Článek
Energetický štítek poskytuje základní informace o spotřebiči. Jedná se například o údaje o spotřebě energie, vody, emisích hluku, kapacitě nebo třídě odstřeďování.
Stručná historie a vývoj
Systém energetických štítků se objevil v roce 1995 a je platný v celé EU. U energetických tříd se pro klasifikaci spotřebičů využívala škála od A do G. Do třídy A se řadily nejúspornější spotřebiče, ve třídě G se skrývaly ty nejméně hospodárné modely. S technologickým vývojem však rychle narůstala energetická účinnost spotřebičů a používané rozdělení přestalo být dostatečné. V roce 2010 proto došlo k aktualizaci systému a dodatečně byly zavedeny třídy energetické účinnosti A+, A++ a A+++. Do těchto kategorií spadaly spotřebiče s nejvyšší účinností.
Postupem času ale začala být nová kategorizace pro zákazníky spíše matoucí. V nehospodárných třídách se neobjevovaly skoro žádné výrobky a většina produktů splňovala požadavky některé z „áčkových“ kategorií. Lidé si tak často kupovali spotřebič třídy A+ v domnění, že pořizují energeticky úsporný model, ale výrobek byl v tomto ohledu v porovnání s konkurencí již značně podprůměrný. Rozdíl ve spotřebě mezi spotřebiči kategorie A++ a A+ se v průměru pohyboval okolo 20 %.
Změny od března 2021
Neuspokojivý stav se EU rozhodla změnit. Od března 2021 tak platí nově definované třídy energetické účinnosti, které neobsahují matoucí znaménka. Opět využívají původní škálu od A do G. Byly navrženy tak, aby se do třídy A v úvodu dostalo jen menší množství produktů.