikývne Hejduk. Na dominantní borce vedle sebe je potřeba si zvyknout: „Bylo to vidět i v nároďáku, když najednou dostal Jarda Jágr kluky, co s ním v klubu nehráli. Dostával nahrávky, které ani neměly přijít, protože byl pokrytý. Dáváte mu puk z respektu, ale tím si musíte projít.“

Cesta, jak hrát nejlepší hokej vedle největších hvězd, je, že i vlastní sebevědomí posunete trochu na jejich úroveň. „Postupně přijdete na to, že takový hráč na sebe obranu natáhne a pro vás vznikne prostor. Můžete toho využít, udělat kličku, dát gól, nebo na sebe natáhnout pozornost, která zase uvolní hvězdu,“ vypočítává Milan Hejduk.

Colorado před uzávěrkou přestupů rozšířilo kádr o útočníky Nazema Kadriho (momentálně zraněný) a Nicolase Roye, získalo i defenzivnějšího beka Bretta Kulaka. Nachystalo se, aby bylo mohutnější a se širším kádrem. Před čtyřmi roky hodně podobnou cestou vyhrálo Stanley Cup a může sem dojít znovu.

Úkolem Martina Nečase bude, aby dál hrál jako stobodový hráč, tedy jako hvězda.