Článek
Nad Kyjevem visí těžký šedý opar. Mezi domy se drží kouř z požárů, které po ruských útocích vypukly na několika místech ve městě, a ve vzduchu je cítit spálenina. Z dálky se ozve exploze, o chvíli později další. Někde ve městě znovu začnou houkat sirény. Je dopoledne.
Ještě donedávna byl ruský vzdušný teror nad ukrajinskou metropolí alespoň trochu předvídatelný. Největší útoky přicházely převážně v noci. Lidé usínali s telefonem vedle postele, probouzeli se při sirénách a ráno počítali exploze, škody a hodiny spánku.
Kyjevané toho sice moc nenaspali, ale vycházející slunce jim poskytlo alespoň částečnou úlevu.
Jako by se Kyjev ocitl na frontě
V posledních týdnech se ale rozdíl mezi nocí a dnem začal stírat. Rusko útočí ráno, v poledne i uprostřed pracovního odpoledne. Jak situaci pro Seznam Zprávy shrnul zdroj z kyjevské radnice, „prostě kdykoliv má kapacity a může“.
Pro lidi ve městě je tak situace čím dál náročnější. „Být pod útokem čtyřiadvacet hodin denně je extrémně vyčerpávající,“ popisuje redakci projektová manažerka Maria Polozová.
Maria pochází z Nikopolu, města jen několik kilometrů od Ruskem okupovaného území. „Teď se stejnou frontou stal i Kyjev. Liší se jen prostředky, kterými se tady válka vede.“
Rusko totiž změnilo taktiku. Denní útoky se staly klíčovou součástí jeho vzdušné kampaně. „Už nejde o výjimky, ale doslova o válku na vyčerpání,“ říká pro Seznam Zprávy kyjevský novinář a analytik Adam Sybera.
Změnu zaznamenal i americký Institut pro studium války (ISW). Podle jeho analytiků Rusko od konce srpna dronové útoky proti Kyjevu stále častěji rozprostírá do delších časových úseků a pokračuje v nich ve dne i v noci.
Nemusí přitom nutně vysílat více dronů než dříve – podobné množství může rozdělit do několika vln a udržovat tak tlak po výrazně delší dobu.
„Kreml hledá způsoby, jak za relativně nízkou cenu vytvářet co největší vojenský i společenský efekt,“ dodává Sybera.
Létají rychleji, výš a častěji
Nad městem se stále častěji objevují nové proudové varianty ruských dronů Geran. Oproti klasickým Šáhidům s pístovým motorem jsou výrazně rychlejší a mohou létat ve větších výškách, takže je podstatně obtížnější je sestřelit.
O potížích sestřelit nové stroje Geran:
Rozdíl je patrný i v číslech. Zatímco u Šáhidů dosahuje podle ukrajinského letectva úspěšnost jejich zneškodnění přes 90 procent, u proudových strojů je výrazně nižší.
V pondělí Rusko podle prezidenta Volodymyra Zelenského vyslalo nad Ukrajinu více než 120 dronů, z toho 90 proudových. Ukrajině se podařilo zneškodnit jen 57 procent proudových strojů.
Ukrajina proto hledá nové způsoby, jak proti rychlejším dronům bojovat. „Nové interceptory se intenzivně testují,“ uvedl Zelenskyj s tím, že některé jednotky je už používají v boji, stále je ale potřeba zvýšit jejich účinnost a rozšířit nasazení.
Přestěhovat se do podzemních garáží?
Do té doby se nové hrozbě musí přizpůsobovat i samotné město. Pro Kyjevany to znamená neustálé rozhodování: pokračovat v práci, nebo jít do krytu? Poplach ignorovat, nebo tentokrát raději sejít pod zem?
„Pokud bych chodila do krytu při každém dronovém útoku, znamenalo by to, že už vůbec nebudu žít, pracovat ani spát. Mohla bych se rovnou přestěhovat do podzemních garáží,“ říká Polozová.
Jak takový den vypadá, ukázala například minulá středa. Ruské drony útočily na Kyjev od rána až do večera. Zasáhly železniční infrastrukturu, sklady nebo čerpací stanice. Dva lidé zemřeli a dalších 45 utrpělo zranění.
Kyjev se potýká také s nedostatkem krytů:
V pondělí pak zasáhl proudový dron budovu Národní akademie věd přímo v centru metropole. Záběry hořící historické budovy, nad kterou se zvedal hustý černý kouř, se rychle rozšířily po ukrajinských sociálních sítích. Útok zabil dva lidi. Poplachy pokračovaly i během odpoledne.
Úder měl i symbolický význam: terčem se stala jedna z nejdůležitějších vědeckých institucí země, a to uprostřed pracovního dne.
„Do Kyjeva jezdím kvůli studiu pravidelně, ale tak mrazivou, bezmocnou a psychicky vyčerpávající atmosféru jsem tu ještě nezažila. To, co se tady aktuálně děje, je úplně nová úroveň psychického teroru,“ popisuje pro Seznam Zprávy studentka a aktivistka Anna Abramčuková, která jinak pobývá v Praze, kam ji vyhnala invaze.
Kombinovaný snímek zachycuje muže, který uniká oknem z hořící budovy ukrajinské Národní akademie věd a kterému po evakuaci pomáhají záchranáři. Budovu 28. září zasáhl ruský proudový dron.
„Ať mluvíte s kamarádkou, prodavačem, nebo taxikářem, během několika minut se rozhovor stejně dostane k jednomu a témuž: že už prostě nemůžou,“ pokračuje Abramčuková s tím, že lidé ve městě žijí na hranici psychických i fyzických sil.
Dobře to podle ní ilustruje neděle 27. září. Poplachy v součtu trvaly přibližně 18 hodin z celého dne. „Představte si, že tři čtvrtiny dne žijete v režimu akutního ohrožení života. To už není něco, co jen na chvíli naruší váš den. Začne to určovat celý váš život.“
Změnu nálady pozoruje Abramčuková i ve vlastní rodině. Její prarodiče spolu v poslední době stále častěji mluví o tom, jak by jeden z nich žil, kdyby druhý při ruském útoku zemřel. „Dřív o něčem takovém nebyla řeč, ať už byla situace jakkoli složitá,“ říká.
Civilních obětí přibývá
Rok 2026 je pro ukrajinské civilisty zatím výrazně krvavější než předchozí roky. Jen během srpna OSN ověřila 372 zabitých a 2349 zraněných civilistů. Téměř polovinu těchto obětí způsobily střely a drony dlouhého doletu, přičemž většina připadala na města daleko od frontové linie.
Za prvních osm měsíců letošního roku OSN evidovala celkem 2222 zabitých a 13 058 zraněných civilistů – o 55 procent více než za stejné období loňského roku a více než dvojnásobek oproti roku 2024. Už za těchto osm měsíců tak počet civilních obětí překonal celý rok 2025.
Výrazně se situace zhoršila i v samotném Kyjevě. Jen během prvních 24 dnů září tam OSN zaznamenala mrtvé nebo zraněné civilisty v 16 různých dnech – častěji než v kterémkoli jiném měsíci od začátku plnohodnotné ruské invaze.
Hlavní město od začátku září používá nový systém varování, který i kvůli zvýšeným civilním obětem v posledních měsících rozlišuje dva stupně nebezpečí. Žlutá znamená hrozbu dronového útoku, červená varuje před masivním dronovým, raketovým nebo kombinovaným útokem.
Rozdělení má umožnit, aby se město při méně závažném stupni hrozby pokaždé úplně nezastavilo. Ani žlutá ale v mnoha případech neznamená bezpečí.
„Když je žlutý poplach, skoro pokaždé slyším výbuchy,“ popisuje novinářka Anastasia Furmanová, jejíž rodiče žijí v Brovarech nedaleko Kyjeva. Drony mířící na metropoli jsou tam podle ní slyšet prakticky denně. „Ten zvuk připomíná letadla.“
Po těžké noci mobil někdy začne zvonit s dalším varováním už brzy ráno. „Vstanete a nevíte, jestli se vůbec dostanete do práce nebo tam, kam potřebujete,“ líčí Furmanová. Poplach může skončit za půl hodiny, ale také trvat několik hodin. „Je to nekončící kolotoč.“
Město v absurdním režimu
Město přitom dál žije – jen podle stále absurdnějších pravidel. Bankovní transakce končí uprostřed rozhovoru, protože se rozezní siréna. Zákazníci musí opustit obchod, po skončení poplachu se vrátí dovnitř a za chvíli je další varování může vyhnat znovu.
Kvůli rušení GPS se taxi, které má být podle aplikace za rohem, náhle objeví na druhé straně světa. Vlaky během poplachů zastavují a někteří cestující pak pokračují se zavazadly pěšky.
„Teď s vámi mluvím po probdělé noci a za pár minut se vrátím do práce,“ říká Polozová. „Možná tu ale do večera nebudu. Nebo přijdu o některého ze svých přátel či blízkých.“
Několik jejích přátel podle ní přežilo útok jen náhodou – jeden díky tomu, že zrovna venčil psa, jiný proto, že dron zasáhl sousední byt. Další přátele už ve válce ztratila.
„Už to není odolnost. Je to přežívání,“ shrnuje.
