„Dceru mi to nevrátí,“ reaguje na rozhodnutí soudu otec oběti z fakulty

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ústavní soud rozhodl, že pozůstalí po obětech střelby na Filozofické fakultě UK v Praze mají právo na informace z vyšetřování provedeného Generální inspekcí bezpečnostních sborů (GIBS). „Přikázali jsme, aby spis zpřístupnila,“ sdělil soudce zpravodaj Jiří Přibáň.

Ústavní soudci vyhověli žádosti otce jedné z obětí, který chtěl vědět, jak inspekce postup policie při zásahu na fakultě prověřila. Seznam Zprávám v emailu napsal, že on sám osobně do spisu nahlédnou nepůjde, využije však svého advokáta.

„A jestli to pro mne něco znamená? Ano. Kdyby to pro mne nic neznamenalo, tak můj advokát nepodává ústavní stížnost a já bych se předtím nedomáhal nahlížení do spisu GIBSu,“ napsal redakci otec zavražděné tehdy dvacetileté Magdaleny Křístkové, studentky 1. ročníku FF UK oboru Jazyky a komunikace neslyšících.

„Generální inspekce bezpečnostních sborů rozhodnutí Ústavního soudu plně respektuje,“ napsala stručně Seznam Zprávám mluvčí GIBS Andrea Štorchová. Kdy, jakým způsobem a v jakém rozsahu spis pozůstalým policie poskytne, už ale nezodpověděla.

„Více informací nebudeme sdělovat,“ uvedla pouze.

„Já osobně se do spisu na GIBS podívat nepůjdu. Pro mě je to boční linie celé té tragédie. Četl jsem vyšetřovací spis, které se týkal mé dcery, snažil jsem se pochopit, k čemu tam došlo, za jakých okolností zemřela a to mi stačilo,“ svěřil se Seznam Zprávám další otec jedné z obětí střelby na filozofické fakultě. Jméno zveřejnit nechtěl.

„Myslím si, že mnohem důležitější jsou jiné věci, které je třeba pojmenovat – selhání výchovy v rodině vraha včetně nulové sebereflexe a alespoň minimální snahy se nám pozůstalým omluvit, či přehnaná covidová izolace mladých lidí, která se podepsala na jejich psychickém stavu,“ domnívá se.

Verdikt Ústavního soudu, v němž soudci GIBS nařizují zpřístupnění informací pozůstalým, pro něj příliš neznamená.

„Dceru mi to nevrátí. Pro mě je to jen prohlubování utrpení. Když se pomalu začíná rána trochu hojit, vždy přijde nějaká další taková zpráva, která mi tu ránu zase otevře, vždy je kolem toho mediální humbuk a spousta dezinformací,“ popisuje své rozpoložení.

„Současně ale racionálně uznávám, že by bylo dobré, aby se věci vyčistily. Pokud policie něco zatajovala, bylo by dobré, aby se to dostalo ven. Aby se třeba razantněji pojmenovalo, kdo konkrétně jakou chybu udělal,“ míní.

Policejní zásah přitom vnímá ve dvou rovinách. „Za prvé zásah jednotlivých policistů, kteří nasazovali své životy a dělali, co bylo v jejich silách, tam žádné pochybení nevidím,“ vysvětluje.

„Za druhé řízení zásahu, kde zřejmě mohli udělat některé věci lépe. Věřím ale tomu, že tam žádné zlé úmysly ze strany policie nebyly. Policie byla ve vleku událostí, vrah měl bohužel děsivě promyšlený plán a byl o mnoho kroků napřed. Ať si každý z nás sáhne do svědomí, jestli by na svém pracovišti, kdyby vypukla taková krizová situace, dokázal reagovat na 100 procent,“ pokládá řečnickou otázku.

GIBS při interním šetření dospěl k závěru, že policie nemohla tragické události zabránit. Žádný z policistů či zaměstnanců policie není v souvislosti se zásahem podezřelý ze spáchání trestného činu, řekl před rokem ředitel GIBS Vít Hendrych, když se účastnil jednání sněmovního bezpečnostního výboru. Uvedl však, že existuje prostor pro poučení z události a zefektivnění některých činností policie.

Ústavní soud v úterý připomněl, že právo nahlížet do spisu není bezbřehé, netýká se například utajovaných informací. Je na inspekci, aby posoudila, které části nelze poskytnout. Ve zbytku musí spis zpřístupnit.

„Ještě uvidím, jestli se půjdu do toho spisu na GIBS podívat, nevím“ sdělila Seznam Zprávám Bohuslava Juráková, matka Adama Juráka, který zemřel den po střelbě v nemocnici.

Vyšetřování, které vedla policie, nikoliv GIBS, bylo odloženo kvůli smrti pachatele, jenž spáchal sebevraždu, a nebylo tak vůči němu možné zahájit trestní stíhání.

Další z pozůstalých Seznam Zprávám v emailu napsala, že také rozhodnutí Ústavního soudu vítá.

„Ač sama vidím příčiny masové vraždy úplně jinde, než v práci policie, vím, že pro některé pozůstalé a možná i zraněné, je možnost prozkoumat osobně postup kontrolních orgánů důležitá. Je to cesta, jak se s celou situací vyrovnat. Pokud policie postupovala podle jasné metodiky a neodchýlila se od takových standardů, je to vlastně dobré i pro ni, byť se tato metodika může na základě této zkušenosti vylepšit, což se děje,“ míní máma jedné z obětí.

„Pro mě by cestou bylo i to, kdyby byl vrah mé dcery označován žurnalisty masovým vrahem, nikoli střelcem, či podobnými eufemismy, a byl by veřejně odsuzován jeho čin. Toto nikde nezní a ačkoli podpory pro sebe jako pozůstalou matku vnímám ve společnosti hodně, explicitně vraha nikdo veřejně neodsuzuje,“ žádá žena, která si nepřála zveřejnit jméno, redakce ho však zná.

Pozn.: Aktualizovali jsme o vyjádření Lukáše Křístka, který podal stížnost k Ústavnímu soudu a o vyjádření matky jedné z obětí masového vraha.