„Někdo tu musí zůstat.“ Queer Slováci mezi nenávistí a přijetím

Druhou říjnovou sobotu si řekly své ano. Na svatební fotografii se dvě nevěsty v bílém drží kolem pasu a líbají. Situace, která je v Evropě už přirozená. Dvě ženy nebo dva muži mohou uzavřít manželství stejně jako heterosexuální páry, ne tak v Polsku nebo na Slovensku.

V obou sousedních zemích spolu mohou být celé roky, společný život ale nemohou stvrdit sňatkem ani registrovaným partnerstvím. V Polsku letos prezident Karol Nawrocki vetoval i pouhou možnost upravit partnerské soužití smlouvou u notáře.

Na Slovensku se páry žádné nové možnosti nedočkaly. Parlament naopak loni posílil ústavní ochranu konzervativního pojetí rodiny a pohlaví. Kdo chce svému partnerovi nebo partnerce říct úřední ano, musí za hranice. Ani zahraniční oddací list ale nezaručuje, že slovenské úřady jejich manželství uznají.

I taková „exilová svatba“ je na Slovensku zpolitizované téma.

Dokazuje to i scéna popsaná z úvodu textu. Zmíněný novomanželský snímek totiž zveřejnila slovenská poslankyně Lucia Plaváková z opozičního Progresivního Slovenska. „Včera se mou manželkou stala ta nejúžasnější žena,“ oznámila předminulou neděli na sociálních sítích.

Psala o lásce, bezpečí, štěstí a stabilitě, které vedle partnerky, s níž vychovává dceru, prožívá. „Nejen v náš svatební den, ale každý den po jejím boku,“ dodala.

Svatba se konala v Rakousku. Tam už letos uzavřel sňatek se svým partnerem i Plavákové stranický a poslanecký kolega Michal Sabo.

Zpráva o svatbě Plavákové přinesla vedle gratulací také ostrou politickou reakci. Premiér Robert Fico to před týdnem označil za porušení ústavy a provokaci. K tématu přešel na svém tiskovém brífinku plynule od napjaté mezinárodní situace.

„K čemu je dobrá provokace typu, že předsedkyně výboru pro lidská práva flagrantně a otevřeně porušuje ústavu?“ prohlásil. Připomněl ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy i poslanecký slib.

„Jaký příklad posíláme občanům Slovenské republiky, když poslanci, kteří přísahají a skládají slib na ústavu, se chovají takto?“ pokračoval.

Plavákovou nejmenoval, odkazem na její funkci ale jasně naznačil, o kom mluví. „Pokud chce paní předsedkyně výboru manželství tohoto typu, musí vyhrát volby, musí změnit ústavu a musí si homosexuální manželství dát do ústavy,“ řekl.

Do kritiky Fico zapojil také opoziční Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), kterému sarkasticky blahopřál, že u takové změny bude. „Žádám opozici a protivládní média, nerozbíjejte hodnotově Slovensko,“ dodal.

Progresivní Slovensko aktuální útok předsedy vlády na soukromý život poslankyně Plavákové odmítlo. „Neporušila žádný zákon ani ústavu,“ uvedlo hnutí. Fica vyzvalo, aby se nestaral o život ostatních a zametl si před vlastním prahem. „V ústavě není zmíněno nic o svazku muže, ženy a tří milenek,“ dodalo hnutí s narážkou na jeho osobní život.

Ficova slova ale rezonovala silně – zazněla totiž 12. října, přesně čtyři roky po teroristickém útoku na LGBT+ podnik Tepláreň. Radikalizovaný mladík v centru Bratislavy v roce 2022 zastřelil Juraje Vankuliče a Matúše Horvátha.

Podle tehdejšího provozovatele baru a queer aktivisty Romana Samotného zůstává Tepláreň pro část společnosti mementem. Na politické úrovni ale posun k lepšímu nevidí.

„Naopak vidíme snahu ještě více zhoršit a zkomplikovat život LGBT+ lidem na úrovni zákonů. Ta nespravedlnost se nepodařila odstranit,“ říká pro Seznam Zprávy. Ficovo vystoupení Roman Samotný vnímá jako snahu odvést pozornost od sporů uvnitř koalice a ekonomických problémů země.

„Je pozoruhodné, že premiér země vyvine tolik energie na to, aby znemožnil nějakým lidem, aby byli šťastní,“ podivuje se rozhlasový moderátor Marián Žáry Kukelka.

Sám se s manželem Ondrejem domáhá toho, aby Slovensko uznalo jejich manželství uzavřené v Rakousku v roce 2023. Svatbu měli v příhraničním Hainburgu, na který vidí z terasy svého bratislavského bytu.

Rakouské město pro ně má i jiný význam. Po pádu železné opony patřilo k prvním místům, kam lidé z Československa vyráželi za otevřené hranice. „Je to pro nás symbol svobody, otevřenosti a demokracie. Je to tak daleko a zároveň blízko,“ vysvětluje Žáry Kukelka.

V každodenním životě podle svých slov s manželem dokážou fungovat i bez uznání svazku slovenskými úřady. Nejistotu ale pociťuje při představě budoucích zdravotních problémů. A zdůrazňuje, že svatba pro něj není jen otázkou praktických výhod. „Lidé chtějí k sobě nějak formálně patřit,“ říká. „Cítíme tu principiální nerovnost.“

I proto se rozhodli požádat o zápis svého rakouského manželství do slovenské matriky, kterou vede ministerstvo vnitra. Podnětem byl rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 25. listopadu 2025 v případu dvou Poláků, kteří uzavřeli manželství v Německu.

Soud rozhodl, že stát musí uznat manželství svých občanů stejného pohlaví uzavřené v jiné členské zemi, kde využili svobody pohybu a pobytu a vytvořili nebo upevnili rodinný život. Pokud je zápis do matriky jedinou cestou k takovému uznání, nesmí ho odmítnout jen proto, že sám stejnopohlavní sňatky neumožňuje.

„To byl pro nás ten moment: Pojďme si vynutit právo, které nám patří,“ uvádí Marián Žáry Kukelka své rozhodnutí.

Ministerstvo vnitra vedené Matúšem Šutajem Eštokem z koaliční strany Hlas ale zápis odmítlo s odkazem na slovenskou ústavu a zákony, které manželství definují jako svazek muže a ženy.

Moderátor se proto obrátil na správní soud v Bratislavě. Stejnou cestu už zvolili Metod Špaček, bývalý vedoucí prezidentské kanceláře Zuzany Čaputové, a jeho manžel Ivan Novotný. Proti odmítnutí zápisu svého rakouského sňatku podali žalobu 21. září.

Marián Žáry Kukelka zdůrazňuje, že se nedomáhá nové svatby na Slovensku. Chce, aby stát uznal tu, kterou už s manželem měli. „Svatba by se už nekonala, ale musí vydat oddací list,“ popisuje svůj požadavek. Pokud neuspěje napoprvé, je připraven se odvolávat.

Navzdory politické atmosféře přitom pozoruje ve společnosti změnu k lepšímu. Podle něj postupně přibývá lidí, kterým vadí homofobní řeči a kteří se queer lidí zastávají. „Politici to mohou brzdit, ale vývoj jednoduše nezastaví. Jde jen možná o to, aby se toho naše generace dožila,“ míní.

S manželem chtějí na Slovensku zůstat, rozumí ale přátelům, kteří odešli, protože se doma necítili bezpečně. „Kdyby všichni ze země odešli, co se potom stane? Ta země se už vůbec nezmění. Někdo tu musí zůstat,“ říká.

Pesimističtější je v pohledu na situaci LGBT+ lidí na Slovensku Martin Suchý z Nadace Zastavme korupci, který se veřejně vyoutoval po útoku na Tepláreň. Politické útoky podle něj postupně sílí. „V online prostoru vůči nám opravdu pociťuji čím dál větší vlnu nenávisti,“ říká Seznam Zprávám.

Když premiér Fico zaútočil kvůli svatbě na Plavákovou, rozhodl se ozvat.

Chybí mu výraznější zastání od veřejných autorit. „Při takových událostech, kdy jsou útoky vůči LGBT+ lidem tak výrazné, bych čekal vyjádření zejména od velkých organizací a institucí,“ vysvětluje. Zmiňuje církve, státní instituce i veřejného ochránce práv, jehož práci jinak oceňuje.

Za první potřebnou změnu situace LGBT+ lidí na Slovensku považuje důslednější postup státu proti projevům nenávisti. „Problém je, že samotní vládní představitelé tu nenávist burcují a šíří. Takže její potírání se tedy bohužel v současnosti od státu očekávat nedá,“ míní.

Ve svém okolí má řadu lidí, kteří už Slovensko opustili. Mnozí zamířili do Česka, další do jiných zemí. Důvody podle něj bývají různé, ale patří k nim i postoj státu k LGBT+ lidem. Suchý sám odchod neplánuje. „Ta myšlenka se mi opakovaně vrací, ale v současnosti stále neuvažuji o odchodu. Drží mě tu přátelé, rodina a práce,“ říká.

Se Slováky, kteří už žijí v Česku, se často setkává také česká poradna Sbarvouven.cz. Mezi hlavními důvody odchodu podle ní uvádějí vstřícnější postoj k LGBTQ+ lidem. „Často zmiňují, že by se na Slovensku nemohli ani chytit za ruku a že tam proti queer lidem probíhá silná štvavá kampaň,“ uvedla poradna pro Seznam Zprávy.

Dopady veřejné nevraživosti přitom na Slovensku pociťují i rodiny queer lidí. Zlatica Maarová ze slovenského Sdružení rodičů a přátel LGBT+ lidí popisuje, že k obavám rodičů o bezpečí dětí po útoku na Tepláreň přibývají únava, frustrace a bezmoc. Urážlivé výroky podle ní zasahují také prarodiče, sourozence a další blízké.

Ve sdružení si rodiny poskytují podporu i praktické informace, například o tranzici a vyřizování nových dokladů. Maarová v poslední době slyší také o případech, kdy jejich vystavení proběhlo hladce. „Myslím, že se ukazuje i to, že v praktickém životě je mnoho lidskosti, mnoho lidí na správném místě, kteří si nevymýšlejí překážky,“ říká pro Seznam Zprávy.

Vypráví také o matce, která se obávala přijít s trans dcerou na vánoční oslavu v práci, protože ji kolegové znali ještě před tranzicí. Podle matčina vyprávění ale setkání proběhlo vstřícně. Podobné zkušenosti rodiče sdílejí i z některých škol a rodinných oslav.

Maarová proto vkládá naději do proměny každodenních vztahů. „Už několik let vidím větší naději ve změně zdola. Ta je schůdnější. Cesta ke změně shora je u nás zatím zablokovaná,“ dodává.

Podobnou zkušenost má i Roman Samotný. Přestože část politiků dál vykresluje LGBT+ lidi jako hrozbu, při osobních setkáních podle něj přibývá přijetí. „Vidíme, že se společnost přece jen posouvá dopředu a že v každodenním životě jsou lidé čím dál otevřenější a přátelštější.“