„Do škol zatéká, jsou v nich krysy.“ Tady zažehly studentské protesty

/Od zvláštních zpravodajů ve Francii/

Padající stropy, pobíhající hlodavci, rozbité toalety a školy páchnoucí po výkalech.

To je jen výčet několika z mnoha problémů, s nimiž se potýkají školy na perifériích Paříže a které stály u zrodu mohutných protestů, které se šíří po celé Francii.

Zatímco studenti blokující lycea v centru hlavního města mnohdy zmiňují, že pokud jde o podmínky ve školách, nemají si příliš co stěžovat, žáci i učitelé z předměstí sdílejí příběhy svědčící o dlouhodobě upadajícím stavu tamních škol - od těch mateřských až po vysoké.

Kromě špatného stavu tamních budov si školy na předměstí - a mnohdy i v centru - stěžují na nedostatek učitelů, příliš velké počty studentů, které se jen s obtíží dokážou vměstnat do tříd a často odpadávající výuku.

„U nás na školách to vypadá jako v Jugoslávii,“ stěžuje si Seznam Zprávám dvacetiletý Leon, který žije v Créteil na předměstí metropole. Momentálně studuje vysokou, kde je to o něco lepší, na středních školách je podle něj situace žalostná.

„Je nepřijatelné, aby tak velká ekonomika, jako je ta francouzská, měla tak špatné školy,“ vysvětluje, proč se v posledních dnech společně s kamarády připojil k rozsáhlým demonstracím v centru.

Právě v Créteil zažehla jiskra protestů, které nyní zmítají celou Francií. Učitelé tamního Lycea Antoina de Saint-Exupéryho měli dost nevyhovujících podmínek a ve čtvrtek 17. září vyhlásili stávku.

Po pár dnech se k nim připojili i studenti, kteří zahájili školní blokády pod heslem: „Vzdělání je právo, ne privilegium“.

Podobnou situaci jako v Créteil popisují i studenti z města Saint Denis v severní části metropolitní oblasti Paříže.

„Nacházíme se v jednom z nejchudších regionů, pokud jde o investice do škol. Do škol zatéká, jsou v nich krysy, nejsou dostatečně vytápěné. Chybí učitelé i židle, na které bychom si během výuky mohli sednout,“ popisují studenti Université Paris 8, které potkáváme v kavárně u tamní radnice. Přišli se tam učit, jelikož jejich škola je momentálně kvůli protestům zavřená.

„Musíme studovat v budovách, které se rozpadají. Působí na nás přitom sociální tlak. Říkají nám, ať tam prostě jdeme, jenže my nemůžeme, protože je to nebezpečné. Ale přesto tam jít musíme,“ vysvětluje jedna ze studentek.

Odborové organizace poukazují na to, že napříč francouzskými školami panují podstatné nerovnosti.

„Stát investuje na předměstích méně peněz než jinde. Existuje zde segregace a vytlačování znevýhodněných oblastí na okraj společnosti. Vyčíslili jsme, že výdaje na jednoho žáka jsou zde o 30 % nižší než celostátní průměr,“ říká Seznam Zprávám Louise Paternosterová, spolupředsedkyně odborové organizace CGT Éducation v departementu Seine-Saint-Denis.

Sama učí v jedné z místních mateřských škol a na vlastní kůži zažívá popisované problémy. „Měli jsme tam krysy, další hlodavce i myši. Ze stropů do ložnic, kde děti odpočívají, navíc zatékala kontaminovaná voda,“ popisuje.

Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) má tak dítě, které pochází ze sociálně znevýhodněné čtvrti ve Francii menší šanci vymanit se ze svého socioekonomického prostředí než ve většině ostatních vyspělých zemí.

Na špatné podmínky v tamních školách si nestěžují jen studenti, ale dlouhodobě na ně upozorňují také učitelé, jimž došla trpělivost už před dvěma lety, kdy na neúnosnou situaci začali poukazovat poprvé.

„V mé třídě bylo během vlny veder skoro 35 stupňů. Bylo to velmi nepříjemné. Nemohli jsme ani pořádně větrat, protože spousta oken je rozbitých a nejdou otevřít,“ líčí Seznam Zprávám Anais Girouxová, která působí na jedné ze škol v departementu Seine-Saint-Denis.

Její škola prý nedávno prošla rekonstrukcí, kvůli nedostatku peněz ale její provedení nebylo příliš kvalitní, a dodnes se tak potýkají s řadou závad.

Girouxové například na začátku školního roku ze zdravotních důvodů přiřadili učebnu hned vedle toalet. Ty jsou ale už tři týdny zavřené. „Při rekonstrukci neudělali správné napojení na septik a odpadní vody. Výkaly se tak vracely do toalet a celý druhý stupeň školy byl cítit výkaly,“ stěžuje si.

Kromě nevyhovujícího stavu budov poukazuje na další problém, a to nedostatek zaměstnanců.

„V řadě škol jich chybí opravdu hodně. Největší nedostatek je v oblasti zdravotní a sociální podpory – chybí zdravotní sestry, sociální pracovníci, psychologové i asistenti,“ vypočítává Girouxová, která je taktéž součástí zmiňované odborové organizace.

„A samozřejmě chybí také učitelé. Jsou školy, kde od začátku školního roku chybí učitel určitého předmětu, nebo nejsou zajištěni suplující učitelé – když je tedy nějaký kolega nepřítomný, nikdo ho nenahradí,“ doplňuje.

Sdružení rodičů a žáků (FCPE) v roce 2019 odhadlo, že žáci ve znevýhodněném departementu Seine-Saint-Denis zameškali pětinu vyučovacích hodin kvůli tomu, že za nepřítomné učitele nebyla náhrada. Za celou dobu školní docházky tak přišli téměř o rok výuky.

Ministerstvo školství tvrdí, že tento konkrétní odhad nemůže potvrdit. Přiznává nicméně, že v průběhu školního roku se z různých důvodů neuskuteční přibližně desetina vyučovacích hodin a že je naléhavě nutné tento problém řešit.

Učitelé a členové odborů ze Seine-Saint-Denis poukazují na to, že se o změnu pokoušejí dlouhodobě. Už v roce 2024 se snažili prosadit stejné požadavky, ale francouzské úřady tomu nevěnovaly pozornost. Pochvalují si proto, že nyní se k nim přidali i studenti a jejich požadavky jsou konečně slyšet.

„My dospělí jsme opravdu rádi, že se žáci mobilizují společně s námi. Máme z toho radost. Dává nám to naději, že když budou mluvit mladí lidé, vláda nás bude chtít možná poslouchat více,“ vysvětluje Girouxová.

Nestěžují si přitom pouze učitelé z předměstí, ale také z centra Paříže. „(Prezident Emmanuel) Macron z nás učitelů udělal podřadné povolání. Měli by si nás vážit, vychováváme novou francouzskou generaci. Místo toho nám nepřidávají peníze ani na vybavení, ani na platy, to se sem pak nikomu nechce. Prestiž našeho povolání klesla,“ říká Seznam Zprávám učitelka Raphael z Ecole Municipale Dorian.

Kam protesty povedou se ukáže v dalších dnech. Už teď jsou na další týden naplánovány minimálně dvě rozsáhlé demonstrace. „Mladá generace je jako pružina: když na ni neustále tlačíte, jednoho dne se vymrští zpátky a udeří vás přímo do obličeje,“ míní Paternosterová.