Článek
Když se říká, že v těchto volbách „jde o všechno“, má to ještě jeden význam, o kterém se málo ví. Nejde totiž jen o to, kdo se chopí moci ve státě a jak s ní naloží. O volbách se budou psát, případně přepisovat, i takzvané malé dějiny. A to v nevídaném množství.
Na termín parlamentních voleb je zároveň vyhlášeno skoro čtyřicet místních referend. Tolik jich najednou ještě nikdy neproběhlo. O volbách se nerozhodne jen o dalším směřování naší země, ale i o dalším směřování obecní hospody v Holčovicích v okrese Bruntál.
Prostě jde o všechno. I ve smyslu o všechno možné, na čem lidem a jejich společenstvím záleží. A co je trápí.
Konkrétně Holčovickým dělá starost to, že jejich restaurace Obecní dům je sice hezky opravená, ale bohužel prodělává. Jedni si myslí, že by ji obec i přesto měla držet dál, druzí jsou pro to, aby se jí zbavila. Plebiscit rozhodne. Zatím je kam jít výsledek zapít.
„Nikdy jsme nečekali, že restaurace bude výdělečná. Od začátku ji vnímáme jako službu obyvatelům,“ cituje ČTK pana starostu. „Vítáme ale i turisty. V létě provoz není ztrátový a vydělá si na sebe. Ale nikdy ne tak, abychom z toho pokryli zbývajících devět měsíců.“
Asi se shodneme, že tahle záležitost nemusí cloumat prvními stránkami novin a obrazovkami mobilních aplikací. Ale kdo může tvrdit, že minimálně pro sedm stovek místních není důležitá? Stojí za to o ní hlasovat. A kromě toho upozorňuje na existenční problémy a úbytek venkovských hospod jako na významné celostátní téma.
Změřit, co je konkrétně pro občana X v obci Y důležité více nebo méně, nejde. Komunální volby jsou zhruba stejně důležité jako ty parlamentní, říkají lidé v průzkumech. Z toho se dá „z výšky“ soudit, že zákaz heren, stále přibývající skladovací haly nebo stavba větrných elektráren (to třetí je nejčastějším bodem říjnových referend) je nemusí pálit méně než státní dluh, zahraniční politika a důchody.
Nedejme se mýlit tím, že otázky se vždycky týkají jen jednoho katastru, takže za humny to jakoby nikoho nezajímá. Referenda obvykle naznačují, co občané řeší i jinde.
Jistě, místní specifika existují. Praha 1 dává hlasovat o zákazu sdílených koloběžek a o boji proti alkoturismu. To na úpatí Brd asi moc nerezonuje.
Rozšiřování skládky (Čáslav). Trasa vysokorychlostní železnice (Troskotovice na Brněnsku). Těžba štěrkopísku (Skalice na Táborsku). Spor o výstavbu v horské přírodě (Boží Dar-Ryžovna). To jsou v okamžiku referenda záležitosti komunálu. Ale stojí za pozornost i na druhém konci země, i v centru, kde se rozhoduje o „velkých“ věcech.
Vedlejším, ale cenným účinkem místních referend je pro nezasvěcené to, že se díky nim něco nového dozvědí.
Dobře to ilustruje historicky první referendum v Benešově u Prahy, které má rozhodnout o tom, jestli chátrající bigopalác zbourat, anebo využít. Kdo nebyl na vojně, možná teď tápe, oč jde. Ale místní už vědí a ostatní se možná po nápovědě „kasárna“ dovtípí. Ano, složenina bigopalác, což je nejspíš v Benešově - nebo i někde jinde - běžný výraz typu Václavák, označuje bývalá kasárna Vojenského útvaru 6175. To „bigo“ pochází ze slova „bigoš“ alias motostřelec, příslušník pozemního vojska.
Umělá inteligence nám fenomén bigošů a vybledlé vzpomínky na základní vojenskou službu přibližuje svým neodolatelným jazykem z umělé hmoty:
Vojáci, kteří se stávají „bigoši“, stráví mnoho hodin v bojovém vozidle, kde mají své specifické role a kde se stávají kolegy a přáteli v náročných podmínkách.
Mám podezření, že bych už kvůli tomu slovu „bigopalác“ hlasoval pro to, aby se nebouralo. Paměť je důležitá. Ale důležitější je, jestli účastníci referenda rozhodnou tak, jak rozhodnou. Šťastnou ruku!
