Hlavní obsah

Komentář: Naše válečné domácí úlohy

Ivan Gabal
sociolog, analytik
Foto: Profimedia.cz

Snímek ze cvičení protivzdušné obrany u elektrárny Temelín v roce 2015.

Máme po dlouhé době, od našeho kolapsu na americkém radaru protiraketové obrany, široký konsenzus veřejnosti o bezpečnosti a válečné hrozbě, jejím původu a viníkovi. Toho je potřeba využít. A neztrácet čas.

Článek

Válečná krize není výkyvem daným Putinovou chybou, jejíž překonání opět vrátí svět tam, kde byl předtím. Nevrátí. Jednak kvůli důsledkům Putinovy války, jednak díky poučení z dosavadního vývoje a jednak i v případě, že vývoj bude dále eskalovat a může nás zasáhnout. Jde o krizi, která podstatně mění jak priority situace, protože může jít a jde o životy lidí, a také mění kritéria, podle kterých rozlišujeme, co je důležité.

Vývoj má značnou rychlost a ničivou energii. Budou ji mít i jeho důsledky. Připravené by neměly důsledky tolik zaskočit. Nepřipravení svou ignoranci bolestivě odskáčou. A je třeba konat v reálném čase, při zahájení i prosazení změn. Neotálet, protože budoucí dopady začínají dnes.

Máme po dlouhé době, od našeho kolapsu na americkém radaru protiraketové obrany, široký konsenzus veřejnosti o bezpečnosti a válečné hrozbě, jejím původu a viníkovi. Je třeba změny nejen realizovat, ale také komunikovat, aby je občanská veřejnost sdílela vědomě, participovala z porozumění, nejen důvěrou vládě. Práce na prevenci a přípravě snižují neurotizační vliv obecného, časově neurčitého ohrožení. Zvyšují racionalitu reakce i chování.

Ruská agrese štěpí a polarizuje svět na demokratický, právní, kritický a otevřený, a naproti tomu svět lží a skrývání skutečných motivů války, násilných praktik nadřazených právu, na snahu vnucovat svou vůli druhým a represí potlačovat nesouhlas. Je vidět například na Srbsku, jak „mezi“ oběma světy ztrácí půdu pod nohama, totéž na katastrofě Běloruska pod Lukašenkem. Naopak na Moldávii je patrno, jak se přitahuje k EU a k nám. I na šokovém vystřízlivění některých „panslovanských“ Slováků.

A samozřejmě pak jsou zde i kašpaři, odskakující od svého oblíbence Putina ve snaze zachránit svou kompromitovanou politickou trafiku či existenci.

Samostatnou pozornost zasluhuje Čína, která fakticky podporuje válčící Rusko, včetně „neutrálních“ postojů v OSN. Válkou vyčerpané Rusko i dopady války zatížená Evropa budou – v čínském chápání – snadnějšími partnery k osedlání. U Ruska k tomu dojde, my bychom měli anticipovat i tento vývoj a nepoddat se mu.

Co tedy máme na stole a co musíme?

Obrana

Prioritou je samozřejmě bezpečnost a obrana. Zde by měly Ministerstvo obrany a generální štáb otevřeně komunikovat jak své potřeby a jejich časový plán, tak elementární strukturu výdajů na naši obranu například v logice NATO – provozní náklady, výcvik, modernizace výzbroje. Nebo nověji, kolik dáme na bojové jednotky, kolik na jejich podporu a servis, kolik na další výdaje. Profesionální armáda je náročný projekt. Je čas otevřít i téma záloh a branné povinnosti a srozumitelně je vyložit.

Zásadní agendou je prověrka stavu celé civilní obrany a ochrany obyvatel, stav krytů, filtrů, chemické ochrany a prostředků ochrany obyvatelstva, informační výbava lidí, institucí, škol a podobně. Případně musíme zahájit cvičení těch zcela necvičených i profesionálních složek.

Vláda i generální štáb by měly najít vhodnou formu informování o našem hodnocení situace, o vývoji naší připravenosti, stavu strategických zásob, synergii vnitřní a vnější bezpečnosti.

Přimlouvám se, aby se ministryně obrany nevyjadřovala k OSN. Aby nebylo nám i našim (ne)přátelům zřejmé, jak nespolupracuje Ministerstvo obrany s Ministerstvem zahraničí. Neodvažuji se doporučovat, jak má Ministerstvo obrany postupovat ke zrychlení přezbrojení 7. brigády, k dovybavení americkými vrtulníky a k dalším dlouho „rozpracovaným“ přezbrojovacím projektům, kterých je docela dost.

Energetika

Vláda by měla bez silných prohlášení začít aktivně a plošně podporovat výstavbu větrných elektráren na komunální bázi, více podpořit solární výbavu zejména venkova a menších měst, a povzbuzovat místní energetické projekty, včetně domácností. Výměna kotlů topení již není dost.

Jakékoli úvahy o jaderné energetice musí brát zřetel na to, co vidíme na Ukrajině. Přidat parametr hrozby vojenského zneužití elektrárny z hlediska lokace i z hlediska nároků na stavbu, na její odolnost proti útoku raket středního doletu i balistickým střelám. Do posuzování musí vstoupit nově armáda pro nastavení těchto kritérií a kontrolu jejich plnění.

Potraviny

Ukrajina nejspíše letos nedokáže zasít potřebné množství obilí. Jeho nedostatek bude hýbat nejen s Afrikou, ale i s globálními trhy. Ministerstvo zemědělství musí aktivně podpořit zaorání řepky a maximalizaci rozlohy pěstování obilí, třeba na úkor zafixovaných evropských parametrů péče o krajinu. Revizí by měla projít celková struktura a podpora zemědělských plodin a farmářství.

Vláda by měla věnovat pozornost stimulaci racionality výživy, životního stylu občanů, úspor energií, včetně podpory pozitivních trendů ze strany zdravotních pojišťoven.

Geopolitika

Je čas otevřeně poukázat na významné bezpečnostní parametry eurozóny a přechodu k euru. ČNB by se neměla vyjadřovat k tomu, zda vidí souvislost eura a války, ale možná si udělat výlet do Záhřebu nebo Bělehradu, nebo se zeptat našeho průmyslu. Bezpečnostní konsenzus veřejnosti může rychle změnit i pohled na euro, pokud tento pohled nebudou formulovat exponenti kremelské politiky, ale racionální bezpečnostní perspektivy naší pozice v evropském kontextu. Ve všech uvedených otázkách potřebuje česká společnost politickou iniciativu a rozhodné kroky vlády, a podpoří je.

Je také čas ukončit umělou a naší bezpečnosti nesloužící „dichotomii“ mezi EU a NATO. Předně je zde rychle rostoucí synergie a spolupráce těchto organizací, za druhé potřebujeme nutně evropskou obrannou integraci jak z hlediska racionality obranných výdajů členských států EU a jejich armád, tak z hlediska většího a významnějšího podílu EU na bezpečnostní politice a obranných agendách členských států. Potřebujeme změnit mechanismus financování vojenských operací z prostředků EU – i to by mohla být cesta k navýšení výdajů.

A konečně je v našem zájmu vnést do EU více vojenské a obranné perspektivy našeho východního křídla, které čelí bezprostřední ruské hrozbě. Ukrajina také potvrzuje, jak významná je spolupráce s Velkou Británií, která by po vojenské lince jistě ráda s EU kooperovala. Je čas diskutovat o evropských ozbrojených silách, buďme u toho.

Naše bezpečnostní kapacity

Napadení Ukrajiny Ruskem poměrně dobře ukazuje, jak se změnili aktéři našeho domácího bezpečnostního diskurzu. Navzdory dlouhodobě zanedbané a podceněné pozornosti vnitřní dynamice a veřejné debatě Ruska válka vypíchla kvalitu našich novinářských špiček ve veřejnoprávních i soukromých médiích. Kontrastuje s tím stagnace analytických bezpečnostních kapacit, a to jak v médiích, tak v akademickém prostředí a výzkumu. Zůstáváme nadále spíše u glosování aktuálního vývoje, vývoj zachytáváme z chodu a nikoli z dlouhodobějšího vhledu. Málo čteme hlubší studie, což platí jak o novinářích, tak zejména o Poslanecké sněmovně, zázemí politiky a exekutivy.

Máme před sebou dost práce nad rozborem stavu informačního základu naší bezpečnostní politiky, která v ukrajinské a zejména ruské agendě dost zaspala, včetně zpravodajských služeb, armády a ministerstev. Válka nás zaskočila nepřipravené a doháníme. Je třeba zpracovat kritickou reflexi této zkušenosti, v zájmu zlepšení našich kapacit. Nyní ovšem začněme konat na popsaných hlavních směrech adaptace na novou situaci. Čas není na naší straně, zatím.

Doporučované