Článek
Veškerá sportovní pompa se ovšem ve Rwandě bez kritiky neobejde. Paul Kagame, hlavní představitel vládního režimu v malém africkém státě zhruba o rozloze Moravy, bývá opakovaně označován za diktátora. A s tím se pojí otázka, zda sport nezneužívá jako pouhé pozlátko. K vylepšení vlastního obrazu a odvádění pozornosti od negativních aspektů svého pánování. K takzvanému sportswashingu.
Jiné spojení z angličtiny už se vžilo ve sportovním prostředí pod značkou Visit Rwanda (Navštiv Rwandu). V hornaté zemi plné zeleně se loni v září konalo úspěšné mistrovství světa v silniční cyklistice, na kterém se předvedl a v hlavním závodě zvítězil už zmiňovaný Pogačar.
Formule sem podle blíže nespecifikovaného plánu zamíří po roce 2030, na plných deset let. Do Afriky se vrátí po mimořádně dlouhé pauze, poprvé od návštěvy jihoafrického okruhu Kyalami v březnu 1993.
„Vítám vás u události, kterou si bude historie pamatovat jako jeden z největších dní formule 1,“ spustil generální ředitel organizace Stefan Domenicali, když představil vizi, s jakou závodní podnik hodlá opět expandovat na trhy do dlouho opomíjené Afriky.
Výběr dějiště působí logicky. Ve Rwandě sice žádná trať zatím nestojí a stavební práce teprve započnou, země se ale masivně vyvíjí. Vzdělanostně, v průmyslu, službách, vědě, technologiích i obecně ekonomicky, když poslední roky pravidelně atakuje desetiprocentní hranici v reálném růstu HDP. I proto si vysloužila přezdívku „Švýcarsko Afriky“.
„Každý, kdo přiletí do hlavního města Kigali, bývá v šoku, protože má pocit, že přistál někde ve Švýcarsku nebo v Singapuru. Za posledních třicet let země zažila ohromný rozmach, je bezpečná a po zákazu plastových igelitů i zavedení komunitních prací neuvěřitelně čistá. Mnohé země na kontinentu chtějí být jako Rwanda,“ přibližuje afrikanista Jan Záhořík, jenž působí na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.
Pozitivní pohled na dnešní, čistou Rwandu:
The beauty of Rwanda 🇷🇼 Africa, its clean and green 🌳 pic.twitter.com/53d4iQaObJ
— Typical African (@Joe__Bassey) July 10, 2025
Jak vysvětluje a jak také vyplývá z hesla Visit Rwanda, vláda investuje do sportu za účelem tvorby nových pracovních míst a rozvoje turistického ruchu. Strategicky se zaměřila například na Los Angeles, kde sponzoruje basketbalový celek NBA Clippers a také Rams, kteří hrají americký fotbal (NFL). V evropském fotbalu logo se zmiňovaným spojením naleznete na dresech gigantů – francouzského šampiona Ligy mistrů Paris St. Germain, španělského Atlétika Madrid, potažmo v Anglii u menšího klubu Aston Villa.
A to se dřív heslo objevovalo i na trikotech Bayernu Mnichov s Arsenalem. Bavorský celek spolupráci omezil na mládež, z komerční dimenze na čistě sportovní rozvoj akademie v Kigali. Ten londýnský pak smlouvu neprodloužil. Když ale na konci uplynulé sezony po 22 letech slavil titul v Premier League, nápis na rukávech ještě měl. Postaral se tak Rwandě o další velkou reklamu.
A group of Arsenal supporters have protested against the club’s ‘Visit Rwanda’ sponsorship and called for the deal to be ended before next season.
— The Athletic | Football (@TheAthleticFC) April 22, 2025
Gunners For Peace has launched a video mocking the sponsorship, entitled ‘Visit Tottenham’.
The campaign group will hand out… pic.twitter.com/7XL1H5Plp6
Moc velkou oblibu u fanoušků Gunners si ale tenhle detail nevydobyl. Naopak se stal terčem protestů a žádali o jeho stažení. Do módy dokonce přišly i bannery s nápisy Visit Tottenham, a to už tady něco znamená: některé příznivce Arsenalu heslo štvalo natolik, že by radši propagovali svého úhlavního nepřítele, souseda a rivala ze severu města, kterému jinak nemohou přijít na jméno.
Střet pokroku s násilím
Proč? Kagameho zřízení má totiž k demokracii hodně daleko. Ve volbách vítězí s 99 procenty hlasů, systematicky likviduje politickou opozici a dále s pomocí povstaleckého hnutí M23, které podporuje, drancuje sousední Demokratickou republiku Kongo, kde se nachází obrovská ložiska zlata, tantalu, kobaltu a dalších vzácných nerostů.
„Režim má určitě řadu much a stinných stránek, dnes už se o tom tak nemluví, ale hlavně v dřívějších dobách se o různých opozičních předácích říkalo, že ‚byli zmizeni‘, ať už to znamená cokoli. Řada z nich pak odcházela do exilu,“ doplňuje Záhořík.
Nejen OSN, ale i nezávislé organizace Amnesty International či Human Rights Watch opakovaně upozorňují na pošlapávání lidských práv i eskalaci v sousedním Kongu, kde vedle obohacování se na cizím majetku skupina M23 masakruje civilisty, využívá otroctví, dětských vojáků a dopouští se sexualizovaného násilí. Kagame nejprve spojení s rebely dementoval, pod zahraničním tlakem ale nakonec uznal jejich podporu.

Rwandský prezident Paul Kagame na snímku z jara 2024
Na jedné straně tak stojí vedle obecného rozmachu například pokrokový přístup k právům žen nebo silné potírání korupce. Na druhé válečné zločiny či násilí uplatňované na politických oponentech.
Z pohledu Evropana je ovšem takřka nemožné se ve fungování Střední Afriky a jejího okolí zorientovat. Natož pochopit Rwandu, která tak těžko překonává veškeré křivdy a rozdělení. Následky z éry stále nedávné, etnicky motivované genocidy v roce 1994, kdy dominantní Hutuové likvidovali po staletí vládnoucí a současně menšinové Tutsie i umírněné členy vlastního etnika.
Právě Kagame po sto dnech vraždění, jež si podle odhadů vyžádalo až milion životů, vyvedl coby vůdce povstalecké armády zemi z časů masivního vyvražďování. To proběhlo za pouhého přihlížení a bez zásahu západních mocností i mezinárodních společenství v čele s OSN.
Od té doby Kagameho Vlastenecká fronta Rwandy (RPF) vládne.
„Země je to samozřejmě stále chudá. Rozdíly mezi venkovem a městem jsou velké, ale řekl bych, že menší než v celé řadě jiných afrických zemí, kde jsou mnohdy skutečně až propastné,“ míní Záhořík. „Unikátní je zároveň odstranění etnonym Hutu a Tutsi z dokladů. Nyní jsou všichni pouze Rwanďané. Jenže zároveň - a pro menší obce to platí obzvlášť - tu pospolu žijí i potomci Tutsiů, jejichž předky zabil soused Hutu. Nebo je třeba sousedka Tutsi a byla znásilněná hutuským vrahounem odvedle. A každý to ví. Pak je těžké akceptovat, že jsou všichni společně Rwanďané.“

Lebky jako nesmazatelná stopa genocidy. Lidské ostatky z hrůzných událostí v roce 1994 se nachází v několika památnících po celé Rwandě.
Na výběr ale de facto nemají, musí spolu vyjít.
Situaci komplikuje i fakt, že sám Kagame je Tutsi. Během zastavování genocidy a krátce po ní docházelo při postupech RPF k zabíjení Hutuů, kteří ve velké míře prchali právě do Konga. Tyto akce hájil hlavní představitel Rwandy jako sebeobranu.
Nejistá i obávaná budoucnost
„Ve Rwandě platí spravedlnost pro vítěze a stala se diktaturou. Přitom nezbytný je dialog mezi všemi. Nikdo není stoprocentně nevinný,“ prohlásil Paul Rusesabagina, někdejší hotelový manažer a hrdina, podle jehož příběhu vznikl ikonický film Hotel Rwanda. Před vraždou uchránil díky poskytnutému útočišti 1 268 lidí, ale pro současný režim se stal nepřítelem. Zpochybnil totiž nezaujatost lidových soudů (gacaca), které se zrychleně vypořádávaly se zločiny během genocidy. Podle Rusesabaginy ovšem jen s pachateli Hutuy.
Dokonce pak varoval, že země míří k další genocidě, tentokrát od počátku nasměrované proti Hutuům. A vyvolal pozdvižení: státem byl v roce 2020 obviněn z terorismu a odsouzen k 25 letům vězení. Po třech letech jej ale na naléhání Spojených států opustil a uchýlil se do exilu.
To jen pro ilustraci, jak nesmírně spletité podmínky ve Rwandě panují.
„Rwanda má tendenci vyhladit korupci, což láká zahraniční firmy, vzniká tu řada startupů a podobně,“ říká Záhořík. „Máme tu silné zastoupení žen, což je spojené asi i s pragmatickými důvody, že po genocidě ve Rwandě zbylo daleko víc žen než mužů. Ale současně kritici mohou říct, že Kagame si klidně vládne a tohle je jen taková facebooková fasáda, výstavní skříň, za níž se skrývá jeho diktátorství.“
A právě sport do této fásady může zapadnout. V atypických podmínkách, jelikož běžně bývá sportswashing spojený s mimořádně bohatými státy a globálně vlivnými zeměmi typu Kataru, Číny, Saúdské Arábie či Spojených arabských emirátů, které mimochodem všechny hostí také své Velké ceny formule 1.
Princip však zůstává stále stejný.
„Možná se ale právě na příkladu Rwandy ukáže, že je napřed potřeba se rozvíjet, dát dohromady základní infrastrukturu, investovat, zbavit se chudoby - a pak teprve snít o demokratizaci. Představy o demokracii šlechtického střihu, která by vyrostla přes noc, prostě nefungují. Proto bych ani na sportswashingu tady nehledal hned něco a priori špatného,“ říká docent Záhořík, který je zároveň autorem publikace o historii Rwandy.

Turisté si prohlížejí fotografie obětí genocidy ve Rwandě v Národním památníků v Kigali.
Nad její budoucností už převládají opodstatněnější obavy. Kagamemu je aktuálně 68 let, země funguje podle jeho vize. Ale co přijde s jeho nevyhnutelným odchodem? To je i pro Záhoříka nedořešená otázka. Jeden z mysteriózních aspektů, kterými je život běžného Rwanďana už tak protkán dost.
„Tak jen aby se tu té formule dožili a mohli ji oslavovat jako velké africké vítězství,“ zadoufá Záhořík.
Pak teprve bude možné hodnotit, zdali se den, kdy Domenicali oznámil, že honosný závod bude hostit maličká země uprostřed Afriky, skutečně stane jedním z největších v dějinách kontinentu.














