Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pexeso, jedna z nejoblíbenějších stolních her, vzniklo v roce 1965. Princip hry znají i velmi malé děti: hráči postupně obracejí kartičky a hledají stejné obrázkové dvojice. Jak vznikl zvláštní název a kdo hru, která dodnes slouží jako nejjednodušší způsob trénování paměti, vymyslel?
Autorem byl Zdeněk Princ. Jako sedmnáctiletý elév měl na starosti skládání tisíce barevných sklíček a kamínků v obrovském díle Křest Kristův od Maxe Švabinského v katedrále svatého Víta. Práce to byla inspirativní v mnoha směrech.
„Mým prvním zaměstnáním byla práce v mozaikářské dílně. Pracovali tam většinou sochaři, malíři, absolventi sklářské školy. Ředitelem byl inženýr Michal Ajvaz, ruský emigrant. Byl to chemik, velice nadaný člověk, který znal tajemství mozaikového skla,“ vzpomínal Zdeněk Princ v roce 2015 pro časopis Prahy 13 s názvem Stodůlecký posel.
A právě v temných padesátých letech se mu v hlavě při skládání obrázků začal formovat nápad na hru, kterou si tehdy pracovně nazval Obrázková mozaika.
„Jako skauti jsme hrávali různé hry, které jsme si sami vymýšleli. Protože jsem byl výtvarně nadaný, tak jsem to většinou vyráběl. Na obrázky jsem dával města, hrady, osobnosti nebo známá umělecká díla, aby je bylo možné poznat. Tím jsem vlastně kamarádům pomáhal rozšiřovat znalosti,“ popsal svůj první nápad Zdeněk Princ při příležitosti padesátého výročí pexesa. Tehdy ho ještě nenapadlo udělat do dvojice stejný obrázek a zvýšit tak možnost soupeření.
Z katedrály mezi děti
V roce 1952 byl přijat na Vyšší školu uměleckého průmyslu. Studoval plastiku. „Musel jsem si přivydělávat. Celá studia jsem chodil statovat na Barrandov a hrál jsem ve spoustě filmů. Jednou jsem dubloval Vladimíra Ráže, který hrál Kozinu v Psohlavcích. Když měl být popraven, visel jsem místo něj. Jindy jsem se zase ocitl na parníku, na kterém jsme jeli do Mělníka točit jeden krátký záběr s Oldřichem Novým,“ vyprávěl v rozhovoru pro Zpravodaj městské části Praha 13.
Po vojně nastoupil jako výtvarný redaktor do propagace Čedoku, s nímž pracovně vyjížděl do zahraničí. Můžeme jen spekulovat, jestli tam náhodou někde objevil hru Memory, kterou v roce 1959 poprvé vydalo německé vydavatelství Ravensburger, postavenou na stejném principu jako pexeso.
Z Čedoku po čase přešel do nového nakladatelství Pressfoto, kde mu nabídli, aby vymyslel nějakou hru, kterou by mohli uvést na trh. „První myšlenka byla obrázková mozaika složená z 32 obrázkových dvojic,“ vyprávěl pan Princ v pořadu ČT Gejzír.
V té době se konaly Liberecké výstavní trhy se soutěží Pekelně se soustřeď. Založená byla na principu hledání dvojic totožných firemních značek. Jejím autorem byl scénárista Jaroslav Dietl, pořad vysílala Československá televize. Zdeněk Princ se názvem inspirovala a vymyslel na jeho základě chytlavý akronym PEXESO (PEKelně SE SOustřeď).
Vinnetou byl první
První vydané pexeso obsahovalo 32 dvojic fotografií z tehdy populárního filmu Poklad na Stříbrném jezeře. Vinnetou v podání Pierra Brice byl zárukou okamžitého úspěchu. Psal se rok 1965 a v československých kinech se film natočený podle populárních knih Karla Maye objevil úplně poprvé. A byl to takový hit, že se na čerstvě vydané fotografie s náčelníkem Apačů Vinnetouem a jeho nejlepším přítelem Old Shatterhandem stávaly před ČTK-Pressfoto dlouhé fronty.
„Požádal jsem Filmové studio Barrandov o poskytnutí fotografií a u akademického malíře Františka Sodomy jsem objednal doplňující kresby. Pexeso mělo obrovský úspěch, a tak následovaly brzy další série,“ vzpomínal pan Princ.
Indiánské pexeso vyšlo v dnes neuvěřitelném nákladu 10 tisíc kusů a brzy se do rukou dětí dostala další témata: dopravní a pohádkové pexeso s postavičkami z večerníčků. Z Princova nápadu se tak stal fenomén, jedna z nejpopulárnějších karetních her zaměřených na procvičování paměti a soustředění.
Předchůdce pexesa je z Japonska
Nejstarší zaznamenaná hra na stejném principu pochází z Japonska. Říká se jí „kai awase“, tvoří ji 360 párů mušlí s malovanými obrázky nebo básněmi na vnitřních stranách. Už během 12. století byla populární mezi japonskou aristokracií. Někdy byly mušle zdobené drahými kameny a zlatem, a proto sloužily jako luxusní dárky nebo se jako rodinný poklad dědily po mnoho generací. V současném Japonsku si karetní pexeso s 52 obrázky koupíte pod názvem „Shinkei-suijaku“ – což lze volně přeložit jako „nervové oslabení“.
Bez nůžek to nešlo
„Měl jsem šťastný nápad, že si děti musely pexeso samy rozstříhat. Měly tak na tom určitý podíl své práce. Pak si lidé začali dělat svoje vlastní pexesa, ať už z rodinných fotografií nebo z různých výstřižků. Prostě se to stalo pojmem,“ dodal ještě v pořadu ČT Gejzír.
Pexeso – to stříhací – si oblíbili také v Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Standardní je o 64 kusech, známé jsou ale i hry s osmi až 192 páry, vyrábí se dřevěné pexeso, jazykové, hudební nebo také trixeso, kdy se hledají tři totožné obrázky.
Hra se stala také oblíbeným sběratelským artiklem, například na internetových aukcích se prodává Sklepseso – rarita z počátku 90. let, kterou vydalo Divadlo Sklep, - na němž byly obrázky herců. Staré nerozstříhané pexeso s Vinnetouem, Old Shatterhandem, Ribannou a Nšo-či se v roce 2022 vydražilo za skoro 35 tisíc korun.
Zdeněk Princ zemřel v roce 2019 ve věku 85 let. Do konce života údajně pexeso miloval a hrál.
