Článek
Šok v Kyjevě i Evropě. Nadšení Kremlu, který se zase cítí být na velmocenském koni. Ruský diktátor Vladimir Putin dokonce mimo svoji váhovou kategorii navrhl velmocenské setkání s USA a Čínou, kde na jaltský způsob hodlá rozhodnout o ukrajinském osudu. Důvod? Americký prezident se znovu jasně přiklonil na stranu agresora. Bez varování. Všemi prostředky, které má jako šéf nejmocnějšího státu světa k dispozici. A navzdory vlivným kongresmanům z vlastní Republikánské strany.
Co se za uplynulých deset dní vlastně stalo?
V pátek 9. října Donald Trump překvapivě oznámil, že uzavřel dohodu s Ruskem o dodávkách nafty. Pustil tak sankcionovanou Moskvu na trh, čímž jí umožní vydělávat peníze na ukrajinskou válku.
Den nato prohlásil kyjevského prezidenta Volodymyra Zelenského za viníka planetárního růstu cen ropy. Argument? Ukrajinci napadají ruské rafinerie!
V neděli svévolně vyhlásil energetické příměří, které pár dní dodržoval pouze Kyjev, zatímco Moskva v úderech na klíčovou infrastrukturu bez uzardění pokračovala.
Ani kremelský výsměch washingtonského hegemona nezastavil. Ve středu (14. října) Kyjev ohlásil (naštěstí jen dočasné) zpomalení, ba výpadky satelitního systému Starshield, který vyvíjí společnost SpaceX vedená prezidentovým stoupencem Elonem Muskem. Starshield Ukrajincům pomáhá leckde, především ale při ochraně civilistů.
Nedosti na tom: v pátek (16. října) Trump pozastavil nový balík sankcí proti Rusku, který osobně několik týdnů předtím podepsal! Po trumpovském způsobu není dosud zcela zřejmé, co platí (a co ne), zmatek je každopádně zaset a klíčí.
Sobota? Volodymyr Zelenskyj předpověděl, že Washington bude v romanci s Moskvou pokračovat. Během noci na neděli napadli Putinovi vojáci oslabenou Ukrajinu 180 drony a balistickou raketou.
Šílené? Absurdní? Nefér? Nikoli ve světě Donalda Trumpa, který zůstal kšeftařem i v Bílém domě. A příčiny jeho počínání?
Americký prezident nutně potřeboval najít obětního beránka své nekompetence. Blíží se tzv. midterm election, tedy volby, které zkraje listopadu rozhodnou o složení celé Sněmovny a třetiny Senátu a obsazení bezmála tří čtvrtin guvernérských křesel. Republikánům hrozí fiasko i kvůli chaotickému Trumpovu angažmá, které oceňuje jen třetina Američanů. Jde o nejhorší výsledek (před midterms) v tomto tisíciletí.
A voliči se rádi rozhodují podle cen benzinu, které za letošek vzrostly o více než polovinu. Kdo je způsobil? Přece Ukrajina a jmenovitě Zelenskyj, hřímá Trump. A když umožňujeme ruský vývoz, pracujeme na vašem blahobytu! Že kvůli tomu budou umírat Ukrajinci? No a co! A není to tak, že vysoké ceny ropy způsobil hlavně diletantský útok na Írán, který Amerika spolu s Izraelem zahájily koncem února? Snad, zčásti, připouští navýsost opatrně Donald Trump, pykat však bude Kyjev.
Ještě závažnější je podezření, že v průběhu jednání o ruské naftě došlo k handlu, který americkým podnikatelům umožní nákup zahraničních aktiv ruských těžařských společností. Zájem prý mají investoři napojení na Stevea Witkoffa a Jareda Kushnera. Ti dva jsou nejen prezidentovými speciálními vyjednavači, ale – světe, div se! – rovněž Trumpovi blízcí. První je kumpánem z golfu, druhý manželem jeho dcery. Peníze nesmrdí, i když jsou smáčené ukrajinskou krví.
Na hranici gangsterské drzosti se pak jeví americký požadavek, aby Evropa do Spojených států převedla zmrazená ruská aktiva. Zřejmě jim tam bude lépe, Trumpovi vyjednavači je prý navíc použijí jako mírovou pobídku Kremlu.
Poučení pro Evropu? Donald Trump je připraven opustit kohokoliv (a kdykoliv), jde-li o jeho prospěch. Je cynickým obchodníkem, ne státníkem. Přesvědčení ani zásady nemá. Lze říci, že zrady není schopen, neboť nechápe význam toho slova.
EU sice Trumpovu příchylnost k Rusku na svém summitu odmítla a Ukrajinu obecně podpořila, na penězích pro ni se ovšem nedohodla. Emancipaci se přesto nevyhne, nechce-li být nanovo přívěskem Ruska, Ameriky, případně obou. Začít musí tím, že se celou vahou postaví za Kyjev. Trump s Putinem si po pádu Ukrajiny rádi rozdělí i Evropu. Něco podobného už jsme zažili.
