„Odvezli jsme je, vyslechli, popravili.“ Běloruský policista vyvázl bez trestu

Psal se květen 1999, když se Jurij Zacharenko „vypařil“ z Běloruska. Někdejší ministr vnitra se procházel ulicemi Minsku, když jej tři muži popadli, strčili do auta a odvezli neznámo kam. Politik, který se stal po sporech s diktátorem Alexandrem Lukašenkem jednou z tváří opozice, zmizel beze stopy a jeho tělo nebylo dodnes nalezeno.

První ze tří případů, které na konci 90. letech otřásly běloruskou opozicí, zůstává i dodnes nevyřešený. Podobně tak další dva incidenty z podzimu téhož roku, kdy bývalý vicepremiér Viktor Hančar a jeho přítel, podnikatel Anatol Krasouski, rovněž beze stopy zmizeli v Minsku.

Policie později našla opuštěné Hančarovo auto a zbytky skla, na němž byla jeho krev.

Dlouhé roky chyběly jakékoliv stopy. Mlčení pak prolomil bývalý příslušník speciálních běloruských jednotek SOBR Jurij Garavskij. Ve výpovědi pro německá média uvedl, že jednotka SOBR Zacharenka unesla, vyslýchala a poté ho jeden z únosců zastřelil.

Podobně se měly věci podle Garavského udát i u dalších dvou obětí - obě těla únosci převezli do lesa, kde je pochovali do již připraveného neoznačeného hrobu.

Garavskij se kvůli svým výpovědím a podílu na únosech opozičníků dostal před švýcarský soud, který ho však ve čtvrtek zprostil viny, napsala stanice BBC. Prokuratura pro 45letého muže žádala tříletý trest vězení, z toho na jeden rok nepodmíněně.

Ve Švýcarsku jde o první souzený případ únosu v cizí zemi, který justice řeší na základě takzvané univerzální jurisdikce. Ta dovoluje stíhat pachatele obzvlášť závažných zločinů i mimo jejich domovský stát, poznamenala ČTK.

„Vzhledem k protiřečícím si vyjádřením obžalovaného nelze považovat jeho podíl na zmizení Jurije Zacharenka, Viktora Hančara a Anatola Krasouského za prokázaný,“ uvedl soud.

Soudní řízení začalo poté, co se bývalý voják v roce 2019 obrátil na novináře s tvrzením, že se na zmizeních podílel. Od té doby však své výpovědi několikrát změnil a řada jeho výroků byla v rozporu, popsala agentura AP.

V jedné ze svých výpovědí obvinil z vražd Dmitrije Pavličenka, šéfa nechvalně proslulé jednotky speciálních sil. Vyšetřování Rady Evropy v roce 2003 rovněž spojilo Pavličenka s nucenými zmizeními a dospělo k závěru, že zločin byl kryt běloruskými úřady „na nejvyšší státní úrovni“.

Dmitrij Pavličenko označil tato obvinění za „nesmysl“ a později tvrdil, že Garavského nezná, ačkoli existují snímky, které oba muže zachycují.

Rozhodnutí švýcarského soudu zasadilo ránu příbuzným obětí a jejich právníkům, kteří považovali proces za milník ve snaze o vyvození soudní odpovědnosti za zmizení opozičníků.

„Rodiny obětí dál zůstávají v nejistotě, pokud jde o přesné okolnosti zmizení jejich blízkých,“ uvedla organizace TRIAL International, která případ spolu s běloruskou lidskoprávní organizací Vjasna sleduje.

„Tohle je důležitý krok na cestě k hlavnímu procesu, kdy bude jednoho dne stát před soudem jako obžalovaný Lukašenko,“ řekl agentuře DPA Pavel Sapelka z organizace Vjasna.

Současné soudní řízení rovněž vrhá podle lidskoprávních skupin světlo na brutální taktiku, kterou běloruské bezpečnostní služby, včetně SOBR, stále používají k potlačení disentu. Aktivity opozice se v zemi opět ve velkém rozhořely v roce 2020 po masových protestech proti výsledkům prezidentských voleb, které byly všeobecně odmítnuty jako zfalšované a v nichž se Lukašenko sám prohlásil za vítěze, připomněl deník The New York Times.

Představitel OSN pro lidská práva minulý týden na zasedání Rady pro lidská práva v Ženevě uvedl, že v Bělorusku je na základě politicky motivovaných obvinění uvězněno přibližně 1500 osob v rámci vládní „kampaně násilí a represí“ proti skutečným či domnělým oponentům.

„Zadržení - muži i ženy - jsou vystaveni mučení a špatnému zacházení, včetně bití, nedostatku spánku, odepření přístupu k lékařské péči, opakovaného držení na samotce a nebezpečné nebo vykořisťující nucené práce,“ uvedla podle NYT Nada Al-Nashif, zástupkyně Vysokého komisaře OSN pro lidská práva.