Článek
Tři průlomové události se v životě Jakuby Jurky za poslední tři roky udály. Každá jiná.
2024, Paříž. Heroickým výkonem, jímž strhnul u obrazovek fanoušky, táhnul jako kapitán tým šermířů k senzační bronzové olympijské medaili.
2025, Katar. Neváhal ani vteřinu a na Grand Prix zahájil první pomoc předsedy šermířského svazu Oldřicha Kubišty, který díky tomu přežil infarkt. Jurka za to dostal ocenění od Českého klubu fair play. „Je povinnost pomoct,“ řekl.
2026, Olomouc. V sedmadvaceti letech se stal nejmladším členem nového zastupitelstva města. Jako nestraník za KDU-ČSL v komunálních volbách dostal tři tisíce sedm set čtyřicet dva hlasů.
„Můžu oddávat, nechal jsem se zplnomocnit,“ usměje se v olomoucké kavárně sportovní hrdina národa z Paříže.
Dvoumetrový sympaťák vrcholovou kariéru sportovce kvůli politice nebalí. Po dvou olympiádách myslí ještě na další tři, ovšem jako neuvolněný zastupitel Olomouce má před sebou jiné úkoly než trefovat soupeře na planši kordem.
Nejprve je potřeba zodpovědět otázku, kterou si mnozí Olomoučané pokládali, když několik týdnů projížděli kolem předvolebních billboardů s jeho úsměvem: Proč se úspěšný mladý sportovec chce stát komunálním politikem?
„Je to souhra několika okolností,“ vysvětluje. „Jako lidovci se setkáváme v kostele. KDU-ČSL je naše oblíbená strana v rodině. Sleduji politické dění. Po olympiádě jsem se rozhodl, že chci zůstat v Olomouci, být zasloužilý občan, patriot. Chtěl bych promlouvat do dění tady. Nemám rád, když si někdo stěžuje a nic neudělá pro zlepšení. Není mi jedno mé okolí. Myslím, že Olomouc je jedno z nejlepších míst k žití na světě. KDU-ČSL mě oslovila.“
Reakce slyšel i četl silné. Pozitivní. Negativní. Nic mezi. „Někdo vás má rád a ocení, že se angažujete. Jiní to odsoudí, i když vás neznají. Bylo toho hodně,“ připouští.
Táta Tomáš, který je také jeho trenérem, synovi pověděl: „Nebavme se o politice, to je tvá věc, mě zajímá jen šerm, v tom ti mohu poradit.“
Proti však nebyl.
„Chci funkci“
Jakub Jurka věří, že lidovci si ho nevybrali jen kvůli reklamě, známé tváři na plakáty. „To říkají zlé jazyky,“ přiznává, že to neslyší prvně. „Nemyslím si, že to byl jediný motiv. Chtěli mít v popředí zástupce mladší generace. Nejsem jen nějaká tvář, to by bylo zklamání pro mě i pro lidi, co mi dali hlasy. Chci něco dělat. Nejsem celebrita.“

Jakub Jurka uprostřed bronzové olympijské radosti v Paříži.
Chce zasedat v komisi pro sport, pokud jí nebude přímo předsedat. „To se uvidí podle jednání lídrů. Sport a školství jsme dostali do gesce. Funkci chci, nechci být jen zastupitel, co se objeví někde jednou za rok. Čas na to budu mít,“ nepochybuje. „Komise zasedá jednou za dva měsíce.“
Jaké má priority?
„Děti ve sportu. Ne prvoligové týmy, co budou vyhrávat tituly. Nemělo by se financovat soukromé podnikání,“ povídá. „Chci porozumět internímu fungování, jak se v Olomouci financuje sport, jak se na něj nahlíží, zda je to priorita, když to teda všichni říkají. Střet zájmů nebude, ale sympatizuju s menšími sporty. Mládež ve velkých sportech se ovšem musí podporovat stejně, ne-li víc.“
Třaskavé téma olomouckého sportu je výstavba hokejové haly, jež s tragickým úmrtím šéfa společnosti Redstone Richarda Morávka znovu zůstává doslova u ledu. „Kdyby se udělal projekt, stavba by se zafinancovala, ale provoz by byl na majitelích. To by bylo fér, ne opačně, to by byl průšvih,“ domnívá se Jurka.
Volby pro Jurkovu KDU-ČSL dopadly v Olomouci skvěle. „Je to velké vítězství, téměř deset procent jsme nečekali. Po mnoha letech jsme do toho šli samostatně, bez koalice. Jsem strašně rád, že nebudeme v opozici,“ těší šermíře a vypíchne stranického předsedu: „Hlavním hybatelem je Honza Grolich.“
Jurka zůstává především profesionálním šermířem, jako reprezentant je placený sportovním centrem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Victoria VSC.
Od Paříže se drží ve světovém žebříčku vysoko, aktuálně je čtrnáctý na světě.
„Top pětka odstřelená,“ dívá se nahoru. „Formu si držím dlouhodobě. Za minulou sezonu jsem byl nejvíckrát v top osmičce, mám konzistenci.“
Na mistrovství Evropy se ale potýkal s problémy se zubními kanálky. „A na mistrovství světa jsem prokoučoval první zápas,“ ohlíží se za vrcholy, co nedopadly podle představ.
Hry v Paříži však byly pro něj zlomem v tom smyslu, že se utvrdil, že může svými zbraněmi porazit nejlepší šermíře planety. Pamatujete, jak zářil ve čtvrtfinále proti Itálii, druhému týmu světa? A jak v parádní bitvě o bronz fantasticky otočil skóre v závěrečném souboji proti domácí hvězdě Yannicku Borelovi?
Kordisté ziskem bronzu vyrovnali olympijské maximum českého šermu. V ikonické budově Grand Palais, ve stejné hale, kde byl Jurka jako teenager vyhlášen nejlepším juniorem světa. Na slavnostním večírku se tehdy potkal s herci Alainem Delonem, Millou Jovovichovou, Umou Thurmanovou a na soukromém koncertu mu zpíval Robbie Williams.
Bronz pod pěti kruhy tohle všechno přebil. Zúročil letitou dřinu.
„V Paříži jsem se utvrdil v tom, že co dělám celou dobu, je správné. Pilujeme detaily. Nejhorší je, když skáču z jedné taktiky na druhou. Trenéra neměním. S tátou se spolu vyvíjíme. Lidi si olympiádu pořád pamatují,“ hřeje ho.
Bez velkých sponzorů
Říká se, že až medaile z olympiády je pro zástupce menších sportů zásadní moment, který přiláká sponzory. Jurka to potvrzuje - i vyvrací. „Medaile z olympiády rozkopává dveře, ale pořád je to těžké. Na malé sporty se hodně lidí dívá skrz prsty. Je takový otloukánek, ale narostou vám lokty a zjistíte, že některé věci nemá cenu řešit, že sport je důležitější než sponzorství,“ povídá. „Nemám velké sponzory, nedělá mi problém pracovat.“
Začal dělat přednášky, edukaci dětí, vede lekce šermu po světě, letos například v USA. Věnuje se charitě. A odmítá bizarní nabídky z Clash on the stars, kde celebrity zápasí v MMA, nebo reality show Love Island.
Na Světovém poháru v Bernu skončil Jurka na 12. místě. Kvalifikace na hry v Paříži začíná až v dubnu, do hlavy se však už pomalu dostává.
„Třetí olympiáda by mi slušela, ale kvalifikovat se není snadné. Je to hlavní priorita,“ kývne.
Šermířský tým z Francie se obmění. Veterán Jiří Beran už skončil. Rovněž Michal Čupr po zranění a po třicítce nejspíš přenechá místo mladším. Jurka s Marinem Rubešem budou mít nové parťáky, zatím se soustředí každý hlavně sám na sebe. „Tým ještě není tak dobrý, jak byl v Paříži,“ uvědomuje si kapitán Jurka.
Tréninkový proces povinnosti neuvolněného zastupitele nenaruší. Sezona trvá od října do července, pět hodin denně mu zabere příprava. „Spousta zastupitelů, co je neuvolněných jako já, má normální práci. Doufám, že mám před sebou ještě tři olympiády, ale politika je cesta, na kterou se pak mohu dát,“ naznačuje, že ho veřejné dění láká. „Teď jsem na začátku, mohu se zlepšovat, získávat zkušenosti.“
Třebaže každý rok zažívá průlomové události, jedna se mu stále vyhýbá. Nebo on jí? Státnice na fakultě tělesné kultury Jurkovi raději nepřipomínejte. „Nešlo to skloubit, když jsem měl státnice, byl jsem na olympiádě a nenašel se jiný termín. Už dvakrát mi do toho vlezla olympiáda,“ lituje. „Možná studium dokončím na Masarykově univerzitě.“
2027, Brno? V pestrém životě Jakuba Jurky to může být další z milníků.














