Článek
Přibližně 240 kilometrů východně od Moskvy leží věznice Pakino, která se mezi ukrajinskými válečnými zajatci stala synonymem pro sexuální zneužívání. Propouštění vojáci popisují řadu násilných a ponižujících metod, kterých se na nich ruští dozorci dopouštěli. Podle jejich svědectví i zjištění Organizace spojených národů a evropských vlád Rusko v průběhu války vystavovalo ukrajinské zajatce bití, odepírání jídla a spánku, elektrickým šokům, waterboardingu a dalším formám mučení.
Kromě fyzického násilí je však konkrétně věznice Pakino nechvalně známá sexuálním týráním. Zajatci byli nuceni předstírat sex mezi sebou, masturbovat a tančit nazí. Čelili také znásilňování předměty a nátlaku k sexuálnímu styku s vězeňským personálem, uvádějí ukrajinští státní zástupci a bývalí vězni, s nimiž hovořil deník The Wall Street Journal.
Stále více výpovědí naznačuje, že sexuální zneužívání je v ruském zajetí běžnou praxí. To odpovídá závěrům vyšetřovatelů OSN a odráží širší realitu konfliktů po celém světě, kde jsou znásilnění a další sexuální zločiny využívány jako válečná zbraň.
Mnozí Ukrajinci, kteří se vrátili domů při výměnách zajatců, označují právě Pakino za vůbec nejhorší místo. K sexuálnímu násilí tam podle nich docházelo s vědomím či přímou účastí všech složek od řadových dozorců až po nejvyšší vedení. Jejich slova tak podporují obvinění Kyjeva, že nejde o selhání jednotlivců, ale o řízený systém.
Trestanecká kolonie Pakino byla postavena před 27 lety a dnes je v ní umístěno zhruba tisíc ruských odsouzených. V areálu se nachází knihovna, sportovní zázemí i kaple zasvěcená svatému Mikuláši. Přibližně 300 Ukrajinců, kteří byli v táboře drženi v přísné izolaci, však nic z toho nikdy nevidělo.
Někteří propuštění vojáci uvádějí, že jim jeden z dozorců způsoboval elektrické šoky do genitálií pomocí ručního přístroje. Prokurátoři i bývalí zajatci tvrdí, že tentýž strážce vězně často nutil předvádět sexuální akty, zatímco je spolu s dalšími dozorci sledoval. Muži museli tančit nazí a vzájemně se dotýkat, což Rusové nazývali orgiemi. Personál věznice navíc obvykle nosil kukly a nutil zajatce, aby se v přítomnosti nadřízených hluboce klaněli k zemi a klopili zrak.
Státní zástupci a svědci upozorňují také na praktiky Vjačeslava Čerdanceva, nejvyššího zdravotnického pracovníka v táboře. Ten údajně vyžadoval, aby se zajatci svlékali donaha kvůli takzvaným „lékařským prohlídkám“. Vězni mu proto přezdívali „doktor Pervert“ a „Konoval“, tedy šarlatán.
Během těchto prohlídek i ve chvílích, kdy muži vycházeli ze sprch, pronášel Čerdancev sexuálně laděné poznámky o jejich genitáliích a nevhodně se jich dotýkal. Poskytnutí lékařské péče pak podle několika výpovědí často podmiňoval sexuálními službami. Když v táboře vypukl svrab, nařídil Čerdancev držet nakažené vězně po celé týdny nahé v jedné společné místnosti.
Ruská Federální vězeňská služba ani samotná trestanecká kolonie č. 7 na žádosti o komentář deníku nereagovaly. Rusko už dříve veškerá obvinění ze sexuálního zneužívání zajatců popřelo s tím, že jsou nepodložená a politicky motivovaná.
Podle mnoha bývalých válečných zajatců zanechalo největší jizvy právě sexuální zneužívání. Několik odborných studií naznačuje, že z psychologického hlediska je zotavení ze sexuálního násilí výrazně obtížnější než u jiných válečných traumat.













