Hlavní obsah

Těžká noc v Náchodě: 10 příjmů, 6 lůžek zbývá. Nerozvolňovat, žádají

Foto: Seznam Zprávy

Jan Mach, ředitel Oblastní nemocnice Náchod: „Pokud není rozvolnění ničím vyvážené, a tím myslím trasování, testování, očkování, velmi bych se ho obával.“

Reklama

17. 2. 12:45

Zatímco členové Babišova kabinetu mluví o otevírání obchodů a škol, kapacity nemocniční péče jsou na hraně. S čím se zdravotníci potýkají během každé své služby, popsal pro Seznam Zprávy šéf Oblastní nemocnice Náchod Jan Mach.

Článek

Nemocnice Náchod si několikrát „škrtla o strop“. Už na podzim se potýkala s nedostatkem lůžek a personálu, na pokraji svých možností se ocitla znovu na konci ledna. Tehdy v Náchodě natáčela reportérka Seznam Zpráv Kristina Ciroková; ptala se lékařů i sester, jak fyzicky i psychicky zvládají nekončící služby a péči o covid pozitivní pacienty. Na videoreportáž se můžete podívat níže.

Čtrnáct dní od natáčení je situace v náchodské nemocnici ještě o něco horší. Lůžka prostě nejsou, a tak už minulý týden museli z přetíženého zařízení rozvézt 17 pacientů s covidem-19 do nemocnic jinde po republice. Jak teď vypadá v Náchodě běžný den zdravotníků a co si tam myslí o plánu vlády začít rozvolňovat, o tom promluvil ředitel nemocnice Jan Mach.

Jaká je teď u vás v nemocnici situace? Zhoršila se v posledních dvou týdnech?

V minulém týdnu jsme transportovali oněch sedmnáct mediálně známých pacientů do jiných nemocnic, což pro nás konkrétně znamenalo vůbec první transporty pacientů. Do té doby jsme je zvládali hospitalizovat. Ale v tom týdnu jsme jen během pondělka nově hospitalizovali 22 lidí a tak se stalo, že jsme – jak se říká – už přetekli. Že už jsme potřebovali uvolnit kapacity.

Od té doby se neustále pohybujeme u stropu. Vlastně jsme za celý týden od transportu neměli více než 14 volných lůžek, z čehož vyplývá, že kdyby transport neproběhl, víme, že bychom situaci nezvládali. Měli bychom víc pacientů, než kolik bychom měli lůžek.

A podobné je to po celou dobu. Včera ráno jsem si volal s panem primářem Štěpánkem, koordinátorem covidové péče, protože jsme měli poměrně divokou noc. Velmi náročnou noc pro zdravotníky, během které proběhlo 10 příjmů, po kterých nám zbývalo 6 volných lůžek. To už je velmi kritické; vstupovat do nového dne s 6 volnými lůžky, to hrozí naplněností té nemocnice. Nicméně jsme si během telefonátu řekli, že ještě udržíme nervy a nebudeme žádat o překlady pacientů. Úterní odpoledne a dnešní noc byly poměrně klidné, dnes ráno mám nazpátek volných 14 lůžek.

Abych to shrnul: Už tři týdny se pohybujeme velmi blízko stropu. Teď to zase běží blízko stropu, ale držíme se.

Terén Kristiny Cirokové: Unikátní zpověď lékařů a sester z náchodské nemocnice. (Video: Kristina Ciroková, Jan Pospíšil , Seznam Zprávy)

Říkal jste, že jste se rozhodli neztrácet nervy. To ale musejí být pořádné nervy, že?

Potřebujeme se vyvarovat situace, že nebudeme schopní zabezpečit péči pro pacienta, kterého přiveze záchranka. Domluva i v rámci kraje je taková, že máme být schopní přijímat veškeré pacienty, které záchranka přiveze. Vyhodnotit jejich stav, roztřídit je a v případě, že naše kapacity už budou naplněny, provést sekundární transport.

Můžete to prosím rozvést?

Když to použiji na našem příkladě: Nechceme primárně svážet pacienty z Náchodska do Fakultní nemocnice Hradec Králové. Tedy že by sanita jela z Náchoda přímo do fakultní nemocnice. Jsme domluveni na tom, že taková sanita přijede k nám. Nemocnice primárně přijme všechny pacienty ze své spádové oblasti a v případě, že bude s ohledem na plné kapacity vyžadovat transport, tak na převoz půjde takový pacient, který je stabilizovaný a který je transportu schopen. Takže nervy jsem zmiňoval v tom smyslu, abychom zkrátka byli schopní pacientům z našeho spádu poskytnout zdravotní péči.

Ministři začali mluvit o tom, že se zřejmě už od příštího týdne otevřou obchody a od března by se částečně mohly otevřít i školy. Co na tyto plány říkáte?

Tak… jsou to pořád ještě plány.

Brzy to bude rok, co snášíme různě intenzivní restrikce, což je samozřejmě velmi dlouhá doba. Na druhou stranu je potřeba říci, že tohle naše uskromnění, které už trvá takto dlouho, určitě zachránilo mnoho lidských životů.

Pak je pro mě otázkou, jestli, když jsme to vydrželi už dvanáct měsíců, to nejsme schopni vydržet ještě jeden, možná dva měsíce. Rozvolnění by mohlo – s ohledem na to, jaká je teď situace, jaká čísla vidíme – velmi snadno způsobit, že se naráz zahltí zdravotní systém. Teď. Na konci toho běhu.

Každé rozvolnění s sebou přinese nárůst sociálních kontaktů. A pokud nechceme, aby nárůst sociálních kontaktů zvedl nějakou větší vlnu nákazy, a tedy i větší nápor na zdravotnický systém, je potřeba ho něčím kompenzovat. Kompenzovat znamená vyvážit to testováním, lepším trasováním, očkováním. Jsme už dostatečně proočkovaní? Umíme lépe léčit onemocnění covid-19? To znamená: Máme nové medikamenty, máme lepší znalosti, jak postupovat?

Já ty informace nemám. Ale pokud někdo na centrální úrovni, na úrovni Ministerstva zdravotnictví vyhodnotí, že nárůst sociálních kontaktů, které rozvolnění přinese, je vyvážené těmi věcmi, o kterých jsem mluvil, tak si rozvolnění dokážu představit.

Pokud není rozvolnění ničím vyvážené, potom bych se ho velmi obával.

V tuto chvíli, s informacemi, které máte, se tedy obáváte, nebo ne?

Můj soukromý pohled je takový: Testujeme příliš málo. Trasování určitě neprobíhá optimálně – i s ohledem na to, že hlásíme velmi málo rizikových kontaktů. Co jsem četl, čísla vypadají tak, že se pohybujeme vesměs pod jedním nahlášeným rizikovým kontaktem na jednoho nového nakaženého. Což nám říká, že to tak úplně nefunguje.

Očkování by se mělo také rozběhnout později, teď je tempo očkování velmi nízké.

Co se týká léčby, tak tady jistě jsou nějaké znalosti, které lékaři načerpali. Přicházejí nové medikamenty, přicházejí monoklonální protilátky, používá se rekonvalescentní plazma, ale jestli to stačí?

Já osobně si myslím, že bychom měli ještě chvíli počkat.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené