Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Již její jméno spolehlivě zrychluje tep všem boomerům této planety. Řeč je o Gretě Thunberg. Dvaadvacetileté ekologické aktivistce, která jako teeangerka přiměla stávkovat za ochranu planety bezmála půl druhého milionu školáků ve 112 zemích. Teď se na lodi Madleen vydala do Pásma Gazy. S jednoduchým vysvětlením: „Ať už bude tato mise jakkoli riskantní, určitě nebude tak nebezpečná jako mlčení celého světa tváří v tvář genocidě.“
Jistě, humanitární pomoc, kterou plavidlo s Gretou do Levanty veze, je příslovečnou kapkou v moři palestinského nedostatku. Užití slova „genocida“ pro izraelský postup v Pásmu je velice problematické, i když hlad a bolest jeho civilních obyvatel už nedokážou přehlížet ani jindy halasní zastánci židovského státu. Na palubě je Rima Hassan, francouzská europoslankyně palestinského původu a radikálně levicových postojů, která se vůči Izraeli vymezuje setrvale a přinejmenším na hranici vkusu. Sama Greta čelila výtkám židovských ekologů, když se podle nich nedostatečně distancovala od extremistů - chcete-li teroristů - z hnutí Hamás. Plavba je kromě palestinských barev opentlena až naivní rétorikou, což může leckoho rozesmát či odpuzovat.
Co je ale podstatné: Gretina pouť do Levanty je symbolickým aktem. Svého druhu performancí. A rozhodně ne ozbrojeným útokem.
Posádka Madleen chce upozornit na utrpení arabských civilistů, které hodlá z jejich Pásma vyhnat krajně pravicový kabinet židovského státu. To k smíchu není. Nesmějí se ani izraelští opozičníci, kteří proti xenofobním prohlášením extremistických ministrů vlastní vlády demonstrují.
Přivítání Grety a jejich spolucestujících je proto klíčovou zkouškou i pro židovskou společnost. Sebevědomý, otevřený a demokratický stát, jakým Izrael donedávna byl, zpravidla volí decentní formu. Ublíženeckému, arogantnímu a sebestřednému království premiéra Benjamina Netanjahua odpovídá iracionální manifestace síly, což je přesně to, oč novodobí mučedníci palestinské věci usilují. Smutné je, že lze jen sotva odhadnout, na které z uvedených pozic se Izrael právě nachází, respektive ke které má blíž.
Mimochodem, je užitečné, že problematické misi poskytla tvář zrovna Greta. Ukáže se totiž, kde kdo stojí. Nenávistné, osobní výpady proti mladé Švédce s Aspergerovým syndromem, která je autentická, kurážná, bytostně neoblomná a v neposlední řadě složitá i kvůli svým dispozicím, pocházejí patrně od těch, kteří s nostalgií vzpomínají na klecová lůžka a zprůměrovaný svět tzv. normálnosti. Svobodomyslný, tolerantní pozorovatel dokáže ocenit Gretinu odvahu a vnímat její akce jako apel, nikoli zjevenou pravdu či naopak záměrnou manipulaci. A to platí pro jednotlivce stejně jako státy.
Nicméně, pro Izrael je nejhorší zprávou samotný fakt, že se přímočará severská bojovnice do palestinského Pásma vůbec vydala. Její cesta naznačuje, že vztah Západu k židovskému státu se rychle mění. Že generace, která na Gretinu výzvu demonstrovala proti ekologickému pokrytectví mocných, opouští představu Izraele jako spojence, jako jediné blízkovýchodní demokracie přísahající na technologický pokrok. A že židovský stát mladí stále častěji vnímají jako šovinistického, krutého utlačovatele Palestinců, který prostě není cool.
Je vcelku jedno, že ani jedna z těchto představ neodráží - a nikdy neodrážela - celou realitu. Izrael svoji reputaci prohrál už teď. A je otázka, jestli ji kdy dokáže získat zpět.
