„Zůstanu v koupelně a modlím se.“ Kyjev nemá dostatek úkrytů před raketami

Když v Kyjevě zazní sirény, město se začne přesouvat pod zem. Miliony obyvatel metropole, rozprostřené na březích Dněpru, znají cestu do nejbližší stanice metra, do sklepa nebo do improvizovaného úkrytu.

Po sérii ničivých ruských úderů v červnu a červenci, které podle městské vojenské správy zabily 82 civilistů, se do popředí znovu vrací nepříjemná realita: ani po více než čtyřech letech války nemá ukrajinské hlavní město dostatek míst, kde by se lidé mohli v bezpečí ukrýt.

Rostoucí počet nočních útoků totiž přiměl zamířit do krytů i obyvatele, kteří je dosud nevyužívali. Kyjev sice eviduje 4358 objektů určených jako úkryty, podle radnice je ale jen zhruba 500 z nich skutečnými protibombovými kryty. Zbytek tvoří převážně sklepy, podzemní garáže nebo stanice metra, jejichž úroveň ochrany se výrazně liší.

Řada z nich navíc trpí špatnou údržbou, omezenou přístupností, případně nebývá v době útoku vůbec otevřená. Jsou daleko od sebe, a pro některé obyvatele se tak cesta do krytu stává závodem, který není možné vyhrát.

„Raději zůstanu doma, i když na mě letí desítky raket, protože vím, že se tam včas nedostanu. Zůstanu v koupelně a modlím se,“ říká pro Seznam Zprávy Kyjevanka Svitlana. „Vím, že takhle se letos modlilo i mnoho lidí, kteří zemřeli.“

Žena žije ve Svjatošynském rajonu na západě Kyjeva, jedné z částí metropole, která se v posledních měsících opakovaně stala terčem ruských útoků. Když se tedy rozezní sirény, riskuje život. Nejbližší skutečný kryt je příliš daleko. „Musela bych žít v metru, jenže to nejde. Člověk musí chodit do práce, starat se o domácnost a občas se i vyspat,“ vysvětluje.

Její příběh není výjimkou. Ve Svjatošynském rajonu se v červenci sešly desítky obyvatel, aby žádaly otevření protileteckého krytu pod školou, jehož dokončení se odkládá už od roku 2023. Stěžovali si, že při balistických útocích nemají kam utéct. „Musela jsem se svým čtyřletým vnukem utíkat na polikliniku,“ popsala jedna z místních, Tetjana Liščynská.

Poliklinika má sice sklep, cesta k ní ale z jejího domu trvá přibližně sedm minut. A balistická střela dokáže Kyjev zasáhnout za méně než tři minuty.

Podobné stížnosti zaznívají i z dalších částí Kyjeva. Místní tvrdí, že úřady selhávají, když je vyzývají k ukrytí, ale zároveň jim nedokážou nabídnout dostatek míst, kde by byli skutečně v bezpečí. Problém není nový, s každou další vlnou ruských útoků se ale znovu dostává do popředí.

„Podívejte se kolem sebe. Staví se nové obytné komplexy, ale na základní věci, jako jsou kryty, se zapomíná,“ řekla mi už v roce 2024 obyvatelka Kyjeva Aljona během procházky městem.

Poukazovala přitom na paradox metropole, kde i během války vyrůstají nové rezidenční budovy, zatímco infrastruktura, která má chránit obyvatele před útoky, zůstává nedostatečná.

Největší politický tlak kvůli nedostatku krytů dopadá na starostu Vitalije Klička a městskou správu, která odpovídá za jejich provoz, údržbu a dostupnost.

Kritika zesílila například v roce 2023 po případu, kdy při ruském útoku zemřeli lidé před uzamčeným krytem. Prezident Volodymyr Zelenskyj tehdy uvedl, že povinností místních úřadů je zajistit, aby byly kryty dostupné nepřetržitě.

Kličko následně část odpovědnosti odmítl a upozorňoval i na podíl státních institucí. Vedení Kyjeva navíc doteď namítá, že opravy a budování krytů komplikují válečné škody, byrokracie i omezené kapacity.

Spor navíc zapadá do širšího napětí mezi centrální vládou a ukrajinskými samosprávami. Po začátku ruské invaze získaly v regionech větší roli vojenské správy a část rozhodování se přesunula zpět k centru. Kdo má nést odpovědnost za připravenost měst na útoky, se tak v některých případech stává předmětem politického sporu.

Kličko tvrdí, že od začátku invaze město investovalo do oprav a budování krytů sedm miliard hřiven a letos na tyto práce vyčlenilo dalších více než 1,1 miliardy.

Problém se netýká jen Kyjeva. Stav krytů a jejich dostupnost se staly celostátní otázkou, kterou začala řešit i centrální vláda.

Nově jmenovaný ukrajinský premiér Serhij Koreckyj na konci července nařídil mimořádnou kontrolu všech civilních krytů v zemi. Úřady podle něj musí zajistit, aby byly řádně udržované a lidé se k nim dostali bez překážek – a to i před vyhlášením poplachu.

„Je nepřijatelné, že i po pěti letech rozsáhlé války mají ukrajinská města stále problémy s přístupem ke krytům,“ uvedl Koreckyj a odpovědnost označil za osobní povinnost každého úředníka.

V Kyjevě obyvatelé často nemají jinou možnost než spoléhat na metro. Sedmačtyřicet podzemních stanic se během války stalo nejspolehlivějším útočištěm metropole. Ani podzemní dráha však nebyla navržena jako náhrada za síť civilních krytů a při velkých útocích se dostává na hranici své kapacity.

V noci 2. června se ve stanicích ukrylo 41 tisíc lidí. Při dalším útoku pak počet dosáhl rekordních 56 tisíc. Přecpané stanice tak ukazují, jak výrazně se město stále spoléhá na infrastrukturu, která měla původně sloužit především dopravě, nikoli ochraně milionů obyvatel.

Ani metro navíc není zcela bezpečné. Vstup do stanice Lukjanivska v části města, která čelí ruským útokům opakovaně, byl během války poškozen už několikrát.

Problémem pro některé obyvatele není jen kapacita stanic, ale také jejich dostupnost ve chvíli, kdy se útok blíží. Někteří Kyjevané tvrdí, že je pracovníci ostrahy někdy nepustili do stanic ještě před spuštěním sirén, přestože úřady před hrozícím útokem varovaly.

„Ostraha metra se k lidem chová, jako by tam chodili pro zábavu,“ řekl pro agenturu Reuters Dmytro Dičenko, třicetiletý hudebník a marketingový specialista, kterého loni mezi dvěma vlnami útoků nepustili do stanice společně s manželkou. Krátce poté rakety zasáhly město a pár se mezitím vrátil domů.

Podle Oleksandra Čupaka, vedoucího ekonomických programů nevládního analytického centra Ukrajinská studia strategických analýz, patří systém krytů na Ukrajině mezi nejvíce opomíjené problémy války.

Jedním z problémů, jak vysvětluje, jsou i pravidla, podle kterých se kryty staví. Ukrajinské stavební normy počítají s určitými typy hrozeb, ale podle odborníků plně nereflektují realitu současné války. Mnohé kryty nebyly navrhovány pro situaci, kdy může raketa dopadnout přímo do jejich blízkosti, kdy se během několika minut musí ukrýt desetitisíce lidí a kdy je samotná cesta do bezpečí často delší než čas do zásahu.

„Právě rychlost ruských útoků představuje zásadní problém. Kryty, z nichž mnoho pochází ještě ze sovětské éry, vznikaly pro jiný typ konfliktu – pro válku, v níž měli lidé více času dostat se do bezpečí. Dnešní ruské rakety ale mohou Kyjev zasáhnout během několika minut,“ vysvětluje Čupak.