Článek
Izraelská armáda podniká výpady do jižní Sýrie a nedávno bombardovala letiště na severu země; zároveň mají vlády obou zemí kontakty a vyjednávají.
Na mírovou dohodu a navázání diplomatických vztahů to zatím nevypadá, pro Izraelce je ale možná blízko uzavření jedné důležité historické události.
Přes 50 let neměli žádné informace o ostatcích špiona Eliho Kohena, který se na začátku 60. let pod jménem Kamál Amín Tábí infiltroval do Sýrie a předával domů cenné informace o tamní armádě. V roce 1965 ho odhalili a popravili, jeho zjištění nicméně Izraeli o dva roky později pomohla zvítězit v takzvané šestidenní válce.
Bývalý režim prezidentů Háfize Asada a jeho syna Bašára odmítal jakékoliv otázky na místo, kde je slavný špion pohřben. Po pádu režimu a nástupu nového vůdce Ahmada Šary se situace mění.
Poprvé veřejně promluvili Syřané, kteří měli s popravou a pohřbem Kohena něco společného. Bývalý důstojník syrské kontrarozvědky Saíd Džavíš pro saúdský server Al Madžala uvedl, že ostatky Kohena se nacházejí blízko vjezdu do vojenské základny na okraji metropole Damašku. „Skončily tam, protože toto místo bylo neustále hlídané,“ řekl.
Agentura Reuters s odvoláním na své diplomatické zdroje napsala, že nová syrská vláda uvažuje o navrácení ostatků Izraeli. Jako gesto dobré vůle a snahy snížit napětí mezi oběma zeměmi. Oficiálně se ale Damašek zatím nevyjádřil.
Eli Kohen je nejznámější izraelský špion. Kamarádil se s prezidentem Sýrie, s armádními generály a moc nechybělo k tomu, aby se stal ministrem. Narodil se v židovské rodině v Egyptě, takže uměl skvěle arabsky. Základní předpoklad pro úspěch každého izraelského agenta na Blízkém východě.
Vedení izraelské rozvědky Mosad vymyslelo plán, jak ho dostat do Sýrie: Pod jménem Kamál Amín Tábí se bude vydávat za syrského emigranta v Argentině a obchodníka s textilem.
V Argentině i Brazílii žije mnoho lidí s libanonskými nebo syrskými kořeny, takže to nebyla žádná kuriozita. Musel se ale naučit také španělsky. V Buenos Aires se mu podařilo dokonale okouzlit místní syrskou komunitu a jeho legendě všichni uvěřili. Měl také štěstí, že jako vojenský přidělenec v té době působil na syrském velvyslanectví v Argentině generál Amín Háfiz, se kterým se znal.
V roce 1963 se za podpory armády dostala v Sýrii k moci strana Baas a novým vůdcem země se stal právě Háfiz, v té době už Kohenův dobrý přítel. Kohen přesídlil do Damašku, pronajal si vilu v luxusní čtvrti a na večírcích se sblížil téměř s každým, kdo v té době v Sýrii něco znamenal.
Získal si důvěru synovce náčelníka generálního štábu, který ho bral na výlety na hranici s Izraelem. Ukazoval mu postavení syrské armády, bunkry a stanoviště protivzdušné obrany.
Kohen pak ze své vily posílal zprávy do Tel Avivu vysílačkou maskovanou jako mixér. Špionážní techniku i výbušniny ukryté v mýdle dostal do Sýrie tak, že jel z Janova lodí do Bejrútu a na hranicích uplatil celníky, aby ho přísně nekontrolovali.
Původní reportáže ze Sýrie
Na webu Seznam Zprávy už jsme vám nabídli reportáž Milana Rokose a Radka Vebra z porevolučního Damašku i příběh čtyřiadevadesátiletého bojovníka za právní stát, kterého věznil Asadův režim a který se teď pokouší ovlivnit podobu toho nového.
„Založil si firmu na export–import a vyvážel ze Sýrie nádobí nebo nábytek. Do tohoto zboží, posílaného do Evropy, vkládal své zprávy, nákresy a fotografie. Na adresách v Evropě si zásilky vyzvedávali lidé z Mosadu,“ napsal Ronald Payne, autor knihy o dějinách izraelských tajných operací.
Přístup ke všem tajemstvím
Kohen se stal součástí syrské politické, armádní a byznysové elity. Měl přístup prakticky ke všem syrským tajemstvím. Věděl o různých frakcích v armádě, o ekonomických problémech i nákupech sovětských letadel MiG-21 a tanků T-54.
Mezitím několikrát navštívil Izrael, když přestupoval na letištích v Římě, Curychu nebo Mnichově. Byl to jeden z největších špionážních majstrštyků historie.
Osudným se Kohenovi stalo příliš časté tajné vysílání. Někdy vysílal i nepracovní záležitosti, například vzkazy manželce, případně komentoval fotbalové zápasy. Jeho konec nepřímo „zavinilo“ indické velvyslanectví, které se nacházelo vedle Kohenovy vily. Indičtí diplomaté si stěžovali, že jejich spojení s Dillí neustále ruší jiné vysílání. Tím navedli syrskou kontrarozvědku na stopu, která 18. ledna 1965 vedla k zatčení Kohena přímo během jeho vysílání.
„Technicky patřil mezi dobré spojaře, ovšem to, že vysílačku používal nadměrně často na stejné frekvenci, bylo velkým přestupkem proti bezpečnostním pravidlům a téměř jistě zapříčinilo jeho dopadení. Vozidla s detektory na vysílačky, jejichž posádky sestávaly z příslušníků syrské bezpečnostní policie a sovětských poradců, si nakonec povšimla opakovaných vysílání a určila místo jejich původu, tedy Kohenovu vilu,“ uvádí izraelský historik Benny Morris.
Na náměstí Mučedníků v Damašku se 18. května 1965 sešly tisíce lidí. Krátce po půl čtvrté ráno vojáci dovedli Eliho Kohena k oprátce. I přes brzkou hodinu popravu v přímém přenosu vysílala syrská televize.
Tělo viselo na náměstí dalších šest hodin, pak ho vojáci odvezli neznámo kam. Teď se rýsuje šance, že se Izraelci i vdova po Kohenovi Nadia, které je 87 let, dočkají.
