„Nevíme, co bude“. Šest Češek uvěznil tajfun na Okinawě

Měla to být sedmnáctidenní dámská jízda po Japonsku. Šestice žen z Brna přiletěla na začátku srpna do Tokia, procestovala Kjóto a závěr dovolené chtěla strávit u moře na Okinawě. Jediné, co naplánovat nemohly, bylo počasí.

Do jejich dovolené zasáhl tajfun Dolphin, který v sobotu udeřil na jižní japonskou prefekturu Okinawa. Bouře zranila nejméně šest lidí a připravila o elektřinu více než 50 tisíc budov na Okinawě, dalších téměř 39 tisíc výpadků hlásila prefektura Kagošima. V okolí středu tajfunu dosahovaly nárazy větru až 216 kilometrů za hodinu.

Už o den dříve přitom bouře prakticky ochromila dopravu v části jihozápadního Japonska. Úřady nařídily evakuaci téměř 260 tisícům obyvatel Okinawy a Kagošimy a aerolinky zrušily přes 500 letů. Letiště Naha na Okinawě bylo uzavřené.

Že nepůjde jen o „nějaký běžný déšť“, začalo Češkám docházet už před příchodem nejhoršího počasí. Do telefonů jim začala chodit japonská krizová upozornění.

Některá oznamovala otevření evakuačních center, jiná už obsahovala přímo pokyn k evakuaci. Úřady zároveň upozorňovaly, že pokud je kvůli prudkému větru a dešti nebezpečné vycházet ven, mají lidé zůstat v bezpečné části budovy. Pro šestici Češek však měly zprávy jeden zásadní háček – byly pouze v japonštině.

„Když jste někde mimo hotel a nemáte přístup k wi-fi, vlastně vůbec nevíte, o co jde, protože ty zprávy, které nám chodí, jsou jen v japonštině,“ popsala Seznam Zprávám Lucie Hrušková.

Situace se pak začala rychle měnit. „Najednou už nebylo možné sehnat taxíky. Všechny pláže byly zapáskované a zavřené a v hotelu jsme musely podepsat prohlášení, že jsme informované o blížícím se tajfunu a omezení služeb. V tu chvíli nám došlo, že je situace vážná,“ řekla redakci.

Za okny hotelu mezitím zesiloval vítr a déšť. Tajfun se v pátek pohyboval jen velmi pomalu, takže Okinawu a sousední ostrovy bičovaly srážky dlouhé hodiny. Japonské úřady varovaly zejména před sesuvy půdy, záplavami, rozvodněním řek a vysokými vlnami. Čtvrtý stupeň japonského varovného systému znamená, že lidé v ohrožených oblastech mají místo opustit a přesunout se do bezpečí.

Řádění tajfunu ženy pociťují i uvnitř hotelu. Přestože podle Hruškové bydlí „v lepším“, s několikadenním prudkým deštěm se dovnitř dostává vlhkost.

„Máme mokré podlahy i postele. Pokoje mají před vstupem takové schody, kudy odtéká voda. Prší i na otevřených chodbách a personál oblepuje páskami všechna okna. Totéž dělají obchody, restaurace i další hotely,“ popsala.

Ještě předtím, než se provoz na ostrově téměř zastavil, si ženy stihly nakoupit zásoby. Jak dlouho s nimi vystačí, ale nevědí.

„Pochopily jsme, že bychom si měly sehnat jídlo, takže máme nějaké zásoby možná na dva dny. V hotelu máme zaplacené jen snídaně, ty zatím v omezeném režimu fungují. Jinak nám žádné jídlo nedodávají, můžeme si koupit pitnou vodu,“ popsala Hrušková.

Podle ní hosté dostali pokyn nevycházet a běžné služby v okolí hotelu přestaly fungovat.

„Jsme velice zaskočené, protože v takové situaci jsme poprvé. Přijely jsme si na Okinawu odpočinout k moři, ale moře jsme skoro ani neviděly, protože jsou všechny pláže zavřené. Musíme sedět v hotelu a vůbec nevíme, co se bude dít,“ řekla v pátek.

„Trochu nás uklidňuje, že Japonci jsou na tajfuny zvyklí a budou na ně připravení a že máme kvalitní ubytování. Opravdu ale nevíme, co budeme dělat, pokud tady zůstaneme déle než dva dny, protože pak už nebudeme mít jídlo,“ dodala.

Za jednu z nejnepříjemnějších částí celé situace ženy označují nedostatek informací v jazyce, kterému rozumějí.

Před cestou se za celou skupinu zaregistrovaly v systému DROZD. Když ale začala přicházet první varování před tajfunem, z českých úřadů se jim podle Hruškové nikdo neozval. Část skupiny se proto během pátku zaregistrovala do systému ještě jednotlivě. Ani poté podle nich žádná SMS ani e-mail nepřišly.

„Byly jsme z toho nervózní. Je nás tady šest žen, cestujeme samy bez cestovní kanceláře a nikdo nás neinformoval, co máme dělat nebo na co se připravit,“ popsala.

DROZD přitom Ministerstvo zahraničních věcí samo označuje za krizový nástroj pro komunikaci s Čechy v zahraničí. Používá jej mimo jiné k rozesílání hromadných SMS a e-mailů s důležitými informacemi, doporučeními, kontakty na místní instituce či české zastupitelské úřady při mimořádných a krizových situacích.

Seznam Zprávy proto ministerstvo požádaly o vysvětlení, zda situaci na Okinawě vyhodnotilo jako důvod k aktivnímu informování registrovaných cestovatelů a proč šestici Češek žádná zpráva nedorazila.

Japonsko má pro zahraniční návštěvníky i vlastní informační systém. Turistická agentura provozuje například aplikaci Safety tips, která rozesílá meteorologická a další krizová varování mimo jiné v angličtině a nabízí i informace o postupu při evakuaci. Zprávy, které přicházely přímo na telefony šestice Češek, však podle jejich slov byly pouze japonsky.

Z nich se ženy nakonec s pomocí překladače dozvěděly také to, kam mají v případě potřeby zamířit. „Vždycky přijde nějaká adresa. Jsou to tělocvičny nebo radnice,“ popsala Hrušková.

Na Okinawě se nachází rozsáhlá síť amerických vojenských zařízení a právě s několika vojáky se ženy náhodou seznámily ještě před příchodem tajfunu.

„Při procházce městem jsme se seznámily s americkými vojáky. Ti nás vlastně jako první upozornili, že se blíží tajfun a máme zůstat v hotelu. Dali nám na sebe telefonní kontakt s tím, že kdybychom měly nějaké problémy, můžeme se ozvat, protože základna je kousek od našeho hotelu,“ uvedla Lucie.

S vojáky zůstaly ve spojení i poté, co se počasí výrazně zhoršilo. „Teď nám dávají informace a říkali nám také o evakuacích turistů z hotelů,“ dodala.

Kdy se šestice žen z ostrova dostane, zatím neví. Stejně jako to, zda jejich další plán cesty vůbec zůstane uskutečnitelný. „Vlastně vůbec nevíme, co máme dělat, na co máme být připravené ani jak dlouho to bude trvat,“ shrnula Hrušková.