Zdá se, že to napsali v Moskvě, soudí o americkém „mírovém plánu“ Žantovský

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Do médií uniklý americký plán, jak ukončit válku na Ukrajině, budí vášně nejen mezi hlavními stranami krvavého konfliktu. I v Česku převažuje názor, že materiál o 28 bodech je výrazně vychýlen ve prospěch ruského agresora a jeho akceptace ze strany napadené země by se rovnala téměř kapitulaci.

Jsou slyšet i slova o nápadné podobě s mnichovskou dohodou, kdy v roce 1938 tehdejší mocnosti rozhodly v zájmu zachování „míru“ o parcelaci Československa ve prospěch hitlerovského Německa.

Materiál připravený Trumpovou administrativou tvrdě kritizuje i Michael Žantovský, bývalý blízký spolupracovník exprezidenta Václava Havla a dlouholetý diplomat.

„Já to vidím úplně stejně nebo hůře. Já si dokonce nejsem ani jistý, že ten návrh je americký. Já když čtu těch 28 bodů, tak se nemůžu zbavit dojmu, že ho psal někdo v Moskvě,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy Žantovský, který byl v minulosti českým velvyslancem v USA, Velké Británii a Izraeli.

Co vám na tom návrhu vadí nejvíce?

To je řada, řada důvodů, ale ten první samozřejmě je - a v tom ohledu ta metafora s mnichovskou smlouvou je naprosto platná - že je to návrh, který jaksi nepočítá a nepočítal s tím, že by na něm spolupracovala Ukrajina. Je to návrh, který nějak vznikl mezi americkými a ruskými vyjednavači. Ukrajina je v něm jenom jako pasivní objekt, jemuž se nařizuje, co má udělat.

To je prostě ta diplomacie „o nás bez nás“. A to dokonce nejenom co se týče Ukrajiny. Tam se mluví i o tom, že v Polsku budou rozmístěny evropské stíhačky nebo evropská bojová letadla. Polsko, pokud vím, se na tom plánu ale také nijak nepodílelo, Evropa se na něm taky nepodílela, žádná evropská instituce o tom nejednala. Čili to je návrh, který ukládá nejrůznější omezení a povinnosti státům, které se nemohly podílet na jeho přípravě.

A když se podíváte na konkrétní body, co vidíte jako nejproblematičtější?

Jde o ona nařízení ohledně teritoriálních ztrát, kdy Ukrajina má přijít nejen o území, které odpovídá současným bojovým liniím, ale ztráty jdou v oblasti Donbasu i za současné bojové linie. Mluví se tam o „de facto“ uznání oněch ruských válečných zisků, ale oficiální uznání podle mezinárodního práva může existovat jenom jako „de iure“, nic jako de facto ve skutečnosti neexistuje.

Mluví se tam také o výrazném snížení počtu ukrajinských bojových sil, mluví se tam dokonce o uspořádání voleb na Ukrajině do 100 dnů. Jinými slovy dva cizí státy nařizují jinému členskému státu OSN, kdy má uspořádat volby. To je naprosto nehorázné zasahování do vnitřních záležitostí jiného státu. Mluví se tam i o odstranění a zákazu nacistických symbolů na Ukrajině. My jaksi nevíme nic o tom, že by se tam v nějakém masovém měřítku takové symboly vyskytovaly - samozřejmě nelze vyloučit, že v ojedinělém případě ano - ale zase je to další zásah do vnitřních záležitostí.

Mluví se tam i o tom, že Ukrajina nebude mít dovoleno pomýšlet na vstup do Severoatlantické aliance a že se k tomu dokonce musí zavázat v ústavě. To je zase hrubé zasahování do práv státu. Podle Charty Organizace spojených národů, která výslovně stanovuje, že každý stát si může svobodně zvolit své vztahy a zabezpečení své bezpečnosti společně s jinými státy…

Takže já opravdu nevidím, co z toho návrhu by mělo pocházet ze Spojených států, anebo z jakékoliv jiné strany než z Ruska samotného.

Teď bude celý svět čekat, jak se k tomu postaví hlavně samotná Ukrajina, která dostala od Trumpa čas pouze do čtvrtka. Ale otázkou také je, co udělá Evropa.

Evropa se skutečně ocitá v nesmírně obtížné situaci, protože to vypadá, že dochází k něčemu, v co doufala a věřila, že nikdy nedojde. To znamená, že se při další podpoře Ukrajiny nebude moci spolehnout na podporu Spojených států, což samozřejmě ohrožuje jednotu Severoatlantické aliance, celého toho transatlantického spojenectví.

Ale podle analýzy řady lidí i podle mé analýzy v tomhle ohledu Evropa nebude mít na vybranou, protože pokud se takováto dohoda realizuje, tak už není žádný důvod pro to, aby se Rusko zastavilo na ukrajinských hranicích. Ono poté může klást podobné požadavky vůči členským státům Severoatlantické aliance, jako jsou pobaltské státy, může ohrožovat Polsko. Může se přes Ukrajinu snažit o nějaký společný postup se zeměmi, které mu jsou z evropských zemí nejvíc nakloněny, jako je Maďarsko nebo Slovensko. A to by teoreticky znamenalo, že ten konflikt nebo ta hrozba, chcete-li, se dostává až na naše hranice.

Tudíž si myslíte, že rozkol mezi evropskou částí NATO a Spojenými státy je kvůli takto formulovanému „mírovému plánu“ nevyhnutelný?

Já si nemyslím, že je nevyhnutelný. Já myslím, že bude záležet na tom, co udělá Evropa. Myslím, že to první, co Evropa a státy, které Evropu podporují musí udělat - a teď se scházejí na zasedání G20 v Jižní Africe - je rázně a jednoznačně ten návrh odmítnout.

Vidíte na tom návrhu i něco pozitivního?

Asi nejsem schopen to takhle vidět, nejsem schopen prostě chápat, že někdo vás chce pohřbít, ale budete mít u toho květinové obřady a bude při tom hrát smuteční hudba, přičemž na samotné věci to stejně nic nezmění. Tento návrh a jeho realizace by zničil Ukrajinu v  současné podobě a smrtelně ohrozil Evropu v její současné podobě.

Není ale chybou, že Evropa zatím nepřišla sama s nějakým alternativním návrhem, jak válku ukončit a jen pasivně čeká, s čím přijdou Spojené státy?

Evropa se dopustila skoro každé myslitelné chyby z toho diplomaticko-politického jídelníčku. Byla neaktivní, byla pasivní, nevyužila všech svých možností… A já si osobně myslím - a už jsem to dával najevo - že Evropa a evropská část NATO měla možnost omezit ruskou svobodu pohybu v ukrajinském vzdušném prostoru, mohla se podílet na zabezpečení vzdušného prostoru Ukrajiny a tím by dala jasný signál Putinovi, že dál postupovat nemůže.

Česko se zrovna nachází v přechodové fázi od jedné vlády ke druhé. Co vy sám teď očekáváte od budoucího kabinetu, jak se i vzhledem naší „mnichovské zkušenosti“ postaví k Ukrajině?

Já si v první řadě myslím, že ta nastupující vláda by měla jako každá nastupující vláda mít smysl pro mezinárodně-politickou kontinuitu. To znamená, že by měla dále dodržovat a respektovat závazky, ke kterým se Česká republika zavázala v Severoatlantické alianci, v Evropské unii, v těch sankčních balíčcích a ve zvyšování výdajů na svou obranu dle závěrů letošního haagského summitu NATO. To by měly být nepřekročitelná omezení.

Ale samozřejmě jsem realista a předpokládám, že se nastupující vláda bude třeba cítit méně zavázána, co se týče pokračování tzv. muniční iniciativy, u jejíhož zrodu Česko stálo, i když je třeba jí k tomu nadále vybízet. A že nebude projevovat ochotu se přímo vojensky angažovat v tom konfliktu a že i v jiných ohledech asi bude volit vůči Rusku smířlivější rétoriku.

I na to může přijít někdy vhodný čas, ale v tomto okamžiku na smířlivou rétoriku vhodný čas není.