Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Teď exceluje na africkém mistrovství v Maroku, kde coby kapitán vede egyptský tým a jeho krajané k němu vzhlížejí jako k faraonovi. V liverpoolském dresu za osm let nastřílel 250 gólů, ke kterým přidal 115 asistencí. I když se koncem loňského roku veřejně pohádal s trenérem slavných Reds a média zaplavila vlna spekulací o jeho odchodu z Premier League, jedno je jisté už nyní: osobně skromný, na hřišti výjimečně pracovitý rodák ze zapadlé egyptské vesnice Nagrig dobyl Liverpool a s ním fotbalovou Anglii.
Co je ale nejdůležitější: na vlastním příkladu Britům i Evropanům ukázal, že muslim nerovná se krvelačný džihádista, či vykořeněný přistěhovalec. Mo totiž zůstal své víře věrný a nebojí se k tomu přiznat.
Příběh Mohameda Salaha Hamida Mahrúse Ghalyho se čte jako pohádka s koncem, za který by se nemusel stydět ani Hollywood. Legenda praví, že Mo se s míčem poprvé setkal v sedmi letech na prašné ulici, kde stejně jako miliony afrických dětí snil o kariéře velkého hráče. Na rozdíl od umouněných kamarádů ze sousedství byl nejen velmi talentovaný, ale i nesmírně vytrvalý. Ve 14 letech dojížděl z rodné vesnice v deltě Nilu na tréninky do zhruba 130 kilometrů vzdálené Káhiry rozhrkanými autobusy, ve kterých prý denně trávil až devět hodin. Na školy nezbyl čas, což děsilo především Mohamedovy rodiče.
Budoucí hvězda vsadila na fotbal a nakonec vyhrála - po neslavných začátcích v Chelsea se Mo našel v přístavu na severozápadě Anglie. Liverpool přijal postavou nevelkého a spíše plachého Egypťana i s jeho náboženstvím. Imám místní mešity nazvané po Abdullahovi Quilliamovi, britskému právníkovi a konvertitovi k islámu, jenž mimo jiné založil první anglickou mešitu, vzpomíná na neobvyklé návštěvníky, kteří se ho po Mohamedově nástupu do klubu přicházeli ptát, kdo že jsou ti muslimové. Našli se ryzí Angličané, kteří se kvůli severoafrickému kanonýrovi rozhodli pro konverzi k islámu.
Fanoušci klubu oslavují Mo Salaha popěvkem, ve kterém tvrdí, že se stanou muslimy a dorazí do mešity, pokud jejich oblíbenec vícekrát vsítí. Samozřejmě nejde o vyznání víry, jen o zábavný hymnus, přesto je neobvyklé slyšet podobná slova od jinak příslovečně ostrých příznivců kopané.
Egypťanova obliba ovlivnila i atmosféru v ulicích. Podle studie z roku 2021 se po Salahově příchodu do města snížil počet rasově či nábožensky motivovaných útoků o 16 procent. Příznivci Liverpoolu FC pak na sociálních sítích patří - alespoň co se vztahu k islámu týče - k tolerantnějším fandům.
Přečtěte si také:
Kontroverze se nevyhnuly ani Salahovi. Jeho kritici tvrdí, že zpychnul. Že už nechodí do mešity jako dříve. Že se přestěhoval mezi bohaté a přejal jejich zvyky (fotbalistův majetek je odhadován na 90 milionů dolarů). Aktivisté mu vyčítají, že nedostatečně kritizuje Izrael za jeho tvrdý postup v palestinském Pásmu Gazy. Další mu mají za zlé, že tančí se současnými egyptskými lídry, kteří se k moci fakticky dostali pučem.
Je ale Mo Salah povinen kopat za všechny muslimy planety? A má se rozhádat s káhirskými elitami kvůli lidským právům, i když by jeho autorita disidentům jistě pomohla? Liverpoolský střelec navíc na kamarády z dětství nezapomněl a v Nagrigu nechal vybudovat jak fotbalový stadion, tak třeba lékařské ordinace a čistírnu odpadních vod.
Mo Salah je zkrátka ztělesněním prostého venkovského muslima, který se svou pílí probojoval na vrchol. (A není podstatné, zda se v posledních letech opravdu změnil.) Navždy bude tím drobným, nenápadným, usměvavým týpkem odvedle, který se nechlubí penězi a obdarovává potřebné. Je přesným opakem toho muslima, kterým evropští populisté straší xenofobní voliče. Pro souvěrce a jejich bezpečnost udělal víc než desítky neziskovek a vládních programů dohromady.
