Hlavní obsah

Sexuální násilí jako zbraň. Co zažívají Ukrajinci v ruském Pakinu

Foto: X/Volodymyr Zelenskyy

Snímek z výměny zajatců mezi Ruskem a Ukrajinou. (ilustrační foto).

Bývalí ukrajinští váleční zajatci odhalují systematické sexuální násilí v ruské věznici Pakino. Pro deník The Wall Street Journal popsali elektrické šoky, nucené ponižování i zneužívání ze strany vězeňského personálu.

Článek

Přibližně 240 kilometrů východně od Moskvy leží věznice Pakino, která se mezi ukrajinskými válečnými zajatci stala synonymem pro sexuální zneužívání. Propouštění vojáci popisují řadu násilných a ponižujících metod, kterých se na nich ruští dozorci dopouštěli. Podle jejich svědectví i zjištění Organizace spojených národů a evropských vlád Rusko v průběhu války vystavovalo ukrajinské zajatce bití, odepírání jídla a spánku, elektrickým šokům, waterboardingu a dalším formám mučení.

Kromě fyzického násilí je však konkrétně věznice Pakino nechvalně známá sexuálním týráním. Zajatci byli nuceni předstírat sex mezi sebou, masturbovat a tančit nazí. Čelili také znásilňování předměty a nátlaku k sexuálnímu styku s vězeňským personálem, uvádějí ukrajinští státní zástupci a bývalí vězni, s nimiž hovořil deník The Wall Street Journal.

Stále více výpovědí naznačuje, že sexuální zneužívání je v ruském zajetí běžnou praxí. To odpovídá závěrům vyšetřovatelů OSN a odráží širší realitu konfliktů po celém světě, kde jsou znásilnění a další sexuální zločiny využívány jako válečná zbraň.

Mnozí Ukrajinci, kteří se vrátili domů při výměnách zajatců, označují právě Pakino za vůbec nejhorší místo. K sexuálnímu násilí tam podle nich docházelo s vědomím či přímou účastí všech složek od řadových dozorců až po nejvyšší vedení. Jejich slova tak podporují obvinění Kyjeva, že nejde o selhání jednotlivců, ale o řízený systém.

Trestanecká kolonie Pakino byla postavena před 27 lety a dnes je v ní umístěno zhruba tisíc ruských odsouzených. V areálu se nachází knihovna, sportovní zázemí i kaple zasvěcená svatému Mikuláši. Přibližně 300 Ukrajinců, kteří byli v táboře drženi v přísné izolaci, však nic z toho nikdy nevidělo.

Někteří propuštění vojáci uvádějí, že jim jeden z dozorců způsoboval elektrické šoky do genitálií pomocí ručního přístroje. Prokurátoři i bývalí zajatci tvrdí, že tentýž strážce vězně často nutil předvádět sexuální akty, zatímco je spolu s dalšími dozorci sledoval. Muži museli tančit nazí a vzájemně se dotýkat, což Rusové nazývali orgiemi. Personál věznice navíc obvykle nosil kukly a nutil zajatce, aby se v přítomnosti nadřízených hluboce klaněli k zemi a klopili zrak.

Státní zástupci a svědci upozorňují také na praktiky Vjačeslava Čerdanceva, nejvyššího zdravotnického pracovníka v táboře. Ten údajně vyžadoval, aby se zajatci svlékali donaha kvůli takzvaným „lékařským prohlídkám“. Vězni mu proto přezdívali „doktor Pervert“ a „Konoval“, tedy šarlatán.

Během těchto prohlídek i ve chvílích, kdy muži vycházeli ze sprch, pronášel Čerdancev sexuálně laděné poznámky o jejich genitáliích a nevhodně se jich dotýkal. Poskytnutí lékařské péče pak podle několika výpovědí často podmiňoval sexuálními službami. Když v táboře vypukl svrab, nařídil Čerdancev držet nakažené vězně po celé týdny nahé v jedné společné místnosti.

Ruská Federální vězeňská služba ani samotná trestanecká kolonie č. 7 na žádosti o komentář deníku nereagovaly. Rusko už dříve veškerá obvinění ze sexuálního zneužívání zajatců popřelo s tím, že jsou nepodložená a politicky motivovaná.

Podle mnoha bývalých válečných zajatců zanechalo největší jizvy právě sexuální zneužívání. Několik odborných studií naznačuje, že z psychologického hlediska je zotavení ze sexuálního násilí výrazně obtížnější než u jiných válečných traumat.

Doporučované