Článek
Případ sexuálního násilí na Cornellově univerzitě ve Spojených státech, kde skupina studentů před dvěma lety několik hodin znásilňovala studentku, je úzce spojený s fungováním tamních bratrstev. Mohlo by se tak zdát, že českého akademického prostředí se netýká - u nás takové spolky se specifickou mocenskou strukturou, hierarchií a vlivem na univerzitní život nemáme.
Jenomže týká.
Z Česka známe případy obtěžování na vysokoškolských kolejích, natáčení studujících ve sprchách a na toaletách. Policie v těchto případech obvykle násilníky dopadla a pokud šlo o studující, škola je vyloučila.
V roce 2021 ale nezisková společnost Konsent zveřejnila výzkum mezi lidmi se zkušeností se sexuálním násilím během vysokoškolského studia a ten se s mediálně dostupnými kauzami rozchází. Hlavně co do počtu a závažnosti případů.
Z 1436 respondentů 21,5 % uvedlo zkušenost se znásilněním nebo pokusem o něj během studií. Více než třetina těchto respondentů uvedla, že se to stalo přímo na akademické půdě nebo v souvislosti s univerzitou. A 78 % uvedlo, že pachatel byl na stejné úrovni jako oni — tedy spolužák.
Podle dat samotné Cornellovy univerzity z roku 2023 mělo 23 % studentek prvního ročníku zkušenosti se sexuálním násilím na půdě školy, ať už jde o vynucený styk nebo zneužití v bezvládném stavu vlivem omamných látek. Tak daleko od českých 21,5 % to tedy není.
Na cornellském případu přitom není děsivý jen samotný čin, ale hlavně to, co následovalo - neozval se nikdo ze skupiny několika desítek mužů, kteří o znásilnění věděli. A univerzita násilníky potrestala neadekvátně - dva ze sedmi pachatelů znásilnění vyloučila, dva suspendovala, další dostali „za trest“ napsat esej. Událost se navíc teď bagatelizuje i kvůli tomu, že oběť byla pod silným vlivem ketaminu.
Neprotestovala přesvědčivě
Právě následný postup univerzity tvoří paralelu k českému prostředí – nemáme sice bratrstva, ale nemáme ani bezpečné prostředí, kde by se oběti nebály ozvat. A když už se ozvou, nemají jistotu, zda daná instituce a příslušné orgány naloží s informacemi adekvátně.
V roce 2022 sexuálně napadl docent politologie Masarykovy univerzity po večírku svoji studentku. Ona případ nahlásila, on incident nepopřel, ale řekl, že šlo o konsenzuální styk. Později se ozvaly další ženy s podobnou zkušeností a teprve poté děkan fakulty s docentem rozvázal pracovní poměr.
Na pedagogické fakultě téže univerzity se minimálně mezi roky 2022 a 2023 odehrávaly případy sexuálního nátlaku a násilí na pobytových výcvikových výjezdech mimo univerzitu. Média shromáždila více než deset svědectví studentek obtěžovaných, zastrašovaných a zneužívaných na sportovních soustředěních.
V jednom případě bývalá studentka dokonce popsala nechtěný sex s učitelem během tohoto výjezdu navzdory tomu, že opakovaně říkala „ne“. Vyučující později vypověděl, že „ne“ neříkala dost přesvědčivě. Policie následně případ odložila.
A pak je tu samozřejmě mediálně známá kauza Dominika Feriho, jehož spolužáci z pražské Právnické fakulty mnohdy o chování exposlance věděli, ale nic neudělali.
Ptejte se, jestli děláte dost
Věc je v zásadě jednoduchá: Pokud nebude univerzitní prostředí bezpečné na té „vysoké“ úrovni a pedagogové zneužívající svoji moc k vlastnímu potěšení se nedočkají odpovídajících trestů, nemůžeme ani čekat, že se budou oběti sexuálního násilí na úrovni studentů cítit podpořeni a bude pro ně bezpečné se ozvat. To, že je takových případů málo, neznamená, že se nedějí. Znamená to, že o nich jen nevíme.
Sexuálnímu násilí, jakkoli konkrétní čin může být jen činem jednotlivce, se daří v prostředí, které ho omlouvá, bagatelizuje nebo tutlá. České univerzity by si proto při čtení příběhu studentky pod jménem Jane Doe neměly oddechnout, že jich se to netýká. Ale spíš se ptát, jestli dělají dost - i když se na jejich půdě zrovna nešikují žádná bratrstva.
